Kompletní obsah ke stažení: LÍPA_01_2013
Aktuální otázky současné kultury je téma, dalo by se říci, přímo bezbřehé. Z jaké strany ho vůbec uchopit a lze tak ještě v době postmoderní, vše stavící na hlavu a zpochybňující a relativizující, vůbec učinit? Globalizace sem vtrhla s liberálním kapitalismem jako obrovská ničící vlna tsunami a nezanechala tu doslova kámen na kameni. Čtenářů poezie je dnes údajně tolik jako básníků, nebo těch, co si to o sobě myslí. V reakci na takto sníženou poptávku knihkupectví a antikvariáty
zmenšují svou nabídku básnických titulů, které končí většinou zastrčená v koutě prodejny. Původní česká próza na tom není o mnoho lépe. Spisovatelka Lenka Procházková měla v roce 2000 se svým Beránkem, knihou o Ježíši Nazaretském,
náklad 10 000 výtisků. Druhé vydání z roku 2012 má jen 3000 výtisků. Sestupný trend nákladů knih je prostě realitou. S tím se musí smířit i režimní autoři. Marže obchodníků (co jiného dnes knihkupci jsou) činí často až polovinu z maloobchodní ceny titulu. Jejich prodejny jsou pak na způsob chrámů konzumu jako Lidl, Billa nebo Kaufland doslova přecpány lahůdkami pro skutečné fajnšmekry. Mezi početnými prefabrikovanými bestsellery třeba Daniely Steelové najdete i díla neúnavné Haliny Pawlowské, majitelky prý hříšných boků a bujného poprsí, Madeleine Albrightové, balkánské řeznice a tamní úspěšné podnikatelky, Michala Viewegha, asi nového Vladimíra Párala, Petra Šabacha, tady bacha, hovno hoří, dále knížepána a Čecha jak poleno, Karla Schwarzenberga, či zavražděné Simony Monyové. Nebo úplnou perlorodku, již zcela marjánkou vyhuleného Jiřího X. Doležala, jehož duševní výrony jsou vskutku obdivuhodné. A pak že ty modré prášky jsou dobré jen na sexuální potenci! Nechybí dále celá řada šéfkuchařů, válečných zločinců, pinglů, komunistobijců, vrahounů, fašounů, politiků, VIPek, pipek atd. Pestrá nabídka, jen co je pravda, prostě co hrdlo ráčí. Jedlá soda, Endiaron a živočišné uhlí by měly být při nákupu takového zboží s-samozřejmostí, aby se u citlivějších osob předešlo po konzumaci určitým žaludečním obtížím, spojeným s poklusem na onu místnůstku, kam chodil i císař pán pěšky. Všichni tihle VIP hrdinové naší doby spěchají nás oblažit či přímo zkulturnit svými výtvory, dokud je zboží čerstvé, dokud jsou na výsluní, dokud je propírá bulvár, dokud jsou in. Třeba autorka čtiva Irena Obermannová se v rozhovoru pro Blesk rozplývá nadšením, když líčí svůj sen, v kterém se oddává sexuálním hrátkám se svým milencem, exprezidentem Václavem Havlem, přímo v rakvi. Přitom pro humanitárního bombardéra Veškrnu byla zřejmě jen dalším zářezem na pažbě. A pak že u nás už neexistuje krásná literatura, pak že tu nemáme zdatné literátky a literáty! Kvalita se pak prodá prostě sama, jen se tomu musí holt umět trochu pomoci. Tu bombardováním z bezpečných výšek, tu skandálem, tu nevěrou, tu násilnou smrtí a podobně. Prostě něčím akčním nebo lechtivým, co lidi vybudí a vytrhne z letargie. Nová kniha Obermannové, kde líčí další detaily svého vztahu se záletným Havlem, se tak opět svými prodeji zaslouženě zařadí mezi bestsellery. Čtenáři takových skvostů jsou tím zušlechťováni až do úplného zblbnutí. To je ta výchova uměním k umění. Spisovatelka Lenka Procházková tvrdí, že lidi už jsou taky líní číst delší souvislý text. Pracuje nyní proto s karikaturistou Lukášem Fibrichem na komiksu, věnovanému bolavému místu naší historie, době kolem Bílé hory. Je-li ale komiks jedna z možných cest z panujícího hodnotového rozvratu, nevím. Spíš je třeba pokračovat v dalším mravenčím úsilí, i za cenu osobních obětí a též dočasného nepochopení okolí i svých nejbližších. Lidé si neuvědomují, co se dnes ve společnosti děje a jsou zmasírovaní médii, bohužel i veřejnoprávními, řekla 10. 11. Lenka Procházková v samém závěru předávání Cen UČS za rok 2012 v rozhovoru pro Haló noviny. A také i ona uvedla, že mnozí stále přemýšlí jen černobíle a stranicky. A bohužel nepoužívají svůj vlastní rozum. Nyní se společnost ocitla na křižovatce a je třeba lidi rychle probudit, dodala na závěr Procházková. A jak pomáháme my s probouzením lidí na naší kulturní frontě? A pomáhá se vůbec nějak těm, kteří se v tom angažují? Nezakopávají se tady naopak mnozí v kruhové obraně jen stále hlouběji? Přes problémy, přes šibeniční termín, jsem dal novou tvář a obsah zpravodaji Lípa. Jeho archaická podoba si už žádala změn, jak mi shodně napsali spisovatel Jiří Stano a básník Michal Černík. „Rozšířením koncepce na politicko-kulturní časopis nabyla Lípa širšího obsahového směřování. Po této renovaci už volala, stala se přitažlivější, aktuálnější, politicky čitelnější. Sezřetelnilo se, na které straně stojí a jaké hodnoty pro ni jsou a budou svaté. Uveřejnit projev spisovatelky Lenky Procházkové a esej
režiséra Václava Dvořáka byl znamenitý nápad. Teď jde o to, vydržet s dechem,“ napsal konkrétně Jiří Stano. Zdeněk Hoření zase prohlásil, že Lípa je dnes ostrá jako břitva a že se mu líbí a gratuloval mi k tomu. Karel Sýs novou Lípu také pochválil včetně její titulní stránky. Karla Srpa z Jazzové sekce také nová Lípa potěšila, ale jak řekl, hlavní věcí je teď udržet její tištěnou podobu a neskončit s Lípou jen na internetu. (To přestalo snad už nyní hrozit.) Pozitivních reakcí bylo samozřejmě více, třeba od Hany Hrzalové, Moniky Hoření, Václava Dvořáka, Svetozára Plesnika, či Lenky Procházkové, která mi napsala, že mi drží palce. Kromě O-K je tu nyní i Lípa poskytující výraznou publikační platformu nejen pro členy UČS a VNK. Na jednom ze slyšení v Senátu v době bojů proti US radaru naší skupině z občanské iniciativy Ne základnám řekl během pauzy jeden z etablovaných kravaťáků, že jsme užiteční idioti. No, jak se říká, chytrému napověz…
Leží mi na srdci další existence, směřování, nezávislost a úroveň čtvrtletníku Lípa. Snad provedené změny, týkající se Lípy, budou ku prospěchu věci samé.
(Předneseno na diskusním Kulatém stolu Výboru národní kultury 8. 11. 2012 na téma „Aktuální otázky současné kultury“).
Z obsahu Lípy vybíráme:
Jan Poláček – Můžeme překonávat hradby ghetta s přistřiženými křídly?
Jiří Szantó – K otázce zrušení Ministerstva kultury
Věra Beranová – Kýč není trpaslík
Lenka Procházková – Projev na demonstraci k výročí 17. Listopadu
Jaroslav Kojzar – Věřme, že zvítězí rozum (rozhovor s Karlem Srpem)
Franz Pany – Projev na 63. Sjezdu odsunutých Němců z Československa
Václav Klaus – Projev k uctění památky 17. listopadu 1939
Monika Hoření – Nikdy není dobojováno
Karel Sýs – V pimprlové komedii stalo se
Karel Čech – Habermannův mlýn aneb Pohádka o hodném mlynáři a zlých Češích
Rudolf Hegenbart – Měl jsem divný sen
Václav Dvořák – Zemský škůdce prezidentem?
Jan Stern – Karel Schwarzenberg společnost nespojuje (rozhovor s Milošem Zemanem)
Karel Sýs – Proč nevolit Schwarzenberga prezidentem ČR?
Jaroslav Čejka – Doznání
Vladimír Stwora – No Pasarán!
Lubomír Brožek – Jak se chodí ke křížku
Radim Uzel – Alláh nebo Hospodin?
Lubomír Brožek – Paměť ohně
Zbyněk Kuchyňka – Kdyby blbost svítila, nepotřebujeme jaderné elektrárny!
Taťána Králová – Oči za očima
Daniel Strož – Teď už vím
Jiří Žáček – Vy mně taky!
Karel Havlíček – Borodubský ©EPYgramy
Jiří Stano – Básně a epigramy
Petr Burda – Antonín Kachlík v Rádiu Haló Futura
Alois Tybrich – O smíchu
Zdeněk Hrabica – Jsme opravdu „aktivní komunistické svině“ či „socbolševičtí“ kreténi?
Jan Novák – O morální devastaci za komárů
Petr Burda – Plány Jazzové sekce ve 44. sezóně
Michal Černík – Povím vám něco milého
Karel Sýs – Peřin nemá
František Dostál – Jak mi slza v oku postála
Ivana Blahutová – Básník Miroslav Orava
Věra Beranová – Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
Jiří Stano – Kvetoucí trnka Ladislava Stehlíka
Jan Poláček – Vratné lahve aneb laskavě o stáří
Alexej Mikulášek – Symbolistní poezie?
Eduard Hanzal – Pomohli sestřelit Powerse
Alexej Mikulášek – Rozečtený život
Oldřich Hlinka – Art Brut a Lenka Přechová
Věra Beranová – Výstava Lenky Přechové
Milan Blahynka – Nepaměti lepší mnohých pamětí
Karel Sýs – Opožděný návrat Julia Fučíka
Milan Blahynka – Už na pěknou knihu
Karel Sýs – Hranatý jubilant
Věra Beranová – Významná výročí prvního čtvrtletí 2013
