Zotročení Slovanů Západem k levnému biorobotování – či raději Slovanská Evropská Unie?

(Původní text vyšel na New World Order Opposition)

Letošní Jubilejní Všeslovanský sjezd 26.5. – 2.6.2017, který byl zahájen v Moskvě, pokračoval na palubě lodě Velkokněžna Anastazie po trase Uglič-Jaroslavl-Kiži-Valaam, a byl dokončen v Aleksandro- Něvské lavře v Sankt Peterburgu. Zúčastnilo se na něm více než dvěstě delegátů ze všech slovanských zemí. Byla to velmi srdečná setkání Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, Srbů, Chorvatů, Slovinců, Bulharů, Čechů, Makedonců, Slováků, Rusínů, Poláků… Už po plenárním zasedání v Moskvě 26. května bylo lze cítit, s jakou důvěrou a nadějí se k Rusku obraceli Srbové i Rusíni, Ukrajinci i Bělorusové, představitelé lidových republik Luhanské a Doněcké. Jejich úlohy jsou stejné, jako před stovkami let – zachovat ruský svět, zachovat slovanské kultury a tradice, uhájit víru předků, historické území, národní vzdělání, cyrilici… Potěšující je, že i zástupci “západních” slovanských zemí, například doktor filologických věd, profesor Radmilo Marojevič (Srbsko), Barbara Kriger (Polsko), předseda Všeslovanského výboru Zdeněk Opatřil (Česko), vydavatel, překladatel a osvětový pracovník Just Rugel (Slovinsko) hovořili o významu Ruska v slovanském světě. A vedoucí delegací desíti slovanských zemí hovořili v ruštině!

Předseda prezídia Mezinárodního svazu společenských sdružení “Všeslovanská unie”, ředitel Ruského výzkumného centra, šéfredaktor novin “Russkij vestnik”, Oleg Anatoljevič Platonov vyprávěl ve svém referátu o Moskevském sjezdu v roce 1867, 150. výročí jehož byl věnován současný sjezd. Na tehdejším Moskevském sjezdu byly vytyčeny ideje a hlavní směry slovanského hnutí, které i dnes zůstávají aktuální a žádoucí.

Je zajímavé, že už i konání sjezdu před stopadesáti lety nebylo po chuti mnohým představitelům západního světa, a pozvání slovanských delegací do Moskvy považovali západní politici za výzvu k separatismu. No, bodejť! Vždyť sjezd se konal na pozadí britské protiruské politiky v kavkazské válce, v krymské válce…

Ruský historik, novinář, spisovatel a vydavatel, organizátor Slovanského výboru Michail Petrovič Pogodin už tehdy prohlásil, že jedinými spojenci Ruska v Evropě jsou Slované, příbuzní Rusů krví, jazykem, historií i vírou.

Na plenárním zasedání nynějšího sjezdu uvedl běloruský delegát Aleksandr Antonovič Titovec znepokojivá fakta pro budoucnost Slovanů: “V současnosti se rodí nové světové náboženství, v němž není místa pro křesťanství, ani pro islám. To vyznává toleranci k nejrůznějším projevům zla.

Bílá rasa se scvrkává, jako šagrénová kůže, a představuje v současnosti 2 až 6 procent světového obyvatelstva. А ještě nedávno to bylo 30 procent! Prudce akceleruje depopulace slovanských zemí. Po rozpuštění SSSR Rusko přišlo o 25 milionů, Ukrajina o 10 milionů, Bělorusko ztratilo 800 tisíc lidí.” Jako konstruktivní řešení slovanských problémů A. Titovec navrhl vytvoření Světové slovanské unie na nestranické, konciliární bázi, která by se měla zabývat národním vzděláváním.

Nenadarmo Sorosův fond v 90. letech metodicky a profesionálně likvidoval ruský systém vzdělávání, stejně jako ostatní slovanské systémy. A tehdy zazněly hlasy ruských učenců za zachování národní školy. Vsevolod Jurjevič Troickij přesně vystihl, že existují pouze dvě cesty rozvoje současné domácí školy: “První – prostřednictvím výchovy k národnímu a státnímu vědomí občana Ruska (čti: Srbska, Bulharska, Česka atd.), a druhá – potvrzení egoistické osobnosti, ducha čachrářství, ba co více, formování koloniálního vědomí…”

Během činnosti kulatých stolů na sjezdu nejednou zaznělo jméno vynikajícího putujícího pedagoga konce 19. století, Sergeje Aleksandroviče Račinského (1833–1902), který vytvořil vzorovou církevní národní školu, která vychovala desítky učitelů z rolníků, a která spolu s K.P. Pobedonoscevem dosáhla masové zakládání církevních farních škol po celé Ruské říši.

Během práce sjezdu padlo rovněž jméno ruského lingvisty, lexikografa a etymologa Olega Nikolajeviče Trubačova (1930–2002), který je ve slovanském světě uznáván jako nejvýznamnější badatel v oblasti slovanských jazyků a slovanské kultury.

V rámci Všeslovanského sjezdu proběhly tvůrčí večery ruských spisovatelů Vladimira Krupina, Vladimira Ličutina, básníka a šéfredaktora časopisu “Моlodaja gvardija” Valerije Chaťušina, laureátky všeruských a mezinárodních soutěží a festivalů “pěvkyně svaté Rusi” Iriny Leonovové. Zazněla vystoupení šéfredaktorů ruských periodik: novin “Slovo”, internetového portálu “Russkaja narodnaja linija”, časopisu “Моskva”, jakož i pracovníků novin “Russkij vestnik” a  “Rus deržavnaja”.

Během celé exkurze nás doprovázel duchovní Ioann Plamenac (Srbská pravoslavná církev, Černá Hora), novinář a  publicista, autor knihy “Proč milujeme Rusko”. Je charakteristické, že jeho předek se zúčastnil na slovanském sjezdu Moskevském sjezdu v roce 1867.

Ve svém vystoupení otec Ioann uvedl: “Od dob přijetí křesťanství, od té doby, co Slované přijali Kristovo učení jako základ svého duchovního života, vstoupily naše národy na cestu duchovního sjednocení. Mezitím byla tato historická jednota narušena. Nejprve odpadnutím Říma, jako nejchuravější větve, od spásného stromu následování Krista. A potom, dalším dělením a drobením. A v neposlední řadě islamizací jednotlivých částí řady slovanských národů.… Duch Západu tvrdí, že demokracie je jakoby vláda lidu. Ve skutečnosti to je prostředek nadvlády nad lidem. Vykřikují o “lidských právech”, a přitom člověka nelítostně zotročují. Horují za “práva žen”, a přitom je zbavují štěstí z mateřství a radostí rodinného života. Vzývají sexuální rovnoprávnost, a ve skutečnosti se ukazuje, že jde о propagandu nejhnusnějších zvráceností, vnucovaných společnosti s patologickou houževnatostí. Duch Západu zredukoval hodnotu lidské osobnosti na její praktické využití, které daná osobnost znamená nebo může znamenat pro západní kapitál. Obnova slovanské jednoty v dějinách lidské civilizace by byla rovná zničení jednoho a vytvoření druhého – principiálně odlišného – království”.

Významné byly přednášky, které zazněly na různých konferencích a u kulatých stolů po cestě parníku do Ugliče, Jaroslavli, Kiži… Jmenujme: “Slovanský svět: prameny, pravlast, předkové” předsedy Mezinárodního svazu společenských sdružení “Všeslovanský sněm” Nikolaje Ivanoviče Kikiševa, “Organizace dobrovolnického hnutí v Srbsku v 90. letech 20. století” Borise Jurjeviče Zemcova, “Ruský přínos rozvoji Bulharska po osvobození” Ally Gigovy (Bulharsko), “Historická komplexnost polsko-ruských vztahů” Elźbiety Grabarek-Bartoszewicz (Polsko), “Život a vojenská kariéra gardového generál-majora Maksima Jevsejeviče Kozyrja, který zahynul v bojích o osvobození Československa” Zdeňka Opatřila (Česko), “Generál M.G. Čerňajev ve válce za osvobození Slovanů” šéfredaktora periodika “Russkaja narodnaja linija”» Аnatolije Dmitrijeviče Stěpanova, “Úloha terorismu při zničení Jugoslávie” Slobodana Radulje (Republika srpska), “Význam kulturního dědictví Kosova a Metochije pro srbský národ” Nevena Dženadiji (Srbsko).

О Donbasu, jako součásti ruského světa vyprávěl igumen Kirill (Sacharov), převor moskevského chrámu Nikoly na Berseněvce, který nejednou pobýval na nejnebezpečnějších úsecích současné bratrovražedné války na Ukrajině.

Literárně-publicistický almanach “Karpatskaja Rus” představil Rusín Andrej Vasiljevič Fatula a Michail Jurjevič Dronov (Rusko).

Chtělo by se připomenout i vystoupení Vasilije Vasiljeviče Semencova, vedoucího peterburské pravoslavně-pedagogické společnosti. Jeho projekt internetového slovníku kořenů slov “Glagoľ” by měl posloužit pedagogům a badatelům-slavistům.

Během celého sjezdu účastníky bavily a rozveselovaly písně a tance kurského folklorního souboru “Slavica” a moskevského souboru “Belyj kameň”..

Ruští folkloristé snadno našli společný hudební jazyk se svými slovanskými kolegy, a ruská garmoška každý večer vesele zněla v doprovodu slovenských dudáků.

V rámci sjezdu se uskutečnil kulatý stůl “Rušivé síly v dějinách slovanstva”, který vedl vědecký tajemník Všeslovanského sjezdu, řádný člen Cyrilometodějské akademie slovanské osvěty, profesor Pavel Vladimirovič Tulajev, který vystoupil s přednáškou “Tajné organizace ve slovanských zemích”.

Zazněla aktuální vystoupení Olega Anatoljeviče Platonova “Výzkum tajných organizací a zednářských lóží, podle materiálů  Speciálního archivu KGB SSSR”, Vladimira Viktoroviče Bolšakova, “Komunismus a sionismus ve slovanských zemích”, Sergeje Viktoroviče Lebeděva “Srbové splácejí daň Novému světovému řádu”, Ljubomira Perunoviče “Válka proti  duši” (Černá Hora), a rovněž zprávy Liljany Džorovič ​(Srbsko) o současné informační válce a Vjačeslava Fjodoroviče Dubčika (Bělorusko) o pokusech ukrajinských nacionalistů ovlivnit společenské vědomí v Bělorusku.

Podle názoru  účastníků kulatého stolu probíhá současná válka za podmínek globálního konfliktu a pokusů ustanovit takzvaný “nový světový řád”, na čele s USA.​Prostřednictvím elektronických sdělovacích prostředků, virtuálního prostoru, finančních kanálů se liberálně-kapitalistická oligarchie snaží změnit duchovní zíklady lidského bytí, přeměnit svobodnou osobnost v živou mrtvolu, otroka globální moci. Zastavit tuto noční můru může toliko dobrá vůle spojených národů, kde Slovanům na čele s Ruskem je souzeno sehrát klíčovou úlohu.

Jedním z nejdůležitějších směrů činnosti Ústavu ruské civilizace a Všeslovanského sjezdu je činnost výzkumná a vydavatelská, za účelem obnovení historické pravdy. Za poslední roky profesor Tulajev připravil do tisku a komentoval nezaslouženě zapomenuté práce prvních slavjanofilů: Andrease Gottlieba Masche, Ivana Semjonoviče Orlaje, Jurije Ivanoviče Venelina, Aleksandra Fomiče Veltmana. Objemné sebrané spisy dvou posledně jmenovaných autorů zveřejnil Ústav ruské civilizace.

Speciálně ke sjezdu vydal P.V. Tulajev výzkumnou práci “První slavjanofilové a jejich sjezdy”. V ní je uveden přehled a analýza panslavismu od doby renesance až po revoluce začátkem 20. století. Jak se vyvíjela myšlenka západního a východního slavjanofilství? Čím se zásadně lišil sjezd Slovanů v Rusku v roce 1867 od prvního Všeslovanského sjezdu v Praze v roce 1848? K čemu přivedla geopolitika panslavistů? Tyto a mnohé jiné otázky se pojednávají v chronologickém přehledu v kontextu s naší dobou.

Slávista, překladatel, hlavní redaktor Sebraných spisů archijereje Nikolaje Serbského (1881–1956) v ruské řeči a sestavitel první dvoujazyčné Antologie srbské poezie 20. století Ilja Michajlovič Čislov kromě zevrubné přednášky o pracích sv. Nikolaje a vystoupení v lingvisticko-historické a literární sekci, promluvil na jedné z vědecko-společenských konferencí o známém srbském publicistovi, malíři a politikovi, Drahoši Kalaičovi (1943–2005). “Často slyšíme na sjezdu rozcházející se obvinění na adresu Evropy a Západu, kteří jsou jakoby hlavními nepřáteli Slovanů,” řekl I.M. Čislov, “přitom mezi oběma uvedenými pojmy, ať už z důvodu nedaleké inerce, ať už kvůli sofistikované lstivosti, se permanentně klade rovnítko. Srbská geopolitika, tentýž D. Kalaič, však tyto pojmy zásadně rozlišuje. Ano, Západ, od dob “francouzské” revoluce nenávidící Krista, v současnosti prakticky Evropu okupoval. Avšak Slovanstvo vždy bylo a jako předtím je její neoddělitelnou částí. Kdo jsou Evropané, ne-li my? O tom, jak si všichni dobře pamatujete, mluvil i velký badatel 20. století, slávista Oleg Nikolajevič Trubačov, který přesvědčivě dokázal původnost slovanské přítomnosti v Evropě, pravlasti všech národů bílé rasy”.

“V mnoha svých článcích a pracích se D. Kalaič uchyloval k ruské tematice, třebaže půlku života prožil v Západní Evropě a v Americe, v důsledku čehož důkladně poznal i tento svět. V 80. a 90. letech byl velmi těsně spjat i s Ruskem. A třebaže ruštinu dokonale neovládal, přesto četl ruské klasiky nejen v překladech, ale i v originálu, včetně takových autorů, jako je Danilevskij a Leontjev. Drahoš byl vždy obeznámen s aktuálním děním a výborně se orientoval v labyrintech ruské kuloární politiky,” pravil I.M. Čislov, který znal D. Kalaiče osobně.

Vyprávěl o tom, že Drahoš psal o ruské revoluci, o tom, že i současné demokratické, “perestrojkové” reformy v Rusku “podivuhodnou shodou okolností” realizují děti a vnuci “stále těchtýž zapálených revolucionářů”. Ruské dojmy se staly základem takových jeho knih, jako je “Americké zlo”, “Zaprodaná Evropa” a “Rusko se budí”.”

Čislov konstatoval potřebu vydat knihy Drahoše Kalaiče v Rusku, kterému srbský autor dříve přinášel obrovský užitek, jelikož říkal pravdu o ruské zemi nejen u sebe ve vlasti, ale i v Západní Evropě a v Americe.

Je třeba říci, že činnost Všeslovanského sjezdu v široké míře vrhala světlo na situaci v různých slovanských zemích. Ruské sdělovací prostředky o sjezdu takřka neinformovaly a ruské úřady nevěnovaly sjezdu pozornost v podobě pozdravů, poselství a jiných znaků projevovaného zájmu. Připomeňme, že sjezd v roce 1867 se ctí přijal i car Aleksandr II…

Jeden z účastníků sjezdu – český novinář Jan Korál – odevzdal ruské delegaci svůj článek, nadepsaný “Amerikanizace české kultury, její důsledky a cesta zpět k naší národní identitě”. Je třeba mu složit hold. Je to mladý člověk, který dobře mluví a píše rusky

Jan Korál na Sjezdu

a dobře ovládá ruské dějiny.
Zde jsou některé jeho úvahy, které není obtížné schematicky přenést na ruské dějiny. “Co do materiálního blahobytu se obyvatelstvu Československa v období socialismu nežilo špatně, třebaže vládu komunistické strany nevyhnutně doprovázela korupce a pokrytectví. My, občané jsme společně budovali svou vlast a zvelebovali jsme ji. Ale nedostávala se nám svoboda sebeurčení, svoboda cestování, svoboda tvořivosti a myšlení. Proto jsme se tlačili na Západ, do Evropy. Toužili jsme právě po této svobodě. Právě to nám slibovali koncem roku 1989 političtí předáci, motající se kolem proslulého “sametového podvodu” a pozdější prezidenti Václav Havel a Václav Klaus, dokonce i náš dnešní prezident Miloš Zeman. Tehdy si nikdo z obyčejných lidí nepředstavoval, že za tuto svobodu zaplatíme nejen vším, co bylo vybudováno v období socialismu, ale postupně i naší zemí, kulturou, dějinami a svébytností. Podle mého názoru i sám Karl Marx záměrně zapojil do své ideologie ateismus a sjednocení socialistických zemí, a potom i jejich rozpad byl rovněž naplánovaný, aby se oslabily slovanské národy

Čeští žoldáci ulovili během okupace Mali cennou slovenskou trofej

a dostaly se do područí Západu, přesněji řečeno západních korporací a kultury…”.

A ještě jeden moment, který lze rozeznat i v srbských dějinách 90. let, jakož i v tom, co se dnes děje na Ukrajině:

“Rozdělení Československa na přelomu let 1992–1993 bylo výsledkem pověstné strategie “rozděl a panuj” a jeho řízení a financování se realizovalo ze zahraničí”.

Na nynějším sjezdu se zúčastnil i Voin Gušič, předseda Organizace veteránů a válečných invalidů Republiky srpské v 90. letech (už v roce 1994 Srbové sestřelili nad Bosnou a nad Jadranem první americká letadla). Organizace teď sdružuje 130 tisíc veteránů, přičemž Republika srpská má kolem jednoho a půl milionu obyvatel.

Na jednom ze závěrečných zasedání sjezdu zazněla myšlenka, že je třeba se obrátit na haagský tribunál, který by měl odsoudit zločiny spáchané NATO. Ano, lze namítnout, že skoro všechny slovanské země, kromě Ruska, Běloruska, Ukrajiny a Srbska jsou členy tohoto severoatlantického seskupení, ale ne všechny slovanské i neslovanské země souhlasí s tím, jak NATO chrání “svobodu, demokracii a lidská práva”.

“…Když se před ní nesehnete, páni, // nedostane se vám uznání od Evropy. // V jejích očích budete vždy // ne služebníci osvěty, ale nevolníci». F.I. Ťutčev,  mimochodem právě v roce 1867…

Účastníci Všeslovanského sjezdu dostali upomínkové diplomy od MSOO “Všeslovanský sjezd”, a mnozí z nich dostali i pamětní medaile “Za slovanskou jednotu a vzájemnost” V.I. Lamanského, který je označován za apoštola panslavismu. K dnešnímu dni Ústav ruské civilizace už přistoupil k přípravě vydání úplného sborníku přednášek, vystoupení a dokumentů sjezdu.

Všeslovanský sjezd byl ukončen krátkou bohoslužbou u schránky s ostatky svatého pravověrného knížete Aleksandra Něvského – ochránce a sjednotitele ruské země. Po bratrském slovanském pohoštění se mnozí účastníci sjezdu, aniž se domluvili, odešli poklonit velkým ruským povznesitelům ducha, kteří spočívají v nekropoli lavry. Je to Vasilij Nikolajevič Chitrovo, státník, zakladatel imperátorské Palestinské společnosti; Pjotr Aleksandrovič Freze, jeden z tvůrců prvního ruského automobilu; vynikající chirurg Fjodor Uglov, který operoval až do věku 102 let; metropolita Antonij (Meľnikov), který odhalil ekumenické kacířství kněze Aleksandra Meně; metropolita Ioann (Snyčov), který v dobách dalších ruských nepokojů v 90. letech 20. století poskytl ruskému národu duchovní usměrnění a upevnění národního vědomí.

Na základě výsledků sjezdu, jehož organizátorem a duchovním otcem byl Oleg Anatoljevič Platonov, bylo rozhodnuto aktivně pracovat na znovuzrození jednotného Ruska, odeslat už připravené příslušné dokumenty, zdůvodňující tuto  věc, státním orgánům Ruska, Běloruska a Ukrajiny.

Nejvýznamnější myšlenkou projednávanou na tomto Všeslovanském sjezdu byl projekt vytvoření Sdružení nezávislých slovanských zemí, v němž by žádná z členských zemí neměla diktát. Každý stát si zachová své státní struktury, jazyk i chápaní mnoha základních směrů rozvoje. Znovu vytvořené slovanské společenství bude reagovat na výzvy i nyní pokračujícího procesu proti Slovanům, známého jako “Drang nach Osten” (nápor na Východ). “Ten se Západu docela daří. Značná část slovanských zemí se nachází pod diktátem západu, značné bohatství a zdroje jsou pod tlakem západních korporací a vlastníků.

Nejlákavější ekonomická sousta se dostala pod vládu franko-germánských vlastníků, poznamenal O.A. Platonov. Mnozí delegáti sjezdu se domnívají, že mohou vytvořit analog Evropské unie. Bezpochyby to bude euroasijská unie, v níž budou dominovat Slované.

Vznikne nová unie, která bude disponovat obrovskými zdroji, náležejícími především Rusku. Ekonomická a politická moc Západní Evropy už nebude schopna dominovat nad slovanskými zeměmi. Slované nakreslí čáru, kterou bude představitelům západní civilizace obtížno překročit. My, Slované, budeme řešit otázky tak, jak budeme považovat za potřebné pro sebe, nikoliv na úkor svých zájmů a cílů.”

Stojí za zmínku, že kníže Aleksandr Ivanovič Barjatinskij, který dokázal ukončit kavkazskou válku, nejdelší v ruských dějinách, a zajmout imáma Šamiľa, se obrátil k carovi s plány na sjednocení slovanského světa, jehož centrum mělo být podle jeho názoru v Kyjevě…

Zůstalo jen vyslechnout myšlenky polského badatele, Pawla Zimińského, který ve svém vystoupení poznamenal:

“Dříve než slovanské země sjednotíme, je potřebné obnovit jejich suverenitu. Jestliže postavíme problém tak, že Východ je protikladem Západu, není to aktuální, neboť bývalé socialistické země jsou pod vlivem globalistických sil Západu. I západní země nejsou dostatečně suverénní, neboť i ty se nacházejí pod vlivem těchže sil.”.

Důležitý a plně uskutečnitelný návrh předložil dirigent, skladatel, národní umělec SSSR, umělecký vedoucí ruského koncertního orchestru “Bojan”, Anatolij Ivanovič Poletajev: “Ve všech zemích dochází k amoralizaci mládeže, k rozvoji alkoholismu a narkománie. Je potřebné na úrovni zákonodárných sborů a parlamentů prosadit zákaz reklamy těchto neřestí, protože jinak nebude mít kdo uskutečnit všechno to, o čem tady hovoříme. Nebude žádný slovanský svět. To je to hlavní, co ho teď může zachránit!”.

Hovoříme-li o přínosu ke sjednocení slovanského světa, nelze nepromluvit o spisovatelích, kteří sjezd pozdravili, veřejnýcch činitelích Juriji Loščicovi a Anatolii Paraparovi.

Právě Jurij Loščic koncem 80. a začátkem 90. let jako první čestně a profesionálně nastolil téma slovanských vztahů a poukázal na činnost nepřátelských sil v slovanském prostředí. Neškodilo by, kdyby si ostatní slavjanofilové přečetli například stránky z novin “Literaturnaja Rossija” z těch let – besedy Jurije Loščice s akademikem O.N. Trubačovem, a s profesorem Bělehradské univerzity R. Marojevičem, který řekl doslova toto: “Ruské národní zájmy se nakonec musí ztotožnit s ruskými státními zájmy. K tomu dojde, jestliže Rusové konečně začnou hrát vedoucí úlohu ve své vlastní zemi, což se jim dosud nedovolovalo”.

Jedním z nejupřímnějších nanejvýš uměleckých děl, která nám ve vší pestrosti nabízejí pohled na rusko-srbský duchovní a kulturní svět, je kniha Jurije Loščice “Ruská pověst – srbská báj” (vydavatelství Veče, 2015), která byla představena na probíhajícím sjezdu.

Od roku 1996 slovanské téma zaznělo na stránkách novin “Istoričeskaja gazeta”, které založil spisovatel a dramatik Anatolij Parapara, kde za perestrojkové deprese vycházely publicistické články o Danilevském a Leontjevovi, o Gogoľovi a Lermontovovi, o Suvorovovi a Kutuzovovi, kde publikoval Vladimir Ličutin a Georgij Sviridov, a kde v dubnu 2000 byl uveřejněn projev Slobodana Miloševiče ze dne 17.02.2000, kolem něhož se tehdy sjednotil celý srbský národ, a rovněž materiály zaslané redakci novin, vyjadřující názory prostých Američanů, protestujících proti bombardování Jugoslávie. Později, v roce 2006 v novinách “Istoričeskaja gazeta” vyšel článek generála L.G. Ivašova “Jak Srbsku brali Kosovo”.

А.А.  Parpara za půlstoletí literární činnosti přeložil množství makedonských, srbských a bulharských básníků, o nichž se jeho zásluhou dozvěděl čtoucí svět.

Na závěr svých poznámek o uskutečněné akci budu citovat řádky Anatolije Parpary, zaslané ve zdravici účastníkům Všeslovanského sjezdu:

 

Nikoliv poprvé mezi nás vrážejí klín.

Minulé věky jsou tomu svědky.

Naštěstí však, nás chrání nebesa,

A Řím nás zatím nerozzlobil.

…Svou pozemskou cestu projdeme se ctí,

Sami k sobě jsouce puntičkářsky přísní…

Оbejměme se, přátelé!

A nechť zmízí

Nepřátelé Páně i Slovanů!

 

Irina Ušakova,

http://www.nwoo.org/2017/06/24/slovanska-evropska-unie/

http://www.stoletie.ru/slavyanskoe_pole/slavanskij_jevrosojuz_550.htm

 

Další podlý útok kavárny na Honzu Korála, Slovany i Výbor národní kultury!

Lumpenkavárník, propagandista a „Autor“  Miloš Kadlec z prorežimního plátku manipulatori.cz, provozovaného skupinkou okolo vítacího Člověka v tísni (Jeden svět na školách, Faktus.info) a Evropských por… pardon hodnot, si (po např. Václavu Klausovi, Janu Schneiderovi ) dne 22.6.2017 vybral se svými kumpány jako téma k útoku Slovany, Honzu Korála, Výbor národní kultury, Klub levicových žen, Petra Žantovského a další Kadlecovi a lumpenkavárně „odporné“ a sorosovské fondy

Co Kadlecovi a Kavárně nikdy nevadí, je nabíledni!

nesající české osoby a subjekty – k tradiční dehonestační režimní agitce „Co Slovan, to antisemita?“:

Co Slovan, to antisemita?

Monika Hoření o Slovanech a Jubilejním všeslovanském sjezdu v Rusku: Slovanská rodina je otevřená a solidární

Na tři desítky dokumentů přijal jubilejní všeslovanský sjezd, který byl zahájen 26. května v Moskvě k poctě 150. výročí sjezdu Slovanů v roce 1867. Jeden z jeho českých účastníků, občanský aktivista Jan Korál, o letošním sjezdu vyprávěl na mimořádném semináři Spojenectví Práce a Solidarity (SPaS) minulý čtvrtek.

Posluchači, kteří zcela zaplnili zasedací místnost Domu odborových svazů v Praze, vyslechli, k jakým závěrům sjezd dospěl, resp. jak bohaté a smysluplné byly diskuse účastníků. Ačkoli názory více než 220 delegátů sjezdu ze všech slovanských zemí byly na mnohé otázky různorodé, sjezdová atmosféra se vyznačovala otevřeností a solidárností se snahou si vzájemně pomáhat.

Jan Korál (vlevo)

Na otázku našeho listu Korál upřesnil, že se delegáti sjednotili na důležitosti zvyšování kulturní výměny a mezilidských kontaktů, a na prohlubování slovanské pospolitosti. Jako iluzorní všichni vnímají předsudky vůči Rusku a záměrně pěstovaný strach z něho, »který je nám tlučen do hlavy«. Ale běžní lidé jsou jiní než většina oficiálních představitelů států, uvedl Korál, který byl atmosférou v Rusku potěšen. Rusové jsou podle něho »plni duševní energie, která nám zde chybí«. V mladých Rusech vidí naději, neboť se projevují vlastenecky. Delegáti také odmítli sankce proti Rusku, chtějí stavět na spolupráci s Ruskou federací.

Mluvené slovo Korál na semináři SPaS doplnil fotografiemi z Moskvy, kde byl sjezd v Hlavním sále Ruské státní knihovny zahájen, a z dalších pro Středoevropany méně známých míst Ruska, kam účastníci pluli lodí Kněžna Anastasija. Cílovou destinací byl Petrohrad. Během plavby pokračovaly diskuse v různých tematických skupinách, při zastávkách účastníci navštívili místní pamětihodnosti.

Sjezd byl pod silným vlivem pravoslavné církve, informoval Korál. V debatách s ostatními delegáty vysvětlil, že ačkoli mnozí Češi mají vztah k duchovnu, neplatí to tak o vztahu Čechů k církvím, »s nimiž máme špatné zkušenosti«. Proto také delegace Českomoravského slovanského svazu (ČMSS), jejímž členem Korál byl, nepodpořila návrh, aby se slovanské národy sjednotily pod pravoslavím.

Co spojuje Slovany?

V diskusi na semináři SPaS vystoupili i další zástupci ČMSS. Například místopředseda Zdeněk Dragoun objasnil, že česko-ruské vztahy jsou na dobré úrovni, ze slovanských zemí má ČR v Ruské federaci největší kredit – i díky prezidentu Miloši Zemanovi, jenž přijel v roce 2015 do ruské metropole na Přehlídku vítězství. Na »zažitou historii« své země a z ní plynoucí zdravé vlastenectví poukázal předseda ČMSS Petr Synek, který mj. zavtipkoval, že lidé věnující se slovanské otázce a slovanské vzájemnosti jsou v mainstreamu nálepkováni jako tzv. Putinovi agenti. »Přemýšleli jsme, co Slovany spojuje. Jsou to společné kořeny, minulost,« řekl Synek. Z minulosti je to i dramatické a tragické období za druhé světové války, kdy německý hitlerovský režim usiloval o totální genocidu Slovanů – bylo zahubeno na 36 milionů Slovanů…

Historička Marie Neudorflová upozornila, že Slovany ohrožuje kořistění Západu. Ostatně, poznamenal Korál, všichni delegáti všeslovanského sjezdu si stěžovali, jak se slovanským národům »pod vedením Západu« nedaří dobře.

Vedle ČMSS pracují v České republice i další organizace pěstující vlastenectví, národní hrdost a slovanskou vzájemnost mezi národy, např. Slovanský výbor ČR. »Je to o rozdílnosti nazírání,« odpověděl Synek na dotaz, proč u nás působí více slovanských svazů.

Převzato z originálního článku Moniky Hoření z 20.6.2017

 

Napsali o nás: Monika Hoření 20.6.2017 v HaNo o semináři SPaS s Honzou Korálem

Jedna z mála seriozních novinářek předních českých tištěných deníků, Monika Hoření z Haló Novin, publikovala 20.6.2017 objektivní pohled na seminář o Jubilejním všeslovanském sjezdu který proběhl 26.5. – 2.6.2017 v Rusku, o semináři, kde jeho účastník Honza Korál a další hosté ihned krátce po návratu delegace diskutovali již 15.6.2017 s četnými dorazivšími zájemci o čerstvé a nezkreslené informace.

Kliknutím na náhled se Vám otevře text v novém velkém okně!

Monika Hoření 20. 6.2017 o semináři z minulého týdne s Honzou Korálem

Dementi hospodáře VNK Honzy Korála k jeho dehonestaci v agitce tzv. „České“ televize

Prohlášení k pořadu Newsroom ČT24 z 18.6.2017 o Všeslovanském sjezdu v Rusku

ct24newsroomČeská televize odvysílala v neděli 18.6.2017 na kanále ČT24 od 22:05 pořad Newsroom ČT24. Jedním z hlavních témat byla reportáž s titulem „čeští dezinformátoři jezdí do Moskvy pro informace“, ve které jsem účinkoval jako hlavní osoba. Důrazně se ohrazuji vůči některým obviněním, které byly v této reportáži vysloveny a to následujícím způsobem:

V pořadu byly vysloveny tyto výroky:

„Čeští dezinformátoři si nedávno zajeli do Moskvy na Všeslovanský sjezd.“

1) Jako dezinformátor jsem označován v okupačních médiích (vydavatelství Economia, Česká televize) pouze já, Jan Korál. Uvedený výrok, protože se vyjadřuje v množném čísle, LŽE o tom, že by tam jel ještě vůbec někdo další, kdo by byl kdy označen za dezinformátora.

2) Obvinění z dezinformací vůči mé osobě nikdy nikdo nedokázal a ti, kteří mne obvinují z dezinformací, se vědomě a záměrně vyhýbají veřejné diskuzi se mnou, ve které bych jejich obvinění vyvrátil. Jinými slovy – soustavně a vědomě LŽOU a utíkají před PRAVDOU

„Akce má podle některých odborníků dost jasný cíl: Rozšiřovat ruský vliv do Evropy“

Cíl této akce byl jiný a to posílení a rozvoj VŠECH slovanských národů. Jedná se tedy o LEŽ.

„Lidi, kteří píšou články na pochybné weby… „

Pochybné weby – jedná se o záměrně dehonestující nařčení. Co je na webu NWOO.org pochybného? Evidentně pouze to, že se poctivě drží úsilí o hledání skutečné Pravdy a nikoliv propagandou jakéhokoliv druhu, jak to např. dělá Česká televize. Opět je použito množné číslo bez adekvátního odůvodnění.

„…si mohou pro rady nebo na výlet jezdit kdy a kam chtějí. Nebo ne?“

Nejeli jsme pro rady, naše pozice na tomto sjezdu nebyla podřízená komukoliv včetně ruských pořadatelů. Jeli jsme tam jako suverénní partner v diskuzích, kdy jsme prezentovali své názory, znalosti a zkušenosti, stejně jako příslušníci všech ostatních slovanských delegací. Autoři reportáže tedy podsouvají divákům názor, že tam existuje nějaká řídící struktura nebo hierarchie. Řídící struktura Všeslovanského výboru má podobu kulatého stolu, kde mají zástupci všech národů rovnocenné plnohodnotné postavení. Opět se jedná o záměrnou a vědomou LEŽ.

Další manipulací je zpochybnění naší svobody účastnit se takovýchto akcí, natož když jednáme zcela prokazatelně v zájmu celého Českého národa a jeho příznivé budoucnosti. Autoři reportáže podsunují divákům myšlenku, že by se účast na takovýchto akcích měla zakázat, či trestat, čímž se přibližují minulým dobám totalitní diktatury, at už jakéhokoliv druhu. Srovnejte to např. s účastí na setkáních typu Bilderberg, Trilaterální komise nebo Bohemian Grove, které nikoho ze zpravodajské redakce České televize ani trochu nezajímají.

„Někteří autoři dezinformačních a konspiračních webů si jezdí pro informace přímo do Moskvy“.

Opět pojem „dezinformační“, k tomu dehonestující pojem „konspirační“ – opět nikdy neprokázáno.

 

V části, kde je citováno mé odmítnutí účinkování v této reportáži, je ocitována pouze poslední část mého emailu redakci Newsroom ČT24. Chybí tam tento úvod:


Dobrý den,
děkuji za nabídku. Vzhledem k tomu, že produkce zpravodajství České televize produkuje na téma Ruska dle mého názoru pouze bezcenný odpad, resp. jednostranně zaměřenou manipulaci, tak nemám k Vašim produktům žádnou důvěru. Ať bych řekl cokoliv, vybrali byste si jen to, co by se vám hodilo, což je podloženo nejen mou opakovanou zkušeností.
 
Do ČT půjdu tedy pouze pokud se bude jednat o přímý přenos a tím Váš pořad není.
 
Co si myslím o ČT si můžete zjistit např zde:
 
Nebo seberte odvahu a rozum do hrsti, podívejte se, co všechno jsem na téma České televize publikoval já zde: http://www.nwoo.org/page/2/?s=%C4%8Desk%C3%A1+televize
nebo se podívejte na jakékoliv jiné nezávislé weby a sociální sítě, zjistěte si co si o vás lidi v této zemi myslí ….

Autoři reportáže tedy udělali přesně to, co jsem předpokládal, tj. vzali informaci, kterou měli k dispozici a vytrhli z kontextu pouze to, co se jim hodilo do jejich dehonestační a v pravém smyslu slova dezinformační kampaně.

„Je to všeobecně neúspěšný člověk …. a za odměnu, že na něho byli hodní, tady šíří to, co mu tam nalili do hlavy.“

1) Úspěch je velmi subjektivní záležitost a měřítka J.X.Doležala jsou mi velmi vzdálená. J.X.Doležal tedy LŽE.

2) Každý, kdo si přečte mé texty, které jsem doposud o této akci napsal, nebo shlédne seminář z 15.6.2017, kde jsem mluvil o tom, co se na Všeslovanském sjezdu dělo, pochopí ihned, že se jednalo o všestrannou svobodnou diskuzi a nikoliv jednostrannou „nalejvárnu“. Měli jsme na mnoho věcí rozdílné názory, např. co se týká role náboženství. Z mnoha těchto diskuzí existují videozáznamy a všichni účastníci tohoto sjezdu mohou má tvrzení potvrdit. J.X.Doležal tedy opět vědomě a záměrně LŽE, ostatně jako již mnohokrát dříve.

„Dostanou jakoby novou agendu, kterou mohou popisovat.“

Jakub Zelenka opět něco tvrdí, aniž by k tomu měl jediný důkaz, pouze spekuluje, resp. záměrně LŽE.

„To jsou desítky skupin, desítky nesmyslů, desítky bludů, který voni šíří, kterým voni žijou, všichni se jim smějou, kromě těch Rusů. No tak dělaj pro Rusy.“

Dá se předpokládat, že J.X.D. má na mysli ony různé tzv. konspirační teorie, např. o Novém světovém řádu, či událostech z 11. září 2001, o kterých již několikrát psal pro Reflex. Vzhledem k tomu, že informace o těchto tématech pocházejí především ze západu (USA, Velká Británie, Německo,…), kde se tomu věnuje velmi početná komunita nezávislých novinářů, publicistů a jejich čtenářů, tak J.X.D. LŽE  o tom, že se tomu smějí všichni kromě Rusů. Původ těchto informací je tedy na západě a nikoliv v Rusku. Informace o zločinných spolčeních v západních zemích od nezávislých západních autorů jsou pouze v souladu se zkušenostmi a znalostmi představitelů všech slovanských národů, tj. nikoliv pouze Rusů, o čemž je možné se přesvědčit např. z veřejně dostupného záznamu zahájení Všeslovanského sjezdu.

Celá reportáž Newsroom ČT24 je tedy v pravém smyslu slova dezinformací a součástí dlouhodobé a systematické rusofobní kampaně České televize. Vzhledem k tomu, že kampaně stejného druhu se stejnou metodikou probíhají ve většině evropských zemí a v USA a pokyny k vedení takovýchto kampaní jsou často součástí veřejných prohlášení od organizací jako je EU nebo NATO, lze oprávněně považovat zpravodajskou redakci České televize za osoby ohrožující bezpečnost České republiky a vědomě se dopouštějící různých trestných činů z oblasti Trestných činů proti základům České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace. Není to bohužel zdaleka poprvé a bohužel nejspíše ani naposled.

Původní zdroj Honzovy reakce: http://www.nwoo.org/2017/06/19/prohlaseni-k-poradu-newsroom-ct24-z-18-6-2017-o-vseslovanskem-sjezdu-v-rusku/

JIŽ DNES VEČER NA ČT 24 ve 22:05! Čeští dezinformátoři zase jezdí do Moskvy pro informace

Již dnes v neděli 18.6.2017 večer od 22:05 uvede tzv. „Česká“ televize dehonestační protislovanskou agitku „Rusko v Česku a Češi v Rusku. Na tuzemské obrazovky míří nekritický Svět podle Putina, čeští dezinformátoři zase jezdí do Moskvy pro informace“

Honza Korál před dvěma týdny na „instruktáži“ v Moskvě

Cílem protislovanské agitky ČT 24 bude mj. i Honza Korál, hospodář VNK, který se právě zúčastnil Jubilejního všeslovanského sjezdu v Rusku a plavil se v jeho rámci z Moskvy do Petrohradu.

VIDEO (31:23): Provokatéři se pokusili rozbít návštěvníky přeplněný seminář o proběhnuvším Všeslovanském sjezdu

Tento čtvrtek 15. června 2017 se od 17 hodin konal v Domě odborových svazů dlouho avizovaný seminář Honzy Korála a dalších hostů o Všeslovanském jubilejním sjezdu v Rusku, který proběhl 26.5. – 2.6.2017 za plavby z Moskvy do Petrohradu na luxusní říční lodi Velkokněžna Anastasie.

Hit sunt „Siberians“?!

Seminář a aktivní diskuse, které nakonec trvaly dohromady až téměř tři hodiny, přilákaly tolik účastníků, že sál praskal ve švech a zmizely i veškeré židle z kuloárů. Po půlhodině od zahájení (ve 31:23) byl učiněn pokus o rozbití semináře dvěma „Takyslovany“. Tento pokus jen díky kultivovanosti ostatních hostů a publika neskončil výtržností a krachem celé akce.

Proč seminář přitáhl takovou pozornost a vyvolal pokus o rozbití? O tom se můžete přesvědčit v následujícím nijak nesestříhaném a nekráceném videu: https://youtu.be/_uxD2hX1aoc

Zmizely i židle z kuloárů a návštěvníci seděli i po zemi – taková byla účast!

Slovanství a zvlášť kořenová skutečná historie lidstva je natolik dosud zastřené téma, že i velice kultivované publikum pomalu obracelo obrazně „list za listem“ ve svých úvahách a dotazech a vyjadřovalo obezřetně každé slovo.

Petr Synek, předseda Českomoravského slovanského svazu, fundovaně odpovídal na dotazy týkající se situace Slovanů a slovanství v České republice.

Na štěstí, jen s malým zpožděním díky dopravní situaci, akorát včas dorazil Petr Synek, předseda Českomoravského slovanského svazu, takže diskuse probíhala komponovaně a fundovaně, jak ze zážitků Honzy Korála, tak i zasvěceného výkladu a přesných odpovědí o situaci Slovanů v České republice právě Petra Synka.

Děkujeme z celého srdce všem, kteří nám přispěli na vydávání publikací a uspořádání semináře

Pořadatele potěšila účast nemalé části „Účastníků zájezdu“ do Ruska na Jubilejní všeslovanský sjezd např. Zdeňka Dragouna a Alexandra Gegalczije, stejně tak i přítomnost odborné veřejnosti, za niž jmenujme např. dr. Marii L. Neudorflovou.

Původem Volyňský Čech a zároveň i někdejší dlouholetý americký rezident Josef Balada moudře vysvětlil princip, jak se každý můžeme individuálně vypořádat s pokřiveností mediálního světa.

Zaslouženým potleskem byl v samém závěru odměněn také poučný příspěvek v diskusi nestora Výboru národní kultury, Volyňského Čecha Josefa Balady, který se narodil a prožil jako malý chlapec v okupovaném Sovětském Svazu hrůzy banderismu na vlastní kůži, během aktivního života pracoval a žil i dlouhá léta v USA, nežli se rozhodl strávit podzim života mezi námi a i ve svých pokročilých 81 letech je nenahraditelným členem vydavatelského kolektivu každé Lípy, čtvrtletníku Výboru národní kultury.

Přes velké teplo byla skvělá účast a aktivita i vysoce odborného publika

Informační válka v Aktuálně: Všeslovanský sněm, na který dorazily i známé tváře „dezinformačních“ serverů

Dnes, 13.6.2017, vyšel na Aktuálně článek Jakuba Zelenky a Ondřeje Soukupa

Článek 15.6.2017 v Aktuálně

Rusové platili sjezd Slovanů, přijeli i dezinformátoři. Šéfa české delegace přijal velvyslanec Remek

V článku autoři mj. uvádí: „…V zhruba patnáctičlenné Opatřilově skupině se objevil i Jan Korál z proruského dezinformačního serveru New World Order Opposition. Členem delegace byl i bývalý československý rozvědčík a polistopadový diplomat Miroslav Polreich…“

a na jiném místě v článku píší:

„….Korála nominovala na sněm spolu s dalšími lidmi skupina kolem Českomoravského slovanského svazu, jemuž předsedá Petr Synek. Ten spolu se svým kolegou Pavlem Petkovem tvrdí, že jsou součástí informační války. „Určitě se považujeme za součást informační války. I tou pasivitou, že nečelíte zlu, tak jste součástí,“ tvrdí Petkov. Podle nich jsme nyní svědky střetu západní konzumní civilizace a té duchovnější východní…“, pokračují Zelenka se Soukupem

Celý článek je zde: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/rusove-platili-sjezd-slovanu-prijeli-i-dezinformatori-sefa-c/r~5f186c7a4f7311e7886d002590604f2e/

Amerikanizace české kultury, její důsledky a cesta zpět k naší národní identitě – příspěvek pro Všeslovanský sjezd

Úvodem: Následující text jsem dokončil asi před dvěma týdny (před Jubilejním sjezdem). Přátelé mi pomohli s překladem do ruštiny, takže bude možné jej zde přednést. Jak už jsem se zmínil, tak mě při zahájení sjezdu velmi potěšilo zjištění, že všichni zde vidíme situaci ve světě a v našich zemích v zásadě stejně. Je to silný zážitek, když se najednou sejde přes 200 vzdělaných, inteligentních, myslících a pravděpodobně charakterních lidí, kteří všichni sami od sebe dojdou ke stejným zjištěním. Znamená to, že naše cesta je správná a pokud po ní půjdeme dále a nepolevíme v úsilí o překonání překážek, tak dojdeme k našemu cíli. Zřejmě všichni zde máme zkušenost s tím, že postoje, které zde prezentujeme, jsou naší oficiální společností označovány za nebezpečné, nebo alespoň zcestné či bezvýznamné a proto se s podobně myslícími lidmi setkáváme jen zřídka a v malých skupinkách. A najednou je nás tu něco přes dvě sta a můžeme se bavit otevřeně a máme o čem. Je také dost možné, že všichni zde máme stejný strach o to, že i kdybychom se tu snažili sebevíc a vymysleli spoustu skvělých nápadů, tak zůstaneme ve svých zemích nepochopeni, nedočkáme se plodů našeho úsilí a naši případní spolupracovníci na probouzení lidstva zůstanou utopeni v malicherných sporech, tak jak tomu nyní v mnoha případech je. Takže: Přemýšlejte o tom, co je skutečně důležité a hledejte, co nás spojuje, místo rozdělování. Jiná cesta není.

Amerikanizace české kultury, její důsledky a cesta zpět k naší národní identitě 

Vážené dámy, vážení pánové, sestry, bratři, Slované. Je mi velkou ctí, že mohu zde mezi vámi být a že k vám mohu promluvit. Rád bych vám něco povyprávěl o tom, jak daleko na západ – v kulturním, ekonomickém i politickém smyslu – byl náš národ zatažen, jak a proč k tomu došlo, jaké to má důsledky a co s tím můžeme dělat. Jedním z projevů dění v naší zemi za posledních 28 let je i to, že jsem ve škole zažil jen 2 roky výuky ruštiny, protože její výuka na základních školách byla zrušena už v roce 1990 a místo ní jsme se začali učit angličtinu nebo němčinu. Proto je má znalost ruštiny omezená a svůj příspěvek budu číst.  Prosím vás tedy o shovívavost při posuzování kvality mého přednesu.

Na začátku bych se rád představil. Jmenuji se Jan Korál, je mi 39 let a vyslal mne sem Výbor národní kultury. To je spolek, který již mnoho let u nás vydává časopis Lípa, ve kterém vydává texty především levicových, ale též vlastenecky zaměřených autorů. To vše bez cenzury, bez diktátu trhu, korporací či politiků. Je to jedno z několika mála skutečně nezávislých tištěných médií u nás. Já sám již 8 let vedu internetovou stránku nwoo.org, kde informuji především o věcech, co mainstreamová média cenzurují, nebo o čem lžou. Jde o zpravodajství jak z České republiky, tak ze světa a od doby konfliktu na Ukrajině též hodně z Ruska, Donbasu a Ukrajiny. Protože zpravodajství, ve kterém přináším čtenářům reportáže i z ruského a ukrajinského prostředí, nebo o zločinech západních politiků, jsou v přímém rozporu s oficiálními pro-západními postoji většiny našich vedoucích politiků a usvědčují všechna velká média ze lží a propagandy, patří tento web na přední příčky seznamů údajných lhářů, dezinformátorů a konspirátorů. K tomu, do jakého katastrofálního stavu se dostala naše média, se ještě vrátím.

Popíšu vám příběh naší země přibližně od listopadu roku 1989, kdy se u nás udála tzv. Sametová revoluce, které už čím dál tím více lidí říká Sametový podvod nebo Sametové předání moci. K pochopení toho, co se u nás stalo, je však potřeba se vrátit alespoň na počátek 20. století, do doby, kdy vznikal Československý stát. Je nutné vědět, že i když bylo volání po vlastním státě v našich národech velmi silné, tak jeho samotný vznik byl možný pouze z rozhodnutí a se svolením vítězných zemí 1. Světové války – Velké Británie, Francie a Spojených států amerických. Vznik Československa byl tedy výsledkem jednání českých a slovenských politických elit tehdejší doby se světovými velmocemi a nikoliv pouze suverénní akcí našich národů, kterou by okolní svět pouze musel vzít na vědomí. Důležité je mít na paměti, že tehdy byli u nás všichni důležití lidé členy spolků Svobodných zednářů a tehdejší politická jednání probíhala na pozadí tohoto druhu s vyloučením veřejnosti, které pak byly pouze oznámeny výsledky dohod mezi „vrchností“. Je to bohužel příznačné pro naše novodobé dějiny až do dnešních dnů. Český i Slovenský národ jsou v posledních staletích bohužel spíše pasivním příjemcem osudu vytvořeným silnějšími mocnostmi, než aktivním tvůrcem své budoucnosti. Proto je u nás možné velmi dobře vidět, jak funguje sociální inženýrství, jehož metodami jsou nyní formovány naše národy. Dějiny i současné problémy Čech i Slovenska jsou v principu velmi podobné, takže když budu dále mluvit pouze o České republice, vězte, že Slovensko je na tom skoro stejně.

Naše poloha, jako nejzápadnějších Slovanů, náš osud hodně předurčuje. Žilo u nás vždy hodně lidí ze západu a těch, kteří na západě měli svůj původ. Dříve to byli především Němci a Rakušané. Když bylo po 2. světové válce odsunuto německé obyvatelstvo z českého pohraničí, byl český národ poměrně homogenní. A když vstoupilo Československo v roce 1948 mezi socialistické státy, mohly Čechům nastat zlaté časy. Mohlo tomu tak být, ale už tenkrát byly učiněny chyby, kterými trpíme dodnes. Socialismus byl dobrý nápad, ale špatně proveden. Příliš násilná kolektivizace, příliš mnoho nespravedlnosti a příliš mnoho úplně zbytečných křivd se staly prvním základním důvodem budoucího nevyhnutelného pádu socialistického režimu. Za druhou nevyhnutelnou příčinu pádu socialistických států považuji materialismus a ateismus v základech marxismu-leninismu. Absence duchovnosti v ideologii, na které stát stojí, ukazuje na to, že ta ideologie je chybná a nutně proto musí selhat. Popírání duchovního rozměru života nutně vedla k úpadku tvůrčích schopností a ke vzniku dvojí morálky – vnější, v souladu s oficiální ideologií a vnitřní – v souladu s vlastním svědomím.

Po materiální stránce se obyvatelům Československa za socialismu dařilo stále lépe. I když vládu komunistické strany nevyhnutelně provázelo pokrytectví a korupce, tak přeci jen jsme jako občané společně budovali svou vlast a zušlechťovali vlastní národ. Chyběla nám však svoboda projevu, svoboda cestování, svoboda v tvořivosti a myšlení. Proto jsme chtěli na západ, do Evropy. Chtěli jsme pouze navíc tu svobodu. A to přesně nám tehdy koncem roku 1989 slibovaly vedoucí osoby onoho Sametového podvodu a pozdější prezidenti – Václav Havel, Václav Klaus a i náš dnešní prezident Miloš Zeman. Tenkrát nikdo z obyčejných lidí netušil, že za tu svobodu zaplatíme nejen vším, co jsme během socialismu vybudovali, ale postupně přijdeme o vlastní zem, kulturu, historii a svébytnost. Jsem toho názoru, že Karel Marx, sám člen spolku Svobodných zednářů, tenkrát vložil ateismus do své ideologie plánovitě, a že vytvoření i zhroucení socialistických států bylo už tehdy naplánováno, aby oslabilo slovanské národy a přivedlo je snadněji do područí západu, resp. západních korporací a kultury, tak jak je tomu dnes. Když máte znalosti a zdroje, není složité si takovýto plán sociálního inženýrství představit.

Obyvatelstvo, které už bylo zoufalé z poměrně tvrdé cenzury, stále více naslouchalo hlasům lidí, které komunistický režim označoval za nepřátele lidu. Koncem 80. let přibývalo demonstrací a nespokojených lidí požadujících svobodu projevu, svobodné volby či propuštění politických vězňů. A když pak příslušníci Státní a Veřejné bezpečnosti 17. listopadu 1989 tvrdě zasáhli proti demonstrantům v Praze, občané Československa se rozhodli, že už chtějí změnu. Věřili jsme, že když se odtrhneme od tehdy už upadajícího Sovětského svazu a otevřeme se Evropě a Západu, takže tím můžeme jenom získat a bude jen lépe. Jak krutě jsme se tehdy mýlili a jak naivní jsme byli!

Dnes už víme, že tato – jedna z prvních barevných revolucí – byl tenkrát dobře zorganizovaný podvod řízený a financovaný ze západu, domluvený s členy tehdejší komunistické moci, ale především s některými z tzv. disidentů s Václavem Havlem v čele, kteří se pak rychle dostali na důležité politické posty. Avšak občané byli tehdy nadšení změnou, lidem provádějícím změnu režimu důvěřovali a těšili se, jak si budou užívat nově nabyté svobody projevu, cestování a podnikání. A skutečně, při pohledu zpět je opravdu možné považovat 90. léta za to nejkrásnější a nejsvobodnější období našich novodobých dějin. Skutečně jsme měli svobodu. Naše země ještě nebyla členem EU a NATO, majetek státu ještě nebyl rozprodán a rozkraden, každý schopný člověk měl možnost dělat, co chtěl, ceny životních nákladů byly ještě přiměřené platům a rozčarování z politického systému ještě nebylo zdaleka tak všudypřítomné, jako je tomu dnes. Ale již tenkrát někteří lépe informovaní jedinci upozorňovali na to, jakého podvodu jsme obětí a jaká bída nás čeká. Bylo jich však málo a byli zcenzurováni, umlčeni, zakázáni. A tak jsme se nedozvěděli, že i rozdělení Československa na přelomu let 1992 a 1993 bylo výsledkem známé strategie „rozděl a panuj“ a bylo řízené a financované ze zahraničí.

Na přelomu tisíciletí s rozvojem internetu přišlo něco nového. Začaly vznikat první internetové stránky, které přinášely informace odlišné od médií hlavního proudu. Jejich autoři informovali své čtenáře o tom, že na západě není zdaleka taková svoboda a spravedlnost, jak nám bylo tvrzeno. Informovali o tom, jak média i politici na západě lžou, jakých zločinů se dopouštějí a jakým způsobem se pokoušejí korporace a skryté zločinecké elity ovládnout život na celé Zemi. Válka v bývalé Jugoslávii, 11. září 2001 ve Spojených státech a následné války v Afghánistánu a Iráku zničily náš sen o míru na celém světě a donutily mnoho lidí včetně mě hledat příčiny válečných konfliktů. Hrůzné zprávy z bombardování Gazy v Palestině na přelomu let 2008 a 2009 mě přiměly naplno se začít věnovat studování, odhalování a zveřejňování toho, kdo a proč rozpoutává válečné konflikty a jakým způsobem manipuluje veřejným míněním pro vlastní účely. Kdo po tom poctivě pátrá, dostane se k takovým organizacím jako Bilderberg, Trilaterální komise, Americká či britská rada pro zahraniční vztahy a mnoho dalších a najde bezpočet zločineckých způsobů, jak nejbohatší a nejvlivnější lidé usilují o nadvládu nad celým světem. Chapadla této globální mafiánské chobotnice se samozřejmě hned po roce 1989 začaly roztahovat i v Československu, když tady už předtím měla své věrné sluhy, kteří se pak rychle dostali do nejvyšších pater politické, ekonomické i mediální moci. Mezi tím vedení státu pilně rozkrádalo a pod cenou rozprodávalo majetek státu, tj. občanů, který se tak postupně dostával do rukou západních bank a korporací. Veškeré sociální vymoženosti socialistického státu byly rychle likvidovány a byl nastolen tvrdě kapitalistický režim, ve kterém je vše za peníze. Zahraniční korporace rychle zlikvidovaly značnou část malých podnikatelů a začaly naše obyvatelstvo využívat jako levnou pracovní sílu. Politici náš stát stále více zadlužovali a zredukovali investice do sociálních projektů. Lidé začali mít málo peněz a stále více si půjčovali. Mezi lidmi se začala objevovat chudoba, bezdomovectví a uvíznutí v dluhových spirálách. Zákony týkající se exekucí a vymáhání dlužných peněz jsou u nás snad nejbrutálnější v celé Evropě a v exekuci je u nás nyní přibližně jeden milion lidí z 10ti miliónů obyvatel. Exekutoři si mohou naúčtovat jakkoliv vysoké náklady a mohou díky ochraně soudní mafie beztrestně zabavovat i majetek, na který nemají právo. Je to plnohodnotný ekonomický terorismus pod ochranou státu. Stále více lidí postupně zjistilo, že spravedlnost je u nás jen pro bohaté, že politici jsou zkorumpovaní napříč všemi významnými politickými stranami a osudy obyčejných lidí je nezajímají. Postupně jsme začali objevovat, co se u nás doopravdy stalo a jak, kam a proč naše země směřuje a toto zjištění je v průběhu posledních let stále patrnější.

Tyto všechny informace jsou u nás již dlouho veřejně dostupné, avšak lidé volí stále tytéž politické strany, s mírnými obměnami stále tytéž zločince, aniž by chápali, kam to vede. To by samozřejmě nebylo možné bez všech vlivných médií, které měla ústřední roli v tom, co jsem nazval Amerikanizace české kultury.

Jak jsem již zmínil, tak během minulého režimu jsme byli izolováni od informací a kultury, která se vyskytovala na Západě. Když se někdy povedlo přivézt nějakou zahraniční hudbu, videokazety, nebo zajímavé výrobky, byl to vždy svátek. Mnozí to určitě pamatujete. Na vlastní oči jsme viděli, že výrobky ze západu jsou kvalitnější a kultura zábavnější. Věděli jsme též o mnoha úspěšných emigrantech, kteří na západě dosáhli úspěchu. Věděli jsme o tom, že život na západě a hlavně v USA je snadnější, lidé jsou tam bohatší a hlavně svobodnější. A tentokrát tomu opravdu tak bylo. Jako by už tenkrát někdo předvídal, že západ se nám musí jevit jako ráj, kam se chceme dostat a hlavně kterému můžeme důvěřovat, a který nám určitě pomůže, abychom se stali stejně bohatí jako oni. Převážná většina lidí u nás vnímala západ právě jen z toho materiálního hlediska. Ale i ti vzdělanější a přemýšlivější věřili, že u nás vznikne i normální, skutečně demokratická politika, spravedlivé soudnictví, pravdivá a objektivní média a ekonomika, ve které budou úspěšní ti nejschopnější a nejpoctivější. Lidé toužící po svobodě se těšili, že budou provozovat svobodná umění a povolání a nebudou omezováni ve své tvořivosti. Těšili jsme se, že budeme žít tak, jak jsme to viděli ve filmech ze západu, aniž bychom tušili, že jen to jen povrchní lesk, za kterým se skrývá smrtící jed.

Oním západním leskem jsme byli oslňováni prostřednictvím médií hned po změně režimu a otevření hranic. Logika kulturní manipulace byla úplně jednoduchá. Všechno, co bylo ze západu, bylo dobré a všechno, co bylo z východu a ze Sovětského svazu především, bylo špatné. V politice to bylo tak, že vše, co dělali komunisté, bylo špatné a vše, co k nám co nejdříve přivede kapitalismus, jaký mají na západě, je dobré. V ekonomice to bylo tak, že princip kolektivního vlastnictví byl špatný a úspěšné podniky jsou ty, které jsou v soukromém vlastnictví. Toto byla strategie, kterou jsme byli krmeni ze všech médií a od všech politiků. Kdo s tím nesouhlasil a upozorňoval na rizika, do médií se jednoduše nedostal.

V televizi a v kinech se začaly objevovat západní filmy a seriály, hrála se západní hudba, vydávala se západní literatura. V roce 1993 byla u nás spuštěna první komerční televize a s ní přišla česká vydání zábavných pořadů ze západu. Reklama začala být všudypřítomná. Z východu a ze Sovětského svazu přicházely pouze negativní zprávy o hroutícím se impériu, jinak jsme se o Rusku nedozvídali nic. Po celou dobu až do dneška jsme v oblasti mainstreamových médií, které sleduje většina obyvatelstva, téměř úplně odříznuti od veškeré kulturní produkce Ruska a zemí bývalé východní Evropy. Možná až 2/3 vizuální a hudební produkce v médiích pochází z USA, s malým podílem britské a německé tvorby. ¼ je domácího českého původu. Zbývajících pár procent připadá na celý ostatní svět. Týká se to bohužel i našeho bratrského Slovenska. Dříve bylo běžné, že u nás běžela slovenská produkce a každý slovenštině rozuměl, protože je to velmi podobný jazyk. Dnes je to tak, že často jsou i slovenské filmy dabovány do češtiny, protože mladí lidé už slovenštině rozumí jen částečně. V kulturní oblasti je dnes úspěšný ten, kdo vytváří produkty podle západního vzoru. Nejdříve potřebovali sociální inženýři změnit kulturní potřeby obyvatelstva a toho dosáhli dlouholetým zásobováním západní mediální produkcí. Nyní už u mladé generace vypěstovali potřebu takovou produkci konzumovat a ti tvořivější už nemají jinou možnost, než se těmto implantovaným potřebám přizpůsobit. I když jsou pořady o naší vlastní historii a kultuře v médiích stále poměrně hojné, tak je z našeho kolektivního vědomí pomalu, ale jistě vymazáváno spojení na naši podstatu, na to, kdo jako národ doopravdy jsme.

Kromě médií je to vidět ve dvou oblastech a těmi jsou školství a náboženství. Děti se učí pouze západní jazyky, na placených soukromých školách často probíhá velká část učiva v angličtině. Mnoho českých slov je nahrazováno anglickými výrazy. Všeobecně je však vzdělání povrchní, učební výsledky se zhoršují a studenti mívají málo znalostí a schopností. Školství se změnilo v produkci poslušných a ne příliš vzdělaných a samostatných udržovatelů dnešního koloniálního stavu naší země. Ani v médiích, ani ve školství není historické i současné dění vysvětlováno v souvislostech, ale pouze kaleidoskopicky, bez ukázání příčin a následků. Když to zevšeobecním, tak u nás málo placení a tedy špatně motivovaní učitelé přednášejí na státních školách učivo, které nemá význam, metodami, které nefungují, žákům, které to nezajímá. Výsledkem je mládež, která tak akorát stačí na práci v montovnách a skladech, tj. nejméně produktivních ekonomických odvětvích, na kterých je nyní české hospodářství založeno. Frustraci ze ztráty perspektivy na životní úspěch pak zahání tradičními drogami – alkoholem, tabákem, marihuanou. Těch několik málo řídících pracovníků je vychováváno v soukromých, často ze západu financovaných školách, aby pak mohli dohlížet na české otroky v pobočkách západních korporací na našem území. Na studium náročná povolání jako právník či lékař, jsou studenty chápána pouze jako zdroj nadprůměrných příjmů, nikoliv jako životní poslání. Když už vlády investují do školství, tak jsou to pouze technické obory, ve kterých se pomíjejí ty nejdůležitější lidské otázky typu, kdo jsme, kam jdeme a jaký smysl má lidský život. Na našich školách se produkují tvůrci se schopnostmi konstruovat technologie našeho budoucího elektronického koncentračního tábora, ve který se má svět proměnit.

Jsou u nás i školy, ve kterých se učitelé skutečně snaží vychovat z dětí skutečné lidi a rozumět tomu, co doopravdy znamená zlo a co dobro. Jsou to např. školy Montessori, nebo waldorfské školy. Ale je jich příliš málo na to, aby měli nějaký výrazný vliv na celkový stav společnosti.

V kontrastu s investicemi do technologií u nás dostala znovu velký vliv církev a to především katolická. Stalo se tak především díky tomu, že jí byl předán majetek, který jí údajně komunisté ukradli. Dostali však od našeho státu majetku mnohem více, než dříve skutečně měli. Více budov, více pozemků, více peněz. A protože jsou církevní hodnostáři v médiích představováni jako úctyhodní lidé a jako představitelé skutečné duchovnosti, tak také mohou obnovit svou více než tisíc let trvající manipulaci lidského vědomí.

Český národ má s církví velmi specifickou historickou zkušenost, která je však již 600 let stará a týká se husitského hnutí na počátku 15. století. Náš národ se tenkrát naposledy postavil proti největší síle tehdejšího světa, proti Římu, proti katolické církvi, poté, co ji český kněz Jan Hus jednou pro vždy usvědčil ze lží, pokrytectví, podvodů a zločinů, a z porušování jejích vlastních přikázání. Po té, co byl Jan Hus upálen a husitské hnutí po 20ti letech odolávání křížovým výpravám poraženo, žil náš národ stovky let pod nadvládou cizí církve, cizích vládců a cizí kultury. Přesto jsme to přežili a jako národ nezanikli. Avšak byla v nás těžce poškozena schopnost sami si vládnout ve své vlastní zemi. Jsme naučeni, že ta podstatná rozhodnutí o naší zemi dělá někdo cizí, komu pouze sloužíme, i když víme, že nám škodí a že nás využívá. Katolická církev naučila náš národ podřízenosti a strachu ze vzpoury proti vládcům a implantovala do obyvatelstva matoucí představu o duchovním světě. Ze slabších jedinců udělala své věrné sluhy za to, když udávali své blízké za nedovolené názory, aby z toho získali nějaké malé výhody pro sebe. Tuhle vypěstovanou vlastnost pak bohužel využíval i komunistický režim a dnes ji využívá svým způsobem i dnešní režim. Komunisté udělali tu dobrou věc, že omezili moc církví a bylo to dobré, i když tvrdili, že duchovní život neexistuje. Od 90. let minulého století byl proto u nás úplně svobodný prostor pro objevování skutečné povahy duchovního světa, která je velmi vzdálená tomu, co tvrdí jakákoliv církev. A i když Češi patří statisticky k nejvíce ateistickým národům na světě, tak to ve skutečnosti není pravda. Pouze už vědí, že církve jsou buď lháři a podvodníci, nebo hlupáci, kteří věří nesmyslům. Proto se naučili hledat a nalézat Boha bez pomoci církve a vědí, že církev jim dá pouze lež a iluzi. Katolická církev se však u nás teprve připravuje na to, že získá znovu svou moc a znovu zablokuje zatím stále otevřenou cestu ke skutečné duchovnosti a jediné skutečné záchraně nejen našeho národa, ale i lidstva jako celku.

Stejně, jako u nás začal západ formovat obsah, který se dostává lidem do duše, začal formovat i politiku. Komunisté, jako politická síla, byli a stále jsou předmětem očerňování a obviňování z touhy zavést staré pořádky.  Stále se objevovaly a objevují pokusy úplně zakázat činnost této politické strany. Hlavním politickým heslem se stal slogan: Zpátky do Evropy. Politici se jezdili radit na západ, jak co nejlépe přizpůsobit naši zemi potřebám západu. Usídlily se u nás ze zahraničí placené instituce a think-tanky, které za aktivní podpory médií formují veřejné mínění tak, aby měli pro-západní politici veřejnou podporu a aby byla Česká republika na mezinárodní scéně součástí západu. Nyní jsme proto silně integrováni do západních struktur NATO a Evropské unie a většina obyvatelstva v tom nevidí problém. Politické strany, které jsou proti NATO a EU, jsou označovány jako extrémistické a populistické. Drtivá většina činnosti našich politiků probíhá pouze jako plnění instrukcí z Bruselu, Washingtonu a případně Tel-Avivu. S Izraelem má naše země velmi nadstandardní vztahy a ukazuje se na tom, že sionisté, kteří sami sebe nechápou jako součást českého národa, ale jako etnikum vyvolené ke světovládě, mají v naší zemi velmi silný vliv. Však i pro svůj židovský původ a členství otce v zednářské lóži, byl Václav Havel vybrán za prezidenta už v dobách, kdy byl pronásledován komunistickým režimem. Už v 70. a 80. letech u nás byli někteří disidenti a komunisté vybráni pro role budoucích politických špiček, kteří přivedou naši zemi pod vládu globálních korporací a finančních a mediálních institucí, které mají velmi často židovské majitele. Protokoly Sionských mudrců jsou u nás, jako téměř všude ve světě, označeny za rasistické dílo, místo za sociologickou studii odhalující skutečný způsob manipulace obyvatelstva, kterou to ve skutečnosti je. Každý, kdo na to upozorní, je stejně jako všude jinde ve světě okamžitě označen za antisemitu, i když je tento pojem silně zavádějící. Přemýšlet a diskutovat o tomto tématu je u nás nepřípustné.

Během protestů proti komunistickému režimu v roce 1989 lidé požadovali svobodné volby. Mysleli si, že když budou mít na výběr z více politických stran, budou moci zvolit ty nejlepší lidi, kteří náš stát povedou k prosperitě a bohatství. To se ovšem krutě přepočítali. Západ u nás našel a zaplatil lidi, kteří byli schopní a ochotní obyvatelstvu naslibovat skvělou budoucnost, zatímco rychlým tempem rozprodávali a rozkrádali socialistický majetek, aniž by za to nesli jakoukoliv odpovědnost. Politický systém byl postaven tak, že veškerá demokracie je omezena na volby 1x za 4 roky. Kdo nemá peníze, nebo má nepřípustné, to znamená vlastní názory, nedostane se do médií ani do politiky. Návrhy na zavedení metod přímé demokracie jsou označovány jako populistické a škodlivé. Miloš Zeman v prezidentské funkci je projevem chyby při odhadu míry zmanipulovanosti českého národa. Před rokem 2013 prezidenta volil parlament. Přímá volba prezidenta občany, tak jak je to v Rusku nebo Spojených státech byla zavedena jako součást cesty k prezidentskému systému a zvolen měl být rakouský šlechtic a účastník schůzek Bilderbergu Karel Schwarzenberg, který měl tenkrát podporu všech médií a většiny politiků. Volba Miloše Zemana však byla vzepětím obyčejných pracujících lidí proti západem zkorumpovaným politikům a médiím. Všechna mainstreamová média a většina politiků proti Milošovi Zemanovi už od počátku nepřetržitě útočí. Ale on velmi dobře ví, že dokud si udrží podporu většiny národa, nemusí se ničeho bát. V žádném případě není svatý, také se ve značné míře podílel na proměně naší země v kolonii západu a ze své pozice zdaleka nedělá tolik, co by případně mohl. Ale v současné době je tím nejlepším, co v politice máme. Je symbolem toho, že pro náš národ ještě není vše ztraceno, že máme ještě naději. Je to jiná situace, než je zde, v Rusku. Ruský prezident má velké výkonné pravomoci a tedy možnost spravovat svou zemi ve prospěch obyvatelstva, což také dle svých možností dělá a jde tak příkladem všem politikům na celém světě. Náš prezident velké pravomoci nemá a stát řídí především vláda zvolená poslanci. Role našeho prezidenta je tak skutečně spíše symbolická. Ale má velkou mediální pozornost, které umí velmi dobře využívat a běžní občané jej mají rádi, protože říká to, co si většina lidí myslí. A právě kvůli tomu jej naopak politici a mainstreamová média nenávidí a právě kvůli tomu bude zvolen příští rok i na další funkční období.

Obsazení prezidentské funkce člověkem, který alespoň slovy a diplomatickou aktivitou obhajuje zájmy našeho národa a velmi často poukazuje na to, jak média a politici lžou a manipulují, je pro naši zemi úspěchem. Bohužel samo o sobě to nestačí. Pokud se v naší zemi na politické úrovni v blízké době něco významného nezmění, bude pokračovat v kulturním a ekonomickém úpadku, tak jako doposud.

Bohužel to je u nás velmi obtížné a zatím není žádná výrazná změna v dohledu. Bude muset vzniknout silné politické hnutí, které by mělo původ u obyčejných lidí a nebylo by zkorumpované penězi, tak jak je to nyní u všech velkých politických stran. Jenže naše obyvatelstvo nemá vůbec žádnou zkušenost s tím, jak si sami vládnout ve vlastní zemi. Mnoho stovek let jsme takovou možnost neměli. Zatím to neumíme a těmi, kteří pro sebe uloupili vládu nad naší zemí, jsme od toho nepřetržitě odrazováni. Nový režim si dal velký pozor na to, aby si získal přízeň těch lidí, kterým obyvatelstvo důvěřuje. Důvěru měli samozřejmě ti, které obyvatelstvo znalo z televizních obrazovek ještě v době vlády komunistů, tj. herci, zpěváci, umělci a podobné celebrity. Prakticky celá česká kulturní scéna svými projevy podporuje současný politický režim a jeho vazalství k západu. A v posledních letech, od začátku konfliktu na Ukrajině podporuje v obyvatelstvu strach z Ruska, nenávist k Vladimíru Putinovi a všem, kteří současnému Rusku vyjadřují podporu. Je nesmírně smutné sledovat, jak se lidé, kteří by měli být národní elitou, projevují hloupě a zbaběle ukazují, jak se nechali zkorumpovat za svou poslušnost a podlézavost. I díky tomu většina lidí u nás stále naprosto nechápe, že mainstreamová média a politici neustále lžou a podléhají tak jejich vlivu.

Nejviditelnějším příkladem rusofobie je soustavná bagatelizace zásluh, hrdinství a obětavosti sovětského lidu, který osvobodil naši zemi od fašismu v 2. světové válce. Lidé, co pravidelně uctívají památku asi 140.000 sovětských vojáků, kteří zahynuli při osvobozování naší země a podporují akce, jako jízda Nočních vlků nebo Nesmrtelný pluk, jsou označováni za Putinovy agenty a nemají oficiální podporu. Naproti tomu tzv. Slavnosti svobody, které vzpomínají na asi 410 amerických vojáků, kteří zahynuli při osvobozování části západních Čech nebo při náletech, mají dlouholetou podporu státu a navštěvují je díky štědře financovanému a médii propagovanému bohatému programu desítky tisíc lidí, stejně jako každoroční Dny NATO na letišti v Ostravě.

Vznik a průběh konfliktu na Ukrajině měl u nás jeden významný efekt. Objevilo se u nás velmi mnoho lidí, kteří rychle pochopili, že převrat na Ukrajině nebyl dílem lidí volajících po opravdové demokracii a likvidaci korupce, ale že byl řízen z USA a měl za cíl zatáhnout Rusko do války. Mnoho lidí se intenzivně zapojilo do činnosti nezávislých médií a nepřetržitě pracovalo na tom, abychom poznali, že zprávy o ruské agresi na Ukrajině jsou lež. Naše mainstreamová média a politici tak ztratili důvěru další velké části obyvatelstva. A i když se ze západu placení propagandisté velmi snaží očerňovat nezávislé novináře, kteří přinášejí našim lidem pravdu o tom, co se na Ukrajině doopravdy děje, tak se jim nedaří získat důvěru zpět. Totéž se děje v posledních letech s migrační krizí. Díky nezávislým médiím není možné utajit, jakých zločinů se islamisté na západě dopouštějí a jak je radikální islám zrůdná ideologie. Mohu s jistotou konstatovat, že jsme přinutili naše média méně lhát a pokládám to za významný úspěch a významnou vyhranou bitvu.

Jsem si jistý, že popsaný vývoj České republiky je v mnohém podobný tomu, co se dělo v poslední době ve všech slovanských zemích včetně Ruska a tak jsou podobné i nejbližší historické úkoly, které všechny naše národy v budoucnu čekají a na jejichž úspěšném vyřešení závisí naše budoucnost.

Je možné to shrnout do jediné věty: Musíme si vzít zpět naši vlastní zemi. Myslím, že všichni zde tušíme, jak obtížná a dlouhá cesta k takovému cíli ještě vede.

První krok se podařil. Mnoho vzdělaných a inteligentních lidí už pochopilo, v jakých problémech se nacházíme a už dlouho pracuje na informování obyvatelstva o skutečném stavu našeho státu. I tento první krok však trval mnoho let a ještě několik let bude trvat, než to vše, co jsem zde popsal, pochopí rozhodující většina. Ta se pak bude muset politicky zorganizovat a uchopit politickou moc nad naší zemí. Následně budeme muset uchopit moc mediální a ukončit činnost cizí propagandy na našem území. A nakonec si budeme muset vzít zpět vládu nad naší ekonomikou, což bude to nejtěžší.

Budeme muset napsat novou Ústavu, vytvořit nový politický systém. Budeme muset vymést z hlav obyvatelstva lži, které se tam hluboko a dlouhodobě usadily. Budeme muset narovnat pokřivenou a pokryteckou morálku. Budeme muset proměnit celý systém zákonů, práva, vymáhání spravedlnosti a trestání, ale hlavně napravování zločinců. Budeme muset potrestat mnoho lidí, kteří mají zotročení naší země na svědomí a kteří jsou nebo byli v řídících funkcích státu, nebo s pomocí státu naší zemi škodí. Budeme muset napravit mnoho křivd a pomoci mnoha lidem, kterým současný systém vážně ublížil. Budeme muset vzít velké majetky těm, kteří je s pomocí státu ukradli a těm, kteří díky ekonomické nadvládě vykořisťují naše obyvatelstvo. Budeme muset převést do našich rukou obrovské majetky zahraničních korporací a obnovit naši ekonomickou suverenitu. Musíme to udělat spravedlivě, aby nás naše chyby nedohnaly tak, jako ty, které provedli komunisté při znárodňování v roce 1948. Budeme muset znovu vybudovat naši armádu a dopracovat se k vlastní obranyschopnosti. Musíme též naše obyvatelstvo konečně uzdravit, protože současné komerční zdravotnictví je jen pro bohaté a zdravotní stav většiny obyvatelstva se nyní zhoršuje. Musíme uzdravit i naši zemědělskou půdu zničenou intenzivním hospodařením. Musíme lidem poskytnout podmínky k duchovnímu probuzení a poznání skutečného smyslu života. Musíme vytvořit podmínky k bezpečnému rodinnému životu a výchově dětí v lásce a porozumění. Musíme vytvořit společnost, ve které bude možné prožít šťastný a smysluplný život a kde se budou moci lidské duše uzdravit z tisíce let trvajícího útlaku a utrpení. Musíme se stát tvůrci vlastního osudu. A tak tomu nyní není.

Když se podíváme na západ, tak je tam přibližně stejně pokřivená morálka, jako u nás. Avšak západ díky pokřivené morálce ovládl svět. My, Slované, jsme díky vlastní pokřivené morálce o vládu nad svými životy přišli. A pokud ne všichni Slované, tak my, Češi, zcela určitě. Abychom se osvobodili, musíme se přestat bát pravdy, nejdříve o nás samých a pak o stavu naší země. Pak musíme odmítnout spolupracovat na zločinech, které na nás náš stát páchá. Potom musíme zaplatit cenu v boji za vlastní svobodu. V tom se máme především od Rusů mnoho co učit. A pak budeme zřejmě muset osvobodit zbytek světa od útlaku ZLA, které prostřednictvím západu již mnoho staletí týrá celé lidstvo. A možná ne. Možná se i západ sám uzdraví, protože koneckonců byli to lidé v nezávislých médiích na západě, od kterých jsme se nejdříve dozvěděli, jakým způsobem západ pracuje na ovládnutí světa a že všechny řeči o demokracii a prosperitě jsou podvodem. Ve všech zemích západu je stále větší množství lidí, kteří chápou, jaký zločinný systém v jejich zemích vládne a jak jsou řízeni z nadnárodní úrovně. Nevíme, jakou cestou bude západ uzdraven. Víme ale, že tentokrát se musíme osvobodit sami a čím dříve otočíme současné směřování do propasti, tím méně nás do té propasti nakonec spadne a tím méně krve to bude stát.

Na závěr bych rád upozornil na dva zdroje inspirace, které se k nám z Ruska dostaly i přes cenzuru, která u nás směrem k Rusku panuje a to i k lidem, kteří jinak nějaký zvláštní vztah k Rusku nemají. Jde konkrétně o knihy Vladimíra Megreho o Anastasii. A potom díla Vnitřního prediktora SSSR, které je u nás především známo díky pravidelným komentářům Valerie Viktoroviče Pjakina a jeho kolegů z Fondu konceptuální kultury. Doporučuji všem, kteří tyto zdroje doposud neznají, aby se s nimi seznámili. Jedná se o skutečné a velmi užitečné kulturní poklady. Také jsme, i když zatím pouze povrchně, zaznamenali mnohé zajímavé objevy z dávné historie Slovanů, učiněné na území Ruska i dalších slovanských národů a budeme moc rádi, pokud pomůžete našemu poznání v této oblasti. Kéž bychom my mohli nyní nabídnout něco podobně hodnotného. Zatím jsme však příliš zaměstnání bojem o vlastní budoucí přežití, než abychom mohli vytvaořit něco užitečného pro okolní svět.

Shrnutí je jasné. Jsme v krizi a je čas na nové hrdiny, kteří tentokrát nebudou mít v ruce pušku, ale mikrofon nebo klávesnici počítače. Dnešní válka je válkou informací. Na české prezidentské vlajce je citát Mistra Jana Husa: Pravda zvítězí! a v této bitvě již vítězíme.

Dělejme pro to vše, co je v našich silách a budeme moc rádi, pokud budeme moci v tomto boji spojit síly s kýmkoliv z vás. Neváhejte proto, prosím, a oslovte nás s vašimi případnými návrhy jakékoliv užitečné spolupráce.

Děkuji vám za pozornost.

Jan Korál

Honza Korál: Jak bylo v Rusku na Jubilejním všeslovanském sjezdu 26.5.-2.6.2017 (po sto padesáti letech) a na lodi Kněžna Anastázie?

Hospodář VNK Jan Korál – člen české delegace na VseSlav 2017

Když se v roce 1867 sjeli v Moskvě u Alexandra II. představitelé slovanských národů, včetně českých osobností typu Františka Palackého či Františka Riegra, jednalo se o klíčovou událost v posilování kulturní a politické moci slovanských národů a tehdejší rakouské mocnářství z toho bylo velmi znepokojené. Mocně zaznívaly myšlenky o tom, jak jsou Slované pod nadvládou germánských panovníků utlačováni a že se musí spojit v úsilí o vlastní svrchovanost. Když 26. května 2017 v sálu moskevské státní knihovny promlouvali postupně vedoucí delegací a významné osobnosti ze všech slovanských zemí a hovořili o tom, jak naše národy trpí pod nadvládou EU, NATO a západních korporací, viděl jsem, že se jedná o přelomovou událost novodobých dějin a i že je to stovky let prakticky stejné. Byl úžasný zážitek slyšet významné představitele slovanských národů otevřeně říkat ty samé věci, za které nám doma nadávají do dezinformátorů, agentů Kremlu, extrémistů a kdovíčeho ještě a pak slyšet potlesk více než tří set účastníků zahájení v sále. Nejednalo se totiž o nějaké hurá aktivisty, kteří někde něco zaslechli. Jednalo se o významné představitele kulturního a intelektuálního prostředí, osoby vzdělané, často vysokého věku, profesory, spisovatele, vědce, odborníky ve svých profesích humanitních oborů. Byli to lidé, kteří velmi dobře věděli, co říkají a kteří skutečně reprezentovali zkušenost vlastního národa. A to už něco znamená. Základní nastavení pro naši práci během následujících osmi dnů, které jsme všichni strávili společně na lodi Kněžna Anastasie při plavbě z Moskvy do Petrohradu, bylo tedy to nejlepší, jaké může být. Svobodná, otevřená diskuze vzdělaných lidí nad společným zájmem s obrovským potenciálem vzájemného obohacení. Kdy je možné něco takového zažít? K ohromení z toho, jak obrovské, živé a rozvíjející město je Moskva, přibylo nadšení z toho, jaká setkání, poznání a zážitky nás čekají. Nalodili jsme se, opustili jsme ubytovnu pro veterány, kde jsme mohli sledovat vysokou úroveň péče o staré lidi a vyrazili na sever.

Lípa VNK i sborník Jeroným Pražský skončily v dobrých rukou

Obecně byl program na lodi takový, že jsme měli každý den zastávku s exkurzí na nějakém církevně významném místě a ve zbylém čase probíhalo na lodi najednou několik programů, jako především diskuze, koncerty, nebo představení konkrétních projektů či díla jednotlivých osob. Dal jsem se do práce především tím, že jsem si poznamenával, o čem lidi mluví, fotil, natáčel a zjišťoval, kdo mluví zajímavě. Každou volnou chvíli jsem využíval k diskuzi s lidmi, kteří mě zaujali, nebo se kterými jsem zrovna seděl u stolu, či v autobuse při cestě za památkami. A postupně jsem si říkal, tady je něco divného. Viděli to i kolegové především z české výpravy, kteří si toho všimli díky větším zkušenostem z podobných akcí dříve než já. Viděli jsme rozpor mezi tím, jak důležité a správné otázky byly na začátku předloženy k řešení a tím, že složení a metodika práce na lodi vůbec neumožňují tyto otázky vyřešit. Byli tam historici, spisovatelé, umělci, kněží, zástupci spolků slovanské kultury, pár novinářů, nebo lidé, kteří tam jeli čistě ze zvědavosti. Ale otázky, které stojí před námi, jsou v základu politické. Při diskuzích bylo vidět, že kultura skupinové komunikace není příliš vysoká a bylo mnoho lidí, kteří jen mluvili a prosazovali vlastní názory, místo aby naslouchali a snažili se porozumět ostatním. Přitom bylo vidět, že to všichni mysleli dobře, že upřímně věřili, že jejich vlastní zkušenost je cenná a snažili se ji předat. Také byly diskuze téměř vždy pouze o konstatování stavu, či o historii, ale lidé už nedokázali přijít s řešením a pohledem do budoucna. A do toho každou chvíli někde vyskočil názor, že slovanské národy by se měly sjednotit pod pravoslavnou církví, proti čemuž jsme především česká a slovenská delegace jednoznačně vystoupili a tento postoj jsme před ostatními úspěšně hájili. Když jsem si tam pak v jedné diskuzní skupině konečně vytvořil prostor ke svému projevu, z něhož jsem vybral kvůli času jen závěr o tom, co ve stručnosti s naší situací politicky, kulturně a ekonomicky dělat, tleskaly mi přítomné slovanské babičky téměř se slzami v očích za to, že jsem byl asi jediný, kdo navrhl nějakou smysluplnou cestu a pánové pokyvovali uznale hlavou a chtěli vizitky a kontakty. Začal jsem tedy zjišťovat, kdo tohle všechno zorganizoval a zaplatil a proč to dělá a jaké na to mají ostatní lidé názory. Nebylo to tak jednoduché, protože na to jednoduše nebylo moc času. Organizátoři měli plné ruce práce s tím, aby vše probíhalo hladce, což se jim skvěle dařilo a s diskuzemi či rozhovory, které už měli naplánované dopředu.  Nakonec mi z toho vyšlo, že to zaplatil nějaký ruský boháč, možná několik málo, který uvěřil pravoslavné církvi, že pomůže všem Slovanům a pověřil své přátele organizací této akce. To, že způsob organizace sjezdu nemohl vyřešit závažné politické otázky, byl buď záměr, nebo dílo nezkušenosti a politické naivity. Z diskuze s organizátorem vyvozuji, že se jedná spíše o druhou variantu, protože i on postupně viděl, že žádané výsledky se nedostavují. Korunu tomu nasadil jeden z členů české delegace, avšak ruského původu, kdy přednesl návrh na vytvoření unie nezávislých slovanských států, kdy si myslel, že to předložíme našim politikům placených z Bruselu a Washingtonu a ti z toho budou skákat nadšením, budou si říkat, co je to za úžasný nápad, zamávají EU, NATO a MMF a začnou se objímat se svými bratry Slovany. Z české delegace jsme mu říkali, že je to nesmysl, ale nedal si říct. Zbytek účastníků sjezdu tomu pak nadšeně tleskal a my jsme si říkali, že bychom je stejně nedokázali přesvědčit a tak jim nebudeme kazit jejich radost z toho, že se dokázali vůbec na něčem dohodnout, i když je to odsouzeno k neúspěchu. A tak jsem se více soustředil na pochopení toho, kdo jsou Slované a jak vyřešit aktuální otázky, které před námi stojí. Nehledě na to, že zde nebylo možné najít politické odpovědi, tak bylo možné nalézt odpovědi v kulturní a duchovní sféře.

S bratry Slovany

Církev a setkání s náboženstvím byly významnou součástí celé plavby. Kláštery, kostely, mše, modlitby, líbání ikon, křižování, klanění se, zapalování svíček. Většina účastníků především z pravoslavných zemí se nadšeně účastnila všech církevních rituálů. Jenže když jsem jim říkal, že vidím, jak je církev manipuluje k tomu, aby se spokojil s vírou, místo toho, aby chtěli VĚDET, nechápali to a navrhovali, že mě hned tady na lodi pokřtí. Když jsem to odmítl a ptal se, jestli vědí, proč dělají konkrétní rituály a jak fungují, nechápali, že se na to vůbec někdo může ptát a nevěděli, co na to říct. Když jsem jim pak vyprávěl o církevních restitucích, o staletých špatných zkušenostech českého národa se zločiny církve, odcházeli zachmuření a říkali, že nerozumím ruské duši a že dnešní pravoslavná církev dělá dobré humanitární projekty, při kterých lidé dobrovolně pomáhají. Já na to, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Vysvětloval jsem, že právě v Čechách, ale i na západě existuje obrovské množství lidí, kteří si našli cestu k Bohu bez církve a přímo a že existují konkrétní metody a celé rozsáhlé nauky o tom, jak komunikovat s duchovním světem bez církve. Když jsem se ptal na to, co je pro vás důležitější, jestli církev nebo PRAVDA, už nebylo s kým mluvit, protože jsem jim vážně narušil systém jejich víry a viděl jsem, že se začínají bát. Zjistil jsem, že oddanost církvi je jedním z velkých problémů dnešních Slovanů (o západu ani nemluvě) a že právě my Češi máme historický úkol Slovany z područí jakékoliv církve osvobodit. Nástroje i znalosti k tomu máme. Bude to cesta dlouhá, ale úspěšná. Sjezd tedy skončil tím, že se přijala mnohá prohlášení, která sice jednoznačně vyjadřovala vůli po osvobození Slovanů z područí západu, ale zároveň prokazovala závažnou neznalost praktické politiky. Byl jsem však šťastný z toho, že jsem mohl do hloubky poznat (nejen, ale především) ruskou duši a porozumět tomu, jaké vztahy mezi námi jsou a co s nimi udělat. Poznal jsem, že každý Slovan má v sobě kus ruské duše, která je charakteristická především prostým nadšením pro život, pro dobro, pro lásku a touhou po prožitku vzájemnosti. A právě ta ruská duše je tím, od čeho se nás západ snaží odtrhnout, k čemu je potřeba znovu nalézt cestu a s čím je potřeba co nejvíce znovu obnovit komunikaci na všech úrovních. V Rusku je totiž to, co nám nejvíce chybí – síla, odvaha, energie, chuť do života. A my, západní Slované máme zase to, co v Rusku chybí, tj. znalosti, zkušenosti, svobodný rozum a svobodnou mysl.

Návštěvy památek byly součástí každého vylodění z Kněžny Anastazie

Když jsme přijížděli do Petrohradu, byl jsem tedy trochu zkroušený z toho, že sjezd nenaplnil má očekávání, ale říkal jsem si, máme spoustu kontaktů na zajímavé lidi a časem z toho snad něco dáme dohromady. Věděl jsem, že takováto komunikace mezi lidmi z různých zemí je nesmírně užitečná a že je jednoznačně potřebné v tom jakýmkoliv způsobem pokračovat. Netušil jsem však, že to nejdůležitější poznání má teprve přijít. Nejprve přišlo ohromení z neuvěřitelné krásy Petrohradu, je to asi, jako byste vzali to nejlepší z Říma, Benátek a Paříže a dali to na jedno místo a několikrát znásobili. Potom se naše delegace rozdělila, většina odjela mimo město k jednomu známému od Rusů, ale já jsem se připojil k „mládeži“ a vyrazili jsme do víru velkoměsta. A já nestačil zírat. Všude neuvěřitelné množství neskutečně krásných mladých lidí, všichni v rozjařené náladě se skvěle, avšak kultivovaně a přirozeně bavili a na ulici bylo možné se dát do řeči s kýmkoliv o čemkoliv v přátelském duchu. Další zvláštnost byla, že tito lidé ve věku cca 20-30 let byli všude možně zaměstnaní i v řídícím personálu a bylo znát, že jsou úspěšní a dostatečně bohatí. Všichni s otevřeným srdcem, zájmem o okolí, plní naděje a bezstarostné víry v nádhernou budoucnost. Přitom slušní a dobře vychovaní. Doslova armády andělů schopní všestranné lásky, kteří se teprve za 10-20 let chopí vlády nad svou zemí.  Srovnejte to s ustrašenou, opatrnou a malomyslnou povahou a beznadějí, kterou většinou vidíme u nás. A tak si říkám, jak je tohle možné? Odpovědí jsou zdravé geny, zdravé životní prostředí podpořené funkčním sociálním a ekonomickým systémem a výchovou ve správném hodnotovém systému.  Tady v Rusku a v Petrohradě obzvlášť kapitalismus skutečně funguje. Když jste schopní, poctiví a pracovití, můžete si vydělat tolik peněz, že nebudete vědět, co s nimi. A v tom je obrovská příležitost i pro nás, západní Slovany. Rusko má obrovské zdroje a my máme schopnosti a znalosti, jak ty zdroje zužitkovat ve prospěch nás všech, na rozdíl od západu, který je pouze vysává. Rusové touží po tom, aby byli úspěšní, aby je svět a obzvláště západ bral vážně, abychom se jich nebáli, ale abychom je milovali. Touží po vzájemné komunikaci, nabízí ze sebe to nejlepší a chtějí být vnímáni jako představitelé Dobra. Cítil jsem se tu moc dobře, jako konečně Doma.

Druhý den ráno jsme měli odlétat do Prahy, ale budík v hostelu mne neprobudil, já zaspal a nestihl letadlo. Kolegové od výpravy a spolubydlící v hostelu mi pomohli vše vyřešit a já měl ještě jeden den na poznávání Ruska. Nejcennější poznatky přišly ze sledování televizní produkce. Ať už se jednalo o jakýkoliv žánr – zpravodajství, showbusiness, publicistika, seriály, filmy, zábava, mělo to v porovnání s českou i západní produkcí značně lepší úroveň. Rusové si osvojili západní mediální technologie a naplnili je bohatstvím ruské duše. Výsledkem je úchvatná podívaná, kultivovaná zábava a pořady nabité koncentrovanými a přitom srozumitelnými informacemi. To všechno znamená, že Rusko už kulturně i technologicky předehnalo západ a ekonomická dominance Ruska je na obzoru.

„kdo chvíli stál, již stojí opodál.“ A jestli tomu někdo nevěří? Co je mi po tom. Já tam byl, já to viděl a konečně mi to všechno dává smysl a vím co s tím. Co s tím uděláte vy?

Začal jsem vymýšlet konkrétní obchodní a hospodářské projekty, ze kterých by pak šlo financovat změnu tady u nás. Je úplně jedno, z jaké strany se začne, ale nejlépe bude, pokud budeme větší tým schopných, tvořivých a zkušených lidí. Na nějaké sankce serepes. Koho by zajímali nějací trapní šašci v Bruselu, když tady se teď tvoří nádherná budoucnost celého lidstva?

Aby toho nebylo málo, tak jsem po návratu shlédl projev V. Putina na Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradu, který pronášel právě v den, kdy jsme tam byli. Projev na konferenci, o které česká mainstreamová média včetně České televize, nenapsala ani písmenko. Putin mluvil o tom, že Rusko čeká nová fáze ekonomického růstu a jak připravili pro podnikatele z jiných zemí ideální podmínky k práci, při které se poctivost, kvalita a pracovitost vyplatí a podvodníci nemohou uspět. Doslova nabízí miliardy plnými hrstmi a říká: Pojďte k nám a s námi tvořit šťastnou budoucnost pro všechny. A já věděl, že říká pravdu, protože jsem ke stejnému závěru došel ještě před tím, než jsem ho slyšel. Jdu do toho a tu nabídku přijímám, protože je poctivá a „kdo chvíli stál, již stojí opodál.“ A jestli tomu někdo nevěří? Co je mi po tom. Já tam byl, já to viděl a konečně mi to všechno dává smysl a vím co s tím. Co s tím uděláte vy?