Předmluva šéfredaktora k Lípě 1/2017

Vážení přátelé,

kauza Jiřího Žáčka a jeho Maminky se ukázala být daleko většího kalibru, než
kdokoliv očekával. Přidám ještě malý kamínek do
mozaiky odjinud, o běžícím zajíci aneb inspirováno maminkami.
Autorka Milada Motlová zpracovala říkadla, písničky a pohádky pro děti od 1 roku věku až po předškoláky do knihy, kterou nazvala Česká říkadla, písničky a pohádky, která se dočkala již dalšího vydání.
Kniha je prezentována jako skvělý pomocník a učitel nejen do rodiny, ale i do škol, školek a mateřských center. Nevím, zda básnička v ní otištěná, Běžel zajíc kolem plotu, je zábavná, nebo malé dítě nějak obohacuje.

Toto je její text:

Běžel zajíc kolem plotu,
roztrh sobě novou botu.
Liška mu ji zašívala,
veverka se posmívala.
Huš veverko huš,
vrazím do tě nůž,
vrazím do tě zavíráček,
budeš zpívat jako ptáček,
vrazím do tě kudličku,
vyrazím ti dušičku.

Samozřejmě, že je to nesmysl za nesmyslem, ve skutečnosti by liška se zajícem nedělala žádné cavyky, natož aby mu zašívala botu! A vůbec, jakou botu? Bota na botu.
Ale co je horší, že básnička ty naše malé tvorečky bezstarostně směruje k násilí. Ilustrace v knize jsou pěkné, bohužel si ji tak pro svá mrňata asi pořídilo dost lidí, i když z ní v jednom místě kapala krev. Básnička sama je ovšem plagiát.

Původní verze zní takto (v Ladových Říkadlech):

Otloukej se píšťaličko,
nebudeš-li se otloukati,

Kresba František Sarna
Kresba František Sarna

budu na tě žalovati císaři pánu,
ten ti dá ránu,
až odletíš do velkého džbánu.
Huš, huš, huš,
vrazím do tě nůž,
vrazím do tě kudličku,
vyrazím ti dušičku,
vrazím do tě zavíráček,
budeš zpívat jako ptáček.

Kdo ví, jak se na jaře píšťalky z vrbových prutů dělají, tohle chápe. Až po výtkách, jichž se autorce zřejmě dostalo, obšťastnila děti novou verzí:

Běžel zajíc kolem plotu,
roztrhl si novou botu.
Liška mu ji zašívala,
veverka se posmívala.
Co ty se máš posmívati,
když já umím zašívati?
Hybaj, hybaj, hybaj ven,
vyženu tě koštětem.

Zase stejná hloupost, jen se tvářící jako básnička pro malé děti. Alespoň je tentokrát celkem neškodná, krom setrvalé (jaksi postmoderní) všudypřítomné nelogičnosti. Básničkám pro děti Jiřího Žáčka (včetně té jeho feministkami odsuzované Maminky), Michala Černíka, Jana Dawidka či Jiřího Stana tohle nesahá ani po kotníky.

Více už ale v (tištěné) Lipce. Zajímavé počtení vám přátelé přeji.

Jan Poláček, šéfredaktor čtvrtletníku Lípa