Petr Kien – výročí narození 100
(1. 1. 1919 Varnsdorf – asi říjen 1944 Osvětim-Birkenau)
Německy mluvící básník, dramatik a výtvarník. Vlastním jménem Franzpeter Kien. Studoval v Brně a v Praze. Za okupace po nuceném zavedení rasistických zákonů byl odkázán pouze na studium soukromé výtvarné školy Officina Pragensis. Sám začal vyučovat ve škole při Vinohradské synagoze. V umělecké činnosti pokračoval i po deportaci do Terezína, kde při práci v kreslírně technického oddělení vytvořil velké množství kreseb, portrétů, krajinek a žánrových scén. V ghettu byla provedena jeho hra Loutky a zhudebněný poetický cyklus Mor. Další hry Medea, Zlý sen a Na hranici se nedočkaly uvedení. Jeho stopy končí po deportaci do Osvětimi, kde ještě napsal své nejznámější dílo, libreto k opeře Viktora Ullmanna Císař Atlantidy. Opera nesměla být v Osvětimi provedena, protože byla pochopena jako satira na Hitlera, ale rukopis zachránil Emil Utitz, profesor německé univerzity v Praze. Premiéra se konala v r. 1975 v Amsterodamu a dnes se poměrně hojně objevuje na repertoáru světových operních scén.
* * *
Miloš Konvalinka – výročí narození 100
(3. 1. 1919 Nové Město na Moravě – 27. 1. 2000 Brno)
Dirigent a skladatel. Základy hudebního vzdělání mu dal otec, který byl hudebním skladatelem. Po absolvování brněnské konzervatoře se stal dirigentem v opeře v Göttingenu. Po skončení 2. sv. války dirigoval v opeře v Praze, Ústí nad Labem a Košicích a byl dirigentem Karlovarského symfonického orchestru. Dlouhodobě působil v Olomouci v Moravské filharmonii a Divadle Oldřicha Stibora. Zároveň položil profesionální základy olomoucké redakce Čs. rozhlasu. Má zásluhu na rekonstrukci olomoucké Reduty na koncertní sál. Od r. 1977 byl šéfem opery Národního divadla. Zastával různé funkce ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců a byl ředitelem Pantonu. Od odchodu do důchodu žil v Praze. Z jeho tvorby: Suita ke hře Nazima Hikmeta: Josef a bratři jeho, melodram Frývaldov, písňový cyklus Vyznání.
* * *
Ludmila Roubíková – výročí narození 100
(4. 1. 1919 Vrchlabí – 11. 8. 1991 Praha)
Herečka. Bez odborné průpravy nastoupila do divadla s prošla řadu profesionálních scén v Praze, Benešově, Mladé Boleslavi, Mostě a v Pardubicích. Dlouhodobě hrála od r. 1960 v Divadle E. F. Buriana. Byla i filmovou a televizní herečkou, ale její bohatá filmografie obsahuje spíše epizodní či vedlejší role hádavých domovnic, uklízeček apod. Viděli jsme ji např. ve filmech Ten svetr si nesvlíkej, Homolka a tobolka, Holka na zabití. Větší roli měla v televizním filmu Jako kníže Rohan. Účinkovala v rozhlase.
* * *
Vladimír Šťastný – výročí narození 100
(8. 1. 1919 Brno-Tuřany – 8. 8. 1997)
Hudební skladatel, operetní zpěvák. Pocházel z rodiny hudebního skladatele, klavíristy a pedagoga Vincenta Šťastného. V letech 1943-1951 byl majitelem hudební školy v Tuřanech. Jako tenorista zpíval v estrádním souboru Hudební a artistické ústředny v Brně a v ostravské operetě. Komponoval většinou skladby pro děti a mládež. Byl propagátorem japonské hudby.
* * *
Josef Pávek – výročí narození 100
(31. 1. 1919 Praha – 18. 2. 1989 Praha)
Kritik a básník. V libretu k experimentální opeře Jarmila Burghausera Most se zabýval tématem emigrace: ve dvou časových rovinách se v opeře proplétá příběh pobělohorského a poúnorového emigranta. Opera měla premiéru v r. 1967 a dočkala se jen minimálního počtu repríz: nezaujala ani kritiku ani obecenstvo. Z další tvorby uvedeme např. pásmo Byl lásky čas, čas lásky, čas boje o osudu Lidic a Ležáků, divadelní hry s historickými náměty Česká balada, Poslední opus Kryštofa Haranta, verše na Chopinovu hudbu Chopiniana a Óda na radost: dramatická symfonie na motivy národního hrdiny Julia Fučíka, s použitím hudby Ludwiga van Beethovena nebo libreto k opeře Otmara Máchy Růže pro Johanku s námětem heydrichiády.
* * *
Miroslav Doležal – výročí narození 100
(10. 2. 1919 Bučovice, okr. Vyškov – 12. 4. 2009 Praha)
Herec a recitátor. Začínal ve Státním divadle v Brně a byl dlouholetým členem činohry Národního divadla. Spolehlivě vytvářel četné charakterní role, i když nebývaly hlavní. V jedné z těchto malých rolí přispěl k výraznému úspěchu legendárního představení Kočičí hra Istvána Örkényho v pražském Tylově divadle. Z těch velkých hrál např. hraběte de Guiche v Cyranovi z Bergeracu, Francka v Maryše, Horacia v Hamletovi. Více než 20 let představoval Karla IV. v letních hradních představeních Noci na Karlštejně. Svou největší filmovou roli, dr. Rýdla, vytvořil v dramatu Vlčí jáma. Jeho silnou stránkou byla kultivovaná řeč a skvělá dikce, pro něž vynikal jako recitátor. Byl jedním z prvních recitátorů melodramatu Otvírání studánek (Martinů). Vyučoval herectví a jevištní řeč.
* * *
Zdeněk Lorenc – výročí narození 100
(12. 2. 1919 Praha – 14. 10. 1999 Praha)
Spisovatel. Už jako gymnazista se zabýval divadlem. Studium češtiny a francouzštiny na FF UK přerušilo zavření českých vysokých škol za německé okupace. Učil se knihkupeckým účetním v nakladatelství Melantrich a krátce pracoval jako administrativní síla ve stavební kanceláři a v účtárně továrny Ostmarkwerke ve Kbelích. Od června 1942 byl bez stálého zaměstnání. Po válce pokračoval ve studiu, které však nedokončil. Pracoval jako tajemník časopisu Doba. V r. 1946 byl tajemníkem publikační komise ministerstva informací a osvěty. Po propuštění v r. 1950 pracoval nejprve ve sklárně v Bílině, pak jako učitel v Praze-Smíchově. V r. 1952 byl zatčen a vyšetřován (propuštěn r. 1953, rehabilitován r. 1963) a problémy se opakovaly v 70. letech. Stal se spisovatelem z povolání a v obdobích, kdy nesměl publikovat, se živil v dělnických profesích. Jako básník se řadil k surrealistům, byl členem Skupiny Ra. Vydal např. sbírky Za zády, Trojstěžník. I jeho próza pracuje se záhadnými jevy a tajemstvím. Vydal např. Kardinálská vesnice, Hodina pětadvacátá, Dutá lampa, Virakoča.
* * *
Jiří Pauer – výročí narození 100
(22. 2. 1919 Libušín u Kladna – 21. 12. 2007 Praha)
Hudební skladatel. Po dokončení učitelského ústavu v Kladně pracoval na národních školách a současně studoval hudbu na pražské konzervatoři, kde byl žákem Aloise Háby, a na AMU. V letech 1945-1946 vyučoval v Městské hudební škole, na jejímž založení se podílel. Zastával řadu veřejných funkcí a výrazně pomáhal při poválečné rekonstrukci českého kulturního života. Byl např. též šéfem opery Národního divadla, uměleckým ředitelem České filharmonie a ředitelem Národního divadla (1979-1989). Aktivně působil i jako funkcionář Svazu československých hudebních skladatelů, působil i v Ochranném svazu autorském, České hudební radě, festivalu Pražské jaro a v Gramofonovém klubu. Vyučoval na HAMU. Jeho skladatelské dílo je velmi pestré. Složil pět oper: Žvanivý Slimejš, Zuzana Vojířová, Zdravý nemocný, Labutí píseň a Červená Karkulka a balet Ferda Mravenec. Věnoval se písňové tvorbě. Je autorem kantáty Volám vás lidé (s využitím Nezvalova Zpěvu míru). V poslední době např. opera DJK v Plzni v r. 2014 uvedla jeho Žvanivého Slimejše. Ve světě se často hrají jeho skladby pro dechové nástroje.
* * *
Otakar Ostrčil – výročí narození 140
(25. 2. 1879 Praha – 20. 8. 1935 Praha)
Hudební skladatel. Vystudoval na Univerzitě Karlově moderní filologii a učil na pražské Obchodní akademii češtinu a němčinu. Hudbu, která se stala jeho skutečným posláním, studoval soukromě. Dirigoval amatérské Orchestrální sdružení a v operním souboru Městského divadla na Královských Vinohradech se vypracoval na operního dirigenta. V r. 1919 se stal dramaturgem a později šéfem opery Národního divadla, kde se proslavil odvážnou dramaturgií. Byly oceňovány také jeho velké cykly klasiků. Ve vlastní tvorbě měl úspěch především v operní hudbě. Operu Jan Zhořelecký složil ve svých 14 letech. Nejznámější jsou Honzovo království, Kunálovy oči nebo Legenda z Erinu. Některá díla komponoval za pravidelných letních pobytů v Soběslavi, např. symfonickou báseň Léto a melodram Skřivan na verše básníka Miloslava Valenty.
* * *
Václav Heral – výročí narození 100
(18. 3. 1919 Kročehlavy, okr. Kladno – 30. 6. 1982 Kladno)
Malíř a pedagog. Po absolvování učitelského ústavu vyučoval na středních školách v Unhošti, Kročehlavech a Buštěhradě. Za okupace byl jako bratr příslušníka zahraničního odboje vězněn v koncentračním táboře ve Svatobořicích. Po osvobození absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a vrátil se k učitelskému povolání: učil výtvarnou výchovu na dívčí škole v Kročehlavech a na Střední průmyslové škole grafické v Praze. Byl především krajinářem. Maloval však také portréty, zátiší a motivy čerpal i z průmyslového Kladna. První výstavu svých obrazů uspořádal v Kladně v r. 1951. Účastnil se členských výstav Umělecké besedy.
* * *
EVA BARTŮŇKOVÁ
