Slávka Budínová – výročí narození 95
(21. 4. 1924 Heřmanice u Ostravy – 31. 7. 2002 Praha)
Herečka. Vlastním jménem Dobroslava Stanislava Budínová. Při studiu obchodní akademie zároveň soukromě docházela na hodiny herectví a za německé okupace získala po uzavření škol angažmá jako elévka v Ostravském divadle. Po nepříliš úspěšných začátcích v pro ni nevhodných úložkách v Ostravě a Pardubicích následovalo angažmá v Olomouci, kde měla úspěch v Othellovi, Donu Carlosovi, Dalskabátech a Pohledu z mostu. Své životní role vytvořila za téměř třicetiletého účinkování v pražském Divadle E. F. Buriana v představeních např. Vytetovaná růže, Višňový sad, Heda Gablerová. Ve filmu vytvořila řadu rolí v bohaté charakterové i žánrové škále, např. ve filmech Lidé z maringotek, Případ pro začínajícího kata, kriminálce Vražda v hotelu Excelsior, komediích Léto s kovbojem a Noc na Karlštejně a v televizním seriálu Sňatky z rozumu.
* * *
Karel Kachyňa – výročí narození 95
(1. 5. 1924 Vyškov – 12. 3. 2004 Říčany u Prahy)
Filmový režisér. Vystudoval FAMU v oboru kamera. Začínal dokumentárními snímky ve Studiu dokumentárního filmu a Čs. armádním filmu. V 60. letech se připojil k nové vlně čs. filmu. Některé jeho filmy byly zabaveny cenzurou, to postihlo např. Ucho, Kočár do Vídně nebo Noc nevěsty. Neznamenalo to však zákaz práce a Kachyňa se stal velmi plodným režisérem. Často se podílel i na scénáři a jeho filmy měly typickou poetiku, baladičnost a humanitu. K jeho velkým úspěchům patřily snímky Král Šumavy, Pozor, vizita, Už zase skáču přes kaluže, Trápení, Práče, Smrt krásných srnců a televizní seriál Vlak dětství a naděje. Od r. 1990 byl profesorem na FAMU a v r. 1990 se stal členem České filmové a televizní akademie.
* * *
Stanislav Látal – výročí narození 100
(7. 5. 1919 Samotíšky u Olomouce – 4. 8. 1994 Praha)
Animátor a režisér loutkového filmu. Připravoval se na malířskou dráhu a po zavření českých vysokých škol za německé okupace pracoval jako reklamní grafik olomoucké Zory. V r. 1942 nastoupil v Praze do Ateliéru filmových triků (AFIT), kde se po počáteční pomocné práci propracoval k samotné animaci v kresleném filmu Svatba v korálovém moři. V r. 1947 se stal animátorem a režisérem Krátkého filmu Praha. Úzce spolupracoval s Jiřím Trnkou. Tvořil také samostatně jako režisér např. filmy Plivník dlaždiče Housky, Jak si opatřit hodné dítě. K vrcholům jeho tvorby patří celovečerní film Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku, který režíroval a podílel se na scénáři. V 80. letech musel po prodělané mrtvici opustit práci animátora. Režíroval ještě Osudy dobrého vojáka Švejka v koprodukci Krátkého filmu a Südwestfunk TV.
* * *
Jindřich Honzl – výročí narození 125
(14. 5. 1894 Humpolec – 20. 4. 1953 Praha)
Divadelní a filmový režisér, teoretik, překladatel a pedagog. Pracoval v recitačním kolektivu Dědrasbor. Ve sborníku Devětsilu publikoval teoretické články, kterými se stejně jako praxí, řadí k počátkům české avantgardy. V r. 1926 spolu s Jiřím Frejkou a E. F. Burianem založil Osvobozené divadlo, kde uváděli poetické inscenace z prací českých a francouzských autorů. V r. 1927 uvedli slavnou West Pocket Revue Jana Wericha a Jiřího Voskovce a v následujících inscenacích dalších her W+V působil Honzl jako režisér. V letech 1929-31 byl dramaturgem Zemského divadla v Brně, v letech 1931-38 pohostinsky působil v Národním divadle a Městském divadle v Plzni a v letech 1939-41 řídil Divadélko pro 99. Po osvobození byl členem Národního divadla. Učil na FF UK a DAMU. Řídil časopis Sovětské divadlo a pracoval v Divadelní sekci čs.-sovětského institutu.
* * *
Jindřich Rohan – výročí narození 100
(14. 5. 1919 Brno – 14. 2. 1978 Praha)
Dirigent. Vedle studia na konzervatoři byl také soukromým žákem Václava Tallicha. Za 2. světové války bojoval jako příslušník RAF v Británii. Po válce působil jako korepetitor opery Národního divadla v Praze, šéfdirigent Symfonického orchestru Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, dirigent-asistent Václava Smetáčka v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK, šéfdirigent rozhlasového orchestru v Reykjavíku na Islandu (1961/1962) a pedagog na AMU v Praze. Byl prvním manželem herečky Jiřiny Švorcové.
* * *
Leopold Kochman – výročí úmrtí 100
(13. 11. 1947 Nové Strašecí – 15. 5. 1919 New York)
Básník. Pracoval jako mlynářský dělník, krupař. V časopisech Budoucnost a Dělnické listy publikoval úvahy ekonomického charakteru. Pronásledován rakouskými úřady, emigroval do New Yorku (USA), kde dále působil v dělnickém hnutí. Redigoval časopis Dělník americký, v r. 1884 založil anarchistický týdeník Proletář. Byl členem sociální demokracie a redaktorem časopisu Hlas lidu, psal do krajanských časopisů a vydal několik socialisticky zaměřených brožur. Přeložil do češtiny dílo anarchisty Johanna Josefa Mosta Sociální hnutí v Starém Římě a cesarismus. Jako první přeložil do češtiny Komunistický manifest. Překlad vydal ve svém novém americkém domově (1862), proto se u nás ví spíše o překladu A. Radimského z r. 1893. Sám byl básníkem a známe ho jako autora dělnických básní a textů písní. Jejich byl význam především agitační, burcující. Je zastoupen ve sbírce Poesie sociální. Používal pseudonymy V. L. Liberté, Vive la liberté, které někdy vedou k záměně s jinými autory, např. s F. Cajthamlem-Liberté.
* * *
Karel Jiráček – výročí úmrtí 30
(15. 7. 1900 Praha – 17. 5. 1989 Praha)
Dělnický básník. Byl členem Federace dělnických tělovýchovných jednot. Pod hlavičkou Dělnického spolku ochotnického připravoval kulturní programy, tzv. údernou brigádu (písně, divadlo, rytmodeklamace). V r. 1938 absolvoval ilegální stranickou školu jako přípravu na ilegální práci. Byl dopisovatelem Rudého práva. Po osvobození skončila jeho skupina činnost v r. 1949, ale přechodně ji obnovila v r. 1968. Byl tajemníkem MV v Praze, náměstkem ministra kultury. Je znám především pod uměleckým jménem El Car. Za okupace používal pseudonym Jíra Ček.
* * *
Václav Švorc – výročí narození 100
(21. 5. 1919 Hradec Králové – Slezské Předměstí – 20. 8. 2013 Praha)
Herec a recitátor. Po ochotnických začátcích a absolvování konzervatoře byl v letech 1943-44 členem kočovné společnosti Jaroslava Bittla. V letech 1944-1990 působil v činohře Národního divadla, z toho v letech 1973-1981 jako šéf činohry. Recitoval v pořadech Lyry Pragensis, v televizi a rozhlase. Jako herec exceloval v charakterních úlohách. Byl aktivní v politice a odborovém hnutí. Jeho sestrou byla Jiřina Švorcová.
* * *
Jaromíra Sekotová – výročí narození 100
(14. 6. 1919 Brno – 26. 8. 1994)
Spisovatelka. Studovala v Brně češtinu a francouzštinu. Studium musela přerušit v době okupace a dokončila ho v r. 1953 současně s prací vychovatelky ve školní družině v Polné u Jihlavy. Debutovala v r. 1939 poezií v časopisech Kritický měsíčník a Akord. Psala prózu a verše, ale její práce zůstaly většinou nevydané, údajně pro její odmítnutí vstoupit do KSČ. Tato situace se však nezměnila ani pro r. 1989, kdy tento důvod nemohl hrát roli. Ke knize Daniel, svět a já, která byla vydána v r. 1970 a byla označovaná jako básnicko-filosofická meditace o lásce v próze, přibyl historický román Ovidiova poslední láska (1993). Její další práce se vydání nedočkaly, např. Ostrov v nás, Fantómy a Fenomény, Večerní selanky na Viselce, Variety, Protokoly.
* * *
Karel Vaca – výročí narození 100
(21. 6. 1919 Prostějov – 31. 3. 1989 Praha)
Výtvarník. Studoval užitou a reklamní grafiku. V r. 1950 absolvoval UMPRUM u Emila Filly a po krátkém zaměstnání v propagaci textilní firmy v Prostějově se stal umělcem ve svobodném povolání. Spolupracoval s divadly jako kostýmní výtvarník a scénograf, např. s Národním divadlem, Státním divadlem v Brně aj. V Brně dělal výpravu k představením lidových her Komedie o Anešce, královně siciliánské (1966), Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista (1965), k Čekání na Godota (1970) a k Našim furiantům (1971). V Praze spolupracoval na inscenacích Děvka z města Théby (1966) a Maryša (1979), tyto kostýmní návrhy jsou zpřístupněny na WWW archivu Národního divadla. Jeho scénografické práce jsou zastoupeny ve výtvarné sbírce Národního muzea. Ve volné tvorbě maloval stylizované postavy žen, abstraktní krajiny a zátiší. Věnoval se i užité grafice a plakátové tvorbě. Ilustroval nebo jinak výtvarně upravil přes 140 knih. Velmi ceněny jsou ilustrace, které vytvořil pro Ligu zrzavých A. C. Doyla (1962), Hrabalovy Ostře sledované vlaky (1980), Páralova Muka obraznosti (1979). Pro Ústřední půjčovnu filmů vytvořil přes 280 filmových plakátů, které byly, spíše než reklamou, výtvarným artefaktem. Nejznámější byl plakát k Felliniho filmu Sladký život.
* * *
EVA BARTŮŇKOVÁ
