Kalendárium 3. Q 2018

Mikoláš Aleš – výročí úmrtí 105

(18. 11. 1852 Mirotice – 10. 7. 1913 Praha)

Mikoláš Aleš: Lví stopou

Malíř. Živil se především jako kreslíř a dekoratér, pracoval pro různé časopisy. K jeho nejznámějším obrazům patří Jan Žižka, Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem, akvarel Svatý Václav. Podílel se na výzdobě fasád domů, především ve spolupráci se stavitelem Antonínem Wiehlem, v Praze můžeme vidět např. Wiehlův dům (sídlo Akademie) na Václavském náměstí nebo Rottův dům na Malém rynečku. K nejslavnějším dílům patří cyklus Vlast (spolu s Františkem Ženíškem) ve výzdobě Národního divadla. Zachovala se i vlastnoruční kresba na zdi, uhlová skica erbu Jiřího z Poděbrad, v usedlosti Šmukýřka v Košířích, která však není přístupná.

 

 

 

 * * *

František Podlešák – výročí narození 145

(10. 7. 1873 Strunkovice nad Blanicí – 19. 11. 1953 Praha)

Hudební pedagog a skladatel. Věnoval se duchovní hudbě. Byl ředitelem kůru u sv. Gotharda v Praze-Bubenči a vyučoval zpěv a hudební výchovu na Arcibiskupském gymnáziu. Z jeho prací je ve fondu Národní knihovny dostupná hudebnina Osm motet k Božímu tělu a jiným slavnostem eucharistickým: pro smíšený sbor bez průvodu.

 * * *

Cyril Chramosta – výročí narození 110

(6. 8. 1908 Husinec u Prachatic – 3. 12. 1990 Praha)

Malíř a grafik. Vystudoval střední průmyslovou školu stavební a Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, pak soukromě malbu u Otakara Blažíčka. Žil a působil v Praze, často se vracel do Husince a měl ateliér v Olbříství, maloval především krajinu jižních Čech, Polabí a Podřipska. Je zastoupen v Alšově Jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou a v Galerii hl. m. Prahy.

 * * *

Leoš Janáček – výročí úmrtí 90

(3. 7. 1854 Hukvaldy – 12. 8. 1928 Ostrava)

Hudební skladatel. Hudební vzdělání získal v klášterní škole ve Starém Brně, pokračoval v reálném gymnáziu a učitelském ústavu, studoval v Praze (varhanickou školu), Lipsku a Vídni. V r. 1881 založil v Brně vlastní varhanickou školu, působil jako dirigent a skladatel. V r. 1919 založil v Brně konzervatoř. Jeho skladby vycházely z moravských lidových písní, z nápěvů i intonace mluveného slova. Jako rusofil sahal i k ruské inspiraci. Písněmi rodného kraje byly inspirovány Lašské tance. Světového úspěchu dosáhl operou Její pastorkyňa (v zahraničí známa poněkud nepřesně jako Jenůfa), na světových jevištích se hrají Výlety pana Broučka, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky a Z mrtvého domu. Problémem jsou některé inscenace v angličtině nebo němčině pro velkou provázanost hudby s melodikou češtiny. Podobné proslulosti se těší symfonická báseň Taras Bulba nebo Glagolská mše.

 * * *

Antonín Sova – výročí úmrtí 90

(26. 2. 1864 Pacov na Pelhřimovsku – 16. 8. 1928 Pacov)

Básník. Studoval gymnázium v Pelhřimově, Táboře a Písku. Pro nedostatek peněz nedokončil studium práv. Pracoval v redakci Ottova slovníku naučného, pak jako písař – protokolista na pražském magistrátu. V letech 1898-1920 byl ředitelem Městské knihovny v Praze a absolvoval stáže v knihovnách v Německu a Belgii. Jeho literární dílo bylo ovlivněno realismem, impresionismem a symbolismem. Typická je pro něj přírodní a subjektivní lyrika, ale i poezie se závažným společenským obsahem. Z jeho bohatého díla jmenujme např. Květy intimních nálad, Zpěvy domova, Krvácející bratrství, nejznámější prózou je Pankrác Budecius, kantor.

 * * *

August Sedláček – výročí narození 175

(28. 8. 1843 Mladá Vožice – 15. 1. 1926 Písek)

Historik, archivář, konzervátor památek, spisovatel a středoškolský profesor. Maturoval na gymnáziu v Písku, pak studoval na filosofické fakultě v Praze. Působil jako středoškolský profesor dějepisu (též latiny, češtiny a němčiny) v Litomyšli, Rychnově nad Kněžnou a Táboře. Od r. 1889 jako penzista se stal městským archivářem v Písku. Jeho patnáctidílné dílo Hrady, zámky a tvrze Království českého vycházelo po celý jeho život. Jiným monumentálním dílem jsou Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou. Z dalších prací: Snůška starých jmen, jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy, O starém rozdělení Čech na kraje, Kl. Ptolemaia Zprávy o Čechách a zemích sousedních, Děje prácheňského kraje. Některé tituly jsou dostupné on-line. Mnohé práce zůstaly jako rukopisné torzo. Největší význam mají Sedláčkovy práce díky důkladné přípravě a shromáždění velikého množství faktů.

 * * *

Aleš Hrdlička – výročí úmrtí 75

(29. 3. 1869 Humpolec – 5. 9. 1943 Washington, USA)

Antropolog a lékař. Ve 13. letech se s rodiči přestěhoval do Ameriky, otec tam neuspěl v hledání dobré práce a nastoupil jako dělník v továrně na doutníky. Aleš pracoval s ním jako pomocný dělník, ale chodil do večerní školy a vystudoval medicínu na Eclectic Medical College. Specializoval se na výzkum v novém oboru antropologie. Našel důkazy, že v Americe nedošlo k vývoji člověka a Indiáni jako původní obyvatelé přišli z Asie, přiklonil se k teorii o jednotném původu lidstva. Byl uznávaným světovým odborníkem. V r. 1930 vzniklo při Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy Muzeum člověka, které Hrdlička financoval. Jeho knižní dary se staly základem Knihovny Antropologického ústavu v Praze. Založil 3 fondy na podporu české antropologie.

 * * *

Otokar Březina – výročí narození 150

(13. 9. 1868 Počátky na Pelhřimovsku – 25. 3. 1929 Jaroměřice nad Rokytnou)

Vlastním jménem Václav Jebavý. Básník. Byl učitelem, působil v Nové Říši, věnoval se studiu jazyků a filosofie a vlastní tvorbě. Později učil na měšťance v Jaroměřicích nad Rokytnou, od r. 1919 do penzionování v r. 1925 měl tvůrčí dovolenou. Jeho náhrobek v Jaroměřicích vytvořil jeho přítel František Bílek. Březina psal prózu i verše, pohyboval se na hranici poezie a filosofie. Úroveň jeho tvorby je skutečně světová a představuje špičku českého symbolismu. K jeho vrcholným sbírkám patří Větry od pólů, Tajemné dálky, Svítání na západě, Stavitelé chrámu a Ruce.

 * * *

Rudolf Kalčík – výročí narození 95

(13. 9. 1923 Berehovo, dnes Ukrajina – 15. 2. 1980 Praha)

Rudolf Kalčík: Král Šumavy

Spisovatel. V dětství po smrti matky pobýval v jižních Čechách u příbuzných, gymnázium studoval v Novém Bohumíně, Českém Krumlově a maturoval v Českých Budějovicích, kde byl okamžitě totálně nasazen (r. 1943). Po osvobození vystudoval filosofii a češtinu na Karlově univerzitě v Praze. Vojenskou službu absolvoval u pohraniční stráže. Učil ve Veltrusích nad Vltavou. Od r. 1954 pracoval jako redaktor časopisu Československý voják, zároveň byl externím nakladatelským lektorem a předsedou redakční rady nakladatelství Naše vojsko. Byl činný ve Svazu českých spisovatelů. Ve své tvorbě čerpal ze svých vojenských zkušeností, vytvořil typ napínavého až dobrodružného románu či povídky, který zároveň umělecky, psychologií postav i etickými aspekty výrazně překročil hranice dobrodružného žánru. Jeho nejslavnější knihou je Král Šumavy, úspěšně zfilmovaný Karlem Kachyňou.

 * * *

Martin Růžek – výročí narození 100

(23. 9. 1918 Červený Kostelec – 18. 12. 1995 Praha)

Vlastním jménem Erhard Martin. Divadelní, filmový a rozhlasový herec. Studoval v Náchodě, Hradci Králové a Praze – Karlíně. Po maturitě studoval lesní inženýrství , ale musel přestat, když němečtí nacističtí okupanti zavřeli vysoké školy. Vystřídal různá zaměstnání a začal hrát divadlo na amatérských, později poloprofesionálních scénách. Pseudonym a později občanské jméno Martin Růžek je kombinací příjmení po otci a příjmení strýce, který byl po nástupu zastupujícího protektora Heydricha popraven. Po osvobození se začal věnovat divadlu profesionálně, působil na řadě scén a od r. 1963 byl členem Národního divadla. Hrál ve filmech např. Pan Vok odchází, Lidé z maringotek, Smrt si říká Engelchen, Kladivo na čarodějnice.

 * * *

EVA BARTŮŇKOVÁ

počítadlo.abz.cz