Stanislav Kofroň – výročí narození 100
(19. 7. 1919 Vletice u Krásné Hory, okr. Příbram – 8. 10. 2009 Příbram).
Výtvarník, pedagog, folklorista. Povoláním byl učitel a školní inspektor. Byl kronikářem obce Krásná Hora nad Vltavou. Dokumentoval lidovou kulturu jihozápadní části středních Čech, převážně regionu Sedlčanska. Sbíral v terénu lidové písně, vedl rozhovory s pamětníky. Vydal publikace Vytrubování obecních pastýřů, Ornament na roubených stavbách. Ve sborníku Podbrdsko vydal články Jak se dříve žilo v Pořešicích na Sedlčansku, Jak se mění tvář rodné vesnice, Krásnohorské kraslice, ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka vydal článek Jak se dříve žilo v Povltaví.
* * *
Josef Mach – výročí úmrtí 80
(5. 3. 1860 Libenice okr. Kolín – 23. 7. 1939 Libenice).
Lidový písmák. Pracoval jako zemědělský dělník, švec, horník a studnař. Politickým zařazením byl sociální demokrat. Zanechal po sobě paměti, které jsou cenným příspěvkem k regionálním dějinám Středního Polabí. Jejich část vyšla tiskem r. 1983 jako Paměti Josefa Macha z Libenic.
* * *
Ivan Javor – výročí úmrtí 75
(10. 8. 1915 Kyjov – 25. 7. 1944 Linec).
Básník. Vlastním jménem Alois Mikula. Psal sociální verše, divadelní hry, román, publikoval črty a básně v Rozsévačce a v Haló novinách. Za okupace spolupracoval s ilegální stranickou skupinou ve Vysočanech. Jeho úkolem bylo zorganizovat v Kolbence revoluční národní výbor, vydávat ilegální tiskoviny a časopis My z Kolbenky. Byl zatčen v červnu 1942. V Malé pevnosti v Terezíně tajně psal básně, shrnuté do sbírky Zpěvy žalářní. V lednu 1943 ho deportovali do vyhlazovacího tábora Mauthausen, kde pokračoval v psaní. Zahynul při spojeneckém bombardování lágru u Lince. Po válce byly vydány sbírky Nepijte z řeky Léthé (1986), Za krásu života (1951) a sborník jeho prací i vzpomínek spoluvězňů V pokoře neumlknu (1956). O něm: Joža Mikula: Vrátím se posledním vlakem (1976), Joža Mikula: Kdybych se nevrátil (1965).
* * *
Jaroslav Fanta – výročí narození 100
(7. 8. 1919 Praha – 21. 4. 2016 Praha).
Malíř. Absolvoval řadu zahraničních pobytů a cest (Itálie, Rakousko, Francie). Maloval krajiny (Praha, Tatry, Šumava, Vysočina), ženské akty i portréty. Jeho figurální tvorba má dramatický náboj, vystupuje vnitřní svět postav i vztahy mezi nimi. Příkladem je olej Odcizení nebo Čtverák klaun. Také portréty hledají charakter, nikoliv vnější líbivost. Vytvořil portrét italské herečky Giulietty Masini. Vydal autobiografii Příběh malíře. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách doma i v zahraničí.
* * *
Ladislav Sitenský – výročí narození 100
(7. 8. 1919 Praha – 14. 11. 2009 Praha).
Umělecký fotograf. Publikovat začal už jako gymnazista. 2. sv. válka ho zastihla na studiích architektury ve Francii. Přihlásil se k zahraniční armádě, ale spíš než pro bojové akce byl využíván jako fotograf. V r. 1945 byl asistentem režiséra Jiřího Weisse při natáčení dokumentu o Československé obrněné brigádě, která obléhala přístav Dunkerque. Po demobilizaci se věnoval profesionálně fotografii. Je znám jako autor válečných fotografií a krajinářských a pražských motivů. Podle Ladislava Sitenského je pojmenována planetka číslo 5998, kterou objevil v r. 1986 na Kleti astronom Antonín Mrkos.
* * *
Kamil Lochman – výročí narození 100
(9. 8. 1919 Praha – červenec 1983).
Hudebník. V prvním angažmá v trutnovském kavárenském orchestru hrál na housle. V letech 1945-1954 hrál na saxofon v orchestru Karla Vlacha, v letech 1954-1958 byl členem Tanečního orchestru Jiřího Procházky a v letech 1958-1964 vedl Velký taneční orchestr Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Po odchodu do NDR působil v Erfurtu. Po návratu jako invalidní důchodce pracoval jako vrátný v Masokombinátu Písnice. (Jeho správnějším pravopisem psané příjmení je Lochmann).
* * *
Josef Pehr – výročí narození 100
(14. 8. 1919 Praha – 17. 8. 1986 Praha).
Herec, autor loutkových her. Začal hrát za okupace a po zavření Divadla na Vinohradech v r. 1944 založil loutkářskou skupinu se svou manželkou Lubou Skořepovou a s Milošem Nesvadbou. Po válce se stal členem činohry Národního divadla, kde vytvořil řadu rolí, i když ne vždy velkých. K jeho úkolům patřil např. Toni (v Matce), otecko Pešek (Národní hrdina Julius Fučík), Pantaleon Vocilka (Strakonický dudák). Souběžně se věnoval loutkoherecké dráze. Učil na katedře loutkářství DAMU (od r. 1978 profesor). Velkou popularitu mu získal jeho maňásek Pepíček Pehrů, se kterým vystupoval v České televizi.
* * *
Josef Schlesinger – výročí narození 100
(20. 8. 1919 Brno – 1993 Praha).
Malíř, historik umění. Za okupace byl deportován do ghetta v Kovnu, kde na žádost Rady starších a spolu s dalšími umělci dokumentoval každodenní život a maloval portréty funkcionářů ghetta. Portrétoval i německé důstojníky. Po likvidaci ghetta v červenci 1944 byl transportován do Dachau, kde pracoval v továrně Messerschmidt. Po osvobození absolvoval pražskou AVU u Jakuba Obrovského. Věnoval se figurální a krajinářské malbě, užité kresbě, plakátové a známkové tvorbě a drobné grafice. Byl dlouholetým ředitelem Středočeské galerie v Praze.
* * *
Jaromíra Kolárová – výročí narození 100
(24. 8. 1919 Praha – 21. 1. 2006 Praha).
Spisovatelka. Za okupace, po uzavření vysokých škol, pracovala jako referentka ve Svazu tesařských mistrů. Zároveň působila v dětském amatérském loutkovém divadle Domovina. Po válce pracovala jako redaktorka v Praze a později v Ostravě. A psala, vydala knihu Psala jsem pro tebe. V padesátých letech, když byl její manžel odsouzen v politickém procesu, měla zakázáno publikování a pracovala jako úřednice. Po manželově rehabilitaci se vrátila k práci redaktorky v televizi, také provázela manžela na služební pobyt v SSSR. Spisovatelkou z povolání se stala až v důchodu. Napsala např. Jen o rodinných záležitostech (téma politických procesů), Démantovou sponu (vztah Nerudy a Karolíny Světlé). Mnohé její knihy byly vnímány jako četba pro dívky a některé se staly námětem úspěšných filmů, např. Metráček, Léto s kovbojem, Dívka s mušlí. Napsala scénář k filmu Zastihla mě noc.
* * *
Josef Illík – výročí narození 100
(10. 9. 1919 Praha – 21. 1. 2006 Praha).
Filmový kameraman. Vystudoval fotografii. Následovalo totální nasazení za okupace. Po osvobození působil do r. 1948 jako profesionální fotograf, pak odešel k Čs. státnímu filmu jako asistent kamery. V letech 1952-1956 byl samostatným kameramanem u Čs. armádního filmu a pak do r. 1981 pracoval jako samostatný kameraman hraných filmů ve Filmovém studiu Barrandov. Podílel se na filmech Tři oříšky pro Popelku, Kočár do Vídně, Kladivo na čarodějnice nebo Král Šumavy. Za film Kde řeky mají slunce získal v r. 1961 ocenění na MFF v Benátkách. Jeho fotografie vyšly v jediné publikaci Praha zasněná.
* * *
Josef Boleslav Pecka – výročí narození 170
(19. 9. 1849 – 25. 7. 1897).
Známý též jako Pecka–Strahovský. Dělnický básník a redaktor, průkopník socialismu mezi českými dělníky. Byl zakládajícím členem a funkcionářem Českoslovanské sociální demokracie. Od r. 1872 byl redaktorem Dělnických listů, spoluzakladatelem časopisu Budoucnost. Politickému pronásledování unikl vystěhováním do USA, kde zůstal až do předčasné smrti. Působil v Chicagu, kde redigoval časopis Budoucnost. Ve svých básních dbal na obsah i formu. Je zařazován mezi přední autory nejstarší generace dělnických básníků. Vydal např. sborník Zpěvník českých dělnických písní (1887), Sebrané básně (1899). Pseudonymy: Strahovský-Pecka, Midola, Giuseppe, Strahovský, J. B.
* * *
Ludvík Kubíček – výročí narození 100
(1919-1966).
Brněnský komunistický novinář a vedoucí pracovník Národního výboru. Z jeho publikací: Dnešek připravili oni: O některých funkcionářích KSČ na Brněnsku, kteří padli v boji proti nacismu (1963), Mazourova parta: boj mladých komunistů Brněnska na obranu republiky a proti nacistickým okupantům (1965). V Brně po něm byla pojmenována Kubíčkova ulice. Jméno zůstalo, ale v r. 1990 bylo změněno „zasvěcení“ – nyní je ulice připsána řezbáři a sochaři Josefu Kubíčkovi.
* * *
Fritz Weiss – výročí narození 100
(28. 9. 1919 Praha – 4. 10. 1944 Osvětim-Birkenau).
Hudebník, jazzman. Začínal v kvintetu při Prague English Grammar School, v roce 1939 nastoupil v Hallově orchestru Swing Rhythm. Po rozpadu mnohonárodnostního orchestru vznikl orchestr Emila Ludvíka, kde nastoupil jako první trumpetista a jako umělecký vedoucí. V r. 1941 byl deportován do Terezína, kde založil soubor Ghetto Swingers a Weiss kvintet. Ukázka hry souboru Ghetto Swingers byla zneužita v propagačním filmu Vůdce daroval Židům město, ale tím se zároveň zachovala. Weiss také tajně aranžoval skladby, které se v protektorátě staly hity, např. Hm, hm, Doktor Swing, Vteřiny v Lloydu.
* * *
EVA BARTŮŇKOVÁ
