Jindřich Vichra – výročí narození 100
(1. 10. 1918 Dráchov, okr. Tábor – 12. 5. 1944 Praha)
Básník. Pocházel z rodiny železničáře a samostatného hospodáře, evangelíka a sociálního demokrata. Po ukončení reálného gymnázia byl Vichra delší dobu nezaměstnaný a čas využil k samostudiu. Práci získal v pražských Letňanech v Avii, kde se zapojil do práce v ilegální komunistické buňce. Od svých 16 let psal, překládal do francouzštiny Wolkerovy básně. V obojím pokračoval i za okupace a svou poezii dával do služeb odboje. Za svou činnost byl zatčen a popraven na Pankráci.
* * *
Antonín Klášterský – výročí úmrtí 80
(25. 9. 1866 Mirovice, okr. Písek – 3. 10. 1938 Praha)
Pseudonymy Petr Jasmín, A. K. Lešan, Blažej Orlík. Básník, překladatel a libretista. Pracoval jako právník a státní úředník, ve volném čase se věnoval literární tvorbě. Ve své době mě úspěch, byl členem korespondentem (od r. 1923 řádným členem) České akademie věd a umění. Také působil ve spolcích – byl členem výboru Spolku českých spisovatelů beletristů Máj, výboru podpůrného spolku spisovatelů Svatobor, předsedou Společnosti J. Vrchlického a Společnosti přátel antické kultury. Jeho poezie byla výrazně ovlivněna Vrchlickým. Převažovala přírodní lyrika, v pozdějším období se věnoval také tématice vlastenecké a politické. Sociální témata podával poklidně a lyricky, bez myšlenek na odpor. Je jedním z několika významných překladatelů Shakespeara do češtiny.
* * *
Václav Voska – výročí narození 100
(21. 10. 1918 Praha – 20. 8. 1982 Valašské Meziříčí)
Herec. Patřil ke generaci českých herců, která ještě odrážela velikost „zlaté gardy“ Národního divadla. Ovládal dokonale řemeslo, při civilně působícím projevu měl styl a charisma, skvěle pracoval s hlasem a řečí. Byl v angažmá v Divadle na Vinohradech, v Národním divadle a nejdéle v Městských divadlech pražských. Ve filmu ho můžeme vidět např. v Touze Sherlocka Holmese, v Noci klavíristy.
* * *
Nataša Gollová – výročí úmrtí 30
(27. 2. 1912 Brno – 29. 10. 1988 Praha)
Vlastním jménem Nataša Hodáčová. Herečka. Hrála na divadle i ve filmu a proslavily ji především filmové role. Mezi jinými filmovými kráskami vynikala vzděláním a komediálním talentem. Po boku Oldřicha Nového hrála ve filmech Kristián, Eva tropí hlouposti a Hotel Modrá hvězda. Za okupace ji stihl osud jiných hvězd, které se politicky a lidsky zcela neorientovaly. Hrála jako Ada Goll v německém filmu a zamilovala se do sudetského Němce Willi Sohnela, pověřence pro barrandovské ateliéry. Na druhou stranu se Sohnelovi přičítá k dobru, že pomohl k natáčení českých filmů. Koncem války Gollová pracovala s nasazením života jako dobrovolná ošetřovatelka v terezínském lágru. Po válce s ní soubor Divadla na Vinohradech odmítl spolupracovat a dále hrála v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Později hrála na Fidlovačce, ve Werichově Divadle satiry. V herecké dráze jí překážely i značné zdravotní problémy. Zemřela osaměle v domově důchodců. V poválečném období zažila úspěch v Císařově pekaři a Pekařově císaři nebo v komedii Drahé tety a já.
* * *
Zdeněk Podskalský – výročí úmrtí 25
(18. 2. 1923 Malenice nad Volyňkou, okr. Strakonice – 29. 10. 1993 Praha)
Televizní a filmový režisér. Absolvoval sociologii, psychologii a divadelní vědu na Univerzitě Karlově a Vysokou filmovou školu v Moskvě. Jeho prvním režijním úspěchem byla komedie Kam čert nemůže. Následovaly úspěšné i méně úspěšné filmy, např. satirická komedie Bílá paní, bláznivá komedie Drahé tety a já, Světáci, hudební film Ta naše písnička česká a populární muzikál Noc na Karlštejně. Pro televizi režíroval revue a hudebně zábavné pořady, např. Babiččina krabička, Kabaret u dobré pohody.
* * *
Miroslav Horníček – výročí narození 100
(10. 11. 1918 Plzeň – 15. 2. 2003 Liberec)
Herec, humorista, konferenciér, autor divadelních a televizních her, beletrista, překladatel ze slovenštiny, kolážista a fotograf. Na plzeňské reálce hrál amatérsky divadlo a založil Studentský avantgardní kolektiv. Po krátké úřednické dráze získal angažmá v Městském divadle v Plzni. Z řady dalších angažmá byla významná spolupráce s Janem Werichem v divadle ABC (1955). Horníček nahradil Jiřího Voskovce. Po Werichově odchodu se krátce snažil vytvářet podobnou dvojici s Milošem Kopeckým. Působil v Městských divadlech pražských a v divadle Semafor, kde hrál ve slavném Člověku z půdy. Nebyl typem klasického herce kamenného divadla, ale zařadil se mezi klasiky divadla malých forem a jeho velkým úspěchem byly besedy – divadelní Hovory přes rampu, televizní Hovory H. Vytvořil role ve filmech Kam čert nemůže a Táto, sežeň štěně. Velkým úspěchem bylo jeho moderování Kinoautomatu na světové výstavě v Montrealu, kterého se zhostil bez znalosti angličtiny. Jako spisovatel psal humoristické hříčky s filosofickou hloubkou, např. Dobře utajené housle, Listy z Provence aj.
* * *
Bohuslav Balbín – výročí úmrtí 330
(1. 12. 1621 Hradec Králové – 29. 11. 1688 Praha)
Katolický kněz, spisovatel a historik. Pocházel z rodu erbovních měšťanů a vladyků a podle některých zvěstí měl být jeho kmotrem Albrecht z Valdštejna. V dětství ho formovalo prostředí pobělohorských Čech. Zažil drancování českých zemí švédskými vojsky a aktivně se účastnil obrany Prahy v r. 1648 ve studentském praporu. Jako hluboce věřící katolík a člen jezuitského řádu se podílel na rekatolizaci Čech, jak ji známe z Jiráskova Temna, jako humanitně vzdělaný vlastenec na rozvoji české kultury a jazyka a záchraně některých literárních památek. Jeho práce narážela na nelibost nadřízených a zákazy. Krátce působil jako misionář na Rychnovsku a Žambersku, pak jako pedagog. Dnes je nejznámější jako historik a spisovatel. Ke své škodě byl jako historik příliš ovlivněn Hájkovou kronikou. Jeho hlavním cílem bylo vypracovat pojednání o českých dějinách. K němu patří kniha Výtah z českých dějin. Jeho latinská Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého byla zakázána a vyšla až v 19. století. Jeho hlavní dílo Rozmanitosti království českého už nebylo v plánovaném rozsahu dokončeno. Nově se dočkalo vydání loni v nakladatelství Academia.
* * *
Jarmila Kurandová – výročí úmrtí 40
(30. 1. 1890 Veselá, okr. Pelhřimov – 6. 12. 1978 Brno)
Herečka. Už za školních let se přidala k ochotníkům. V 15 letech přišla do Prahy dělat vychovatelku. V r. 1908 se stala členkou Housovy divadelní společnosti a za 1. sv. války prošla řadou podobných kočovných společností. Po válce hrála v kamenných divadlech. Její doménou byly starostlivé, obětavé a milé hospodyně. Dnes ji známe jako filmovou herečku, ale k filmu se dostala poměrně pozdě a tak dostávala hlavně role laskavých matek, babiček a chův. Hrála je např. ve filmech: Týden v tichém domě, Trampoty oficiála Tříšky, Princezna se zlatou hvězdou. Erbovní rolí se stala ta poslední, titulní postava v Moskalykově Babičce.
* * *
Bernard Bolzano – výročí úmrtí 170
(5. 10. 1781 Praha – 18. 12. 1848 Praha)
Filosof a matematik. Působil v Čechách, jeho mateřštinou byla němčina, z otcovy strany měl italské a z matčiny rakouské kořeny. Studoval matematiku, logiku, filosofii a teologii. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších matematiků. Byl vysvěcen na kněze a na pražské univerzitě se stal profesorem filosofie náboženství. Zároveň působil jako univerzitní kazatel u sv. Salvátora na Starém Městě v Praze. Za své reformátorské názory, kterými ovlivňoval mladé lidi v době národního obrození, byl suspendován. Od r. 1820 se za podpory přátel v ústraní věnoval vědecké činnosti. Církevní vyšetřovací komise proti němu celých 5 let vedla proces. V letech 1841 – 1848 se podílel jako sekretář na práci pro Královskou českou společnost nauk. K jeho stěžejním pracím patří Paradoxy nekonečna, Vědosloví. Dvě jeho práce zařadila katolická církev na index zakázaných knih a díky cenzuře zůstala řada jeho prací v rukopise a jako matematik byl téměř zapomenut. Jeho jméno nese Společnost Bernarda Bolzana, která je zaměřena především na spolupráci českých intelektuálů a sudetských Němců a je otázka, zda nejde o zneužití Bolzanova odkazu.
* * *
Josef Bek – výročí narození 100
(21. 12. 1918 Hradec Králové – 5. 5. 1995 Praha)
Divadelní a především filmový herec. Ztělesňoval typ optimisticky naladěných, bodrých chlapíků z lidu. Získal si mimořádnou popularitu a lidé ho vnímali jako svého blízkého člověka. Jeho charismatu pomáhal i sytý, výrazný hlas. Původně pomýšlel na dráhu operetního zpěváka a jeho příjemný herecký zpěv byl jednou z jeho silných stránek. K jeho slavným rolím patří např. Martin Kabát v Hrátkách s čertem, řidič ve filmu Florenc 13.30, Toník v Anně proletářce. Vystupoval v estrádách, také jako zpěvák. Jednu jeho operetní roli, Franjo Svečaka v Nedbalově Vinobraní, si můžeme poslechnout na nedávno vydaném rekonstruovaném CD (Radioservis, 2017).
* * *
EVA BARTŮŇKOVÁ
