Jan Kopecký – výročí narození 100
(13. 10. 1919 Habrkovice u Kutné hory – 20. 12. 1992 Praha).
Teatrolog, divadelní a literární kritik, profesor divadelní vědy. Po uzavření vysokých škol za německé okupace pracoval jako prodavač v knihkupectví, jako nakladatelský redaktor a také jako dramaturg v Městském divadle v Kladně. V této práci pokračoval a v letech 1947-1950 byl dramaturgem činohry Národního divadla. Vyučoval na DAMU a do r. 1971 vedl katedru dějin a teorie divadla Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Souběžně byl v letech 1968-1969 náměstkem ministra kultury. Za normalizace po krátké době bez zaměstnání pracoval jako čerpač v n. p. Vodní zdroje. Protože měl zákaz publikování, pokračoval v práci pod pseudonymem Tomáš Záruba. Až v r. 1990 se ještě vrátil k pedagogické práci. Teatrologické práce: Tvrdohlavá knížka, Dramatický paradox, České barokní divadlo lidové aj.
* * *
Karel Kryl (výtvarník) – výročí narození 100
(23. 10. 1919 Lukov u Holešova – 6. 8. 1978 Kroměříž).
Malíř a sochař. Působil v Brně. Byl členem skupin M a Sdružení Q Brno. Namaloval řadu brněnských vedut. V 70. letech vytvořil monumentální výzdobu v interiérech Vysoké školy zemědělské (dnes Mendelova univerzita) v Brně a keramické prvky pro Muzeum v Ivančicích. Vystavoval několikrát samostatně v brněnských galeriích a skupinově v Praze, Brně a Olomouci. Je zastoupen v Národní galerii, v Moravské galerii v Brně, v Muzeu města Brna a v Galerii umění v Karlových Varech.
* * *
Josef Skalík – výročí narození 100
(23. 10. 1919 Dolní Bečva – 6. 3. 2010 Valašské Meziříčí).
Řezbář a sochař. Jako potomek chudé a početné rodiny mohl studovat až v r. 1945. V letech 1945-1950 studoval obor užitá plastika na Škole umění ve Zlíně. Po škole pracoval pro Svaz uměleckých řemesel na Slovensku, v Tatře Kopřivnice a v Tesle Rožnov. Umělecké tvorbě se věnoval jako řezbář i kamenosochař. Vystavoval v Novém Jičíně, Ostravě, Rožnově, Karlovicích a své řezby také ve vlastní chalupě v Dolní Bečvě. Spolupracoval s jinými umělci na realizaci jejich návrhů monumentálních děl. Vytvořil např. pomník k prvnímu pohřbu na Valašském Slavíně v rožnovském skanzenu (hrob valašského muzikanta Jana Pelára podle výtvarného návrhu Karla Langera). Spolu s Ambrožem Špetíkem je autorem sochy ženy s dítětem na sídlišti Koryčanské Paseky v Rožnově pod Radhoštěm (1978). Restauroval pomník Charlotty Masarykové a Masarykův pomník v Hutisku-Solanci. V Dolní Bečvě vytvořil kamenný reliéf v Aleji Hynka Tošenovského na paměť hrdinů odboje na Valašsku. V r.. 1965 vyřezal z lipového dřeva betlém pro kostel sv. Antonína z Padovy v Dolní Bečvě.
* * *
Zdeněk Míka – výročí narození 100
(25. 10. 1919 Lipence u Zbraslavi – 9. 9. 2000 Praha).
Herec, režisér, divadelní ředitel. Za okupace pracoval mj. v D41 a v Pražském dětském divadle. Patřil v té době do divadelní skupiny hlásící se k hnutí Předvoj. Vystřídal několik scén včetně Větrníku a koncem války založil levicově orientovaný herecký soubor Obratník. Po osvobození se stal uměleckým šéfem v Divadle pracujících ve Zlíně (1946-1949) a v letech 1951-1956 ředitelem a uměleckým šéfem Státního divadla v Brně, potom ředitelem Městského divadla v Kolíně a režisérem v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. V letech 1970-1988 byl ředitelem Divadla na Vinohradech a zároveň spolupracoval s televizí, kde natočil inscenace Tchán, Oči pro pláč a Ten svetr si nesvlíkej. Působil ve Svazu československých dramatických umělců a v letech 1971-1981 byl poslancem ČNR za KSČ.
* * *
Bohuslav Novotný – výročí úmrtí 75
(10. 1. 1874 Mladá Boleslav – 26. 10. 1956 Praha).
Novinář, redaktor dělnického tisku. Byl prvním odpovědným redaktorem Rudého práva. Byl činný v sociální demokracii na Mostecku a Teplicku, v odborovém hnutí a družstevnictví. Zajímal se o kulturu a politickou práci mezi dělnictvem. Byl dopisovatelem dělnických listů (Dřevodělník, Severočeský dělník), od r. 1907 byl redaktorem Práva lidu, později Rudého práva. Byl pokladníkem Syndikátu pražských deníkářů.
* * *
Radovan Lukavský – výročí narození 100
(1. 11. 1919 Praha – 10. 3. 2008 Praha).
Herec. Původně chtěl být knězem. Musel ukončit studium na Arcibiskupském gymnáziu v Praze – Bubenči, protože rodiče nebyli schopní platit za internát. Maturoval na reálce v Českém Brodě a do uzavření českých vysokých škol za německé okupace studoval češtinu a francouzštinu. Po krátkém studiu na konzervatoři začal hrát v divadle Větrník, ale v r. 1942 byl totálně nasazen na práci ve válečném průmyslu v Německu. V r. 1944 byl vyreklamován a následně zaměstnán v Divadle Vlasty Buriana. Po uzavření divadel pracoval jako dělník. Po válce dokončil studia na univerzitě i na konzervatoři a působil jako divadelní herec. Od r. 1957 byl členem činohry Národního divadla. Hrál např. v Hamletovi, Obchodníku s deštěm a Tomáši Becketovi. Jako pedagog působil střídavě na pražské konzervatoři, na DAMU i FAMU. Podle některých zdrojů byl jako věřící a nestraník omezován režimem, což úplně nepotvrzuje jeho rozsáhlá filmografie. Jeho herecký projev byl uměřený a nejlépe mu slušely postavy decentně mužných, vzdělaných a charakterově silných jedinců. Jeho silnou stránkou byl kultivovaný mluvený projev, díky kterému byl ideálním recitátorem. K jeho všeobecné popularitě přispěly filmy Král Šumavy nebo televizní F. L. Věk.
* * *
Jan Otčenášek – výročí narození 95
(19. 11. 1924 Praha – 24. 2. 1979 Praha).
Spisovatel. Po maturitě v r. 1943 byl nasazen na práci v Německu. Od r. 1944 pracoval v továrně Avia Letňany. Zapojil se do ilegálního hnutí mládeže ve skupině Předvoj. V letech 1947-1951 pracoval ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu jako exportní úředník. Od r. 1952 působil ve Svazu československých spisovatelů. Od r. 1960 byl spisovatelem z povolání a r. 1973 začal pracovat jako dramaturg Filmového studia Barrandov. K jeho nejvýznamnějším dílům patří Občan Brych, Kulhavý Orfeus a Romeo, Julie a tma. Známá je také jeho civilnější novela Když v ráji pršelo a napsal též řadu scénářů. Podle vlastních knih napsal scénáře k filmu Romeo, Julie a tma, Svatba bez prstýnků (Kulhavý Orfeus). Byl spoluautorem scénářů úspěšných seriálů Dnes v jednom domě a Byl jednou jeden dům. Další scénáře: Lásky mezi kapkami deště, Milenci v roce jedna nebo Romeo a Julie na konci listopadu.
* * *
Květa Legátová – výročí narození 100
(3. 11. 1919 Podolí u Brna – 22. 12. 2012 Brno).
Spisovatelka a učitelka. Vlastním jménem Věra Hofmanová. Vystudovala němčinu a češtinu na FF Masarykovy univerzity (s přerušením totálního nasazení po uzavření českých vysokých škol za německé okupace) a matematiku a fyziku na Vyšší pedagogické škole v Brně. Učila v různých školách, také na Kopanicích, kde se odehrály její nejslavnější příběhy, a naposledy ve Střední odborné škole knihovnické. Brněnské studio Čs. rozhlasu natočilo řadu jejích skečů a her. V literatuře ji proslavila povídková kniha Želary, za kterou dostala v r. 2002 Státní cenu za literaturu. Následovala Jozova Hanule, podle níž natočil Ondřej Trojan film Želary. Užívala též pseudonymy Věra Podhorná, Ela Tomášková.
* * *
Jaroslav Štercl – výročí narození 100
(18. 11. 1919 Blovice u Plzně – 4. 4. 1996 Praha).
Herec, bavič. Byl všestranně vzdělaný a velmi sečtělý, navzdory špatnému školnímu prospěchu v dětství. Vystudoval Vyšší průmyslovou školu stavitelskou. Prošel řadou kabaretů a divadélek, jako byly Kabaret mladých, Rozmarné divadlo, Alhambra a později Kabaret U Tomáše či Kabaret U Fleků. Během 2. světové války sám založil Divadýlko na dlani. K jeho zálibám patřil tramping. Složil a nazpíval řadu trampských písní. Jako muzikálový a operetní zpěvák působil v Hudebním divadle v Nuslích. Dále hrál epizodní role, jako například ve filmu Svatby pana Voka. Šterclova komika byla lidová, uplatňoval výraznou mimiku, klauniádu. Velkou popularitu mu přinesly vědomostní televizní soutěže a estrády.
* * *
Josef Pinkava – výročí narození 100
(25. 11. 1919 Dobrošov u Náchoda – 5. 4. 2006 Zlín).
Režisér a scénárista. Absolvoval učitelský ústav, ale po maturitě byl totálně nasazen v uhelných dolech a elektrárně v Malých Svatoňovicích. Později učil na měšťance v Náchodě. Od r. 1946 pracoval ve Filmových ateliérech ve Zlíně. Začal jako asistent režie, režíroval a postupem času spolu s dalšími tvůrci vytvořil ze zlínských ateliérů přední studio filmů pro děti a mládež. Spolu s Hermínou Týrlovou se podílel na filmech Uzel na kapesníku a Ztracená panenka, jeho první samostatnou režií byla Pětikoruna. V 60. letech začal točit celovečerní filmy. Je autorem filmů např. Prázdniny s Minkou a Ivana v útoku, Metráček nebo Kopretiny pro zámeckou paní.
* * *
EVA BARTŮŇKOVÁ
