VIDEO (31:23): Provokatéři se pokusili rozbít návštěvníky přeplněný seminář o proběhnuvším Všeslovanském sjezdu

Tento čtvrtek 15. června 2017 se od 17 hodin konal v Domě odborových svazů dlouho avizovaný seminář Honzy Korála a dalších hostů o Všeslovanském jubilejním sjezdu v Rusku, který proběhl 26.5. – 2.6.2017 za plavby z Moskvy do Petrohradu na luxusní říční lodi Velkokněžna Anastasie.

Hit sunt „Siberians“?!

Seminář a aktivní diskuse, které nakonec trvaly dohromady až téměř tři hodiny, přilákaly tolik účastníků, že sál praskal ve švech a zmizely i veškeré židle z kuloárů. Po půlhodině od zahájení (ve 31:23) byl učiněn pokus o rozbití semináře dvěma „Takyslovany“. Tento pokus jen díky kultivovanosti ostatních hostů a publika neskončil výtržností a krachem celé akce.

Proč seminář přitáhl takovou pozornost a vyvolal pokus o rozbití? O tom se můžete přesvědčit v následujícím nijak nesestříhaném a nekráceném videu: https://youtu.be/_uxD2hX1aoc

Zmizely i židle z kuloárů a návštěvníci seděli i po zemi – taková byla účast!

Slovanství a zvlášť kořenová skutečná historie lidstva je natolik dosud zastřené téma, že i velice kultivované publikum pomalu obracelo obrazně „list za listem“ ve svých úvahách a dotazech a vyjadřovalo obezřetně každé slovo.

Petr Synek, předseda Českomoravského slovanského svazu, fundovaně odpovídal na dotazy týkající se situace Slovanů a slovanství v České republice.

Na štěstí, jen s malým zpožděním díky dopravní situaci, akorát včas dorazil Petr Synek, předseda Českomoravského slovanského svazu, takže diskuse probíhala komponovaně a fundovaně, jak ze zážitků Honzy Korála, tak i zasvěceného výkladu a přesných odpovědí o situaci Slovanů v České republice právě Petra Synka.

Děkujeme z celého srdce všem, kteří nám přispěli na vydávání publikací a uspořádání semináře

Pořadatele potěšila účast nemalé části „Účastníků zájezdu“ do Ruska na Jubilejní všeslovanský sjezd např. Zdeňka Dragouna a Alexandra Gegalczije, stejně tak i přítomnost odborné veřejnosti, za niž jmenujme např. dr. Marii L. Neudorflovou.

Původem Volyňský Čech a zároveň i někdejší dlouholetý americký rezident Josef Balada moudře vysvětlil princip, jak se každý můžeme individuálně vypořádat s pokřiveností mediálního světa.

Zaslouženým potleskem byl v samém závěru odměněn také poučný příspěvek v diskusi nestora Výboru národní kultury, Volyňského Čecha Josefa Balady, který se narodil a prožil jako malý chlapec v okupovaném Sovětském Svazu hrůzy banderismu na vlastní kůži, během aktivního života pracoval a žil i dlouhá léta v USA, nežli se rozhodl strávit podzim života mezi námi a i ve svých pokročilých 81 letech je nenahraditelným členem vydavatelského kolektivu každé Lípy, čtvrtletníku Výboru národní kultury.

Přes velké teplo byla skvělá účast a aktivita i vysoce odborného publika

Předmluva šéfredaktora k Lípě 1/2017

Vážení přátelé,

kauza Jiřího Žáčka a jeho Maminky se ukázala být daleko většího kalibru, než
kdokoliv očekával. Přidám ještě malý kamínek do
mozaiky odjinud, o běžícím zajíci aneb inspirováno maminkami.
Autorka Milada Motlová zpracovala říkadla, písničky a pohádky pro děti od 1 roku věku až po předškoláky do knihy, kterou nazvala Česká říkadla, písničky a pohádky, která se dočkala již dalšího vydání.
Kniha je prezentována jako skvělý pomocník a učitel nejen do rodiny, ale i do škol, školek a mateřských center. Nevím, zda básnička v ní otištěná, Běžel zajíc kolem plotu, je zábavná, nebo malé dítě nějak obohacuje.

Toto je její text:

Běžel zajíc kolem plotu,
roztrh sobě novou botu.
Liška mu ji zašívala,
veverka se posmívala.
Huš veverko huš,
vrazím do tě nůž,
vrazím do tě zavíráček,
budeš zpívat jako ptáček,
vrazím do tě kudličku,
vyrazím ti dušičku.

Samozřejmě, že je to nesmysl za nesmyslem, ve skutečnosti by liška se zajícem nedělala žádné cavyky, natož aby mu zašívala botu! A vůbec, jakou botu? Bota na botu.
Ale co je horší, že básnička ty naše malé tvorečky bezstarostně směruje k násilí. Ilustrace v knize jsou pěkné, bohužel si ji tak pro svá mrňata asi pořídilo dost lidí, i když z ní v jednom místě kapala krev. Básnička sama je ovšem plagiát.

Původní verze zní takto (v Ladových Říkadlech):

Otloukej se píšťaličko,
nebudeš-li se otloukati,

Kresba František Sarna
Kresba František Sarna

budu na tě žalovati císaři pánu,
ten ti dá ránu,
až odletíš do velkého džbánu.
Huš, huš, huš,
vrazím do tě nůž,
vrazím do tě kudličku,
vyrazím ti dušičku,
vrazím do tě zavíráček,
budeš zpívat jako ptáček.

Kdo ví, jak se na jaře píšťalky z vrbových prutů dělají, tohle chápe. Až po výtkách, jichž se autorce zřejmě dostalo, obšťastnila děti novou verzí:

Běžel zajíc kolem plotu,
roztrhl si novou botu.
Liška mu ji zašívala,
veverka se posmívala.
Co ty se máš posmívati,
když já umím zašívati?
Hybaj, hybaj, hybaj ven,
vyženu tě koštětem.

Zase stejná hloupost, jen se tvářící jako básnička pro malé děti. Alespoň je tentokrát celkem neškodná, krom setrvalé (jaksi postmoderní) všudypřítomné nelogičnosti. Básničkám pro děti Jiřího Žáčka (včetně té jeho feministkami odsuzované Maminky), Michala Černíka, Jana Dawidka či Jiřího Stana tohle nesahá ani po kotníky.

Více už ale v (tištěné) Lipce. Zajímavé počtení vám přátelé přeji.

Jan Poláček, šéfredaktor čtvrtletníku Lípa