HOT HOT HOT: Už i Bradáčová kvůli Babišovi a lithiu v patu! Kdo s koho???

Babiš 6. srpna 2017: Ponechám těžbu lithia pod Cínovcem za téměř 6.000.000.000.000 Kč v ČR.
ČSSD: Lithium musí získat zahraniční firmy!

Česko má na svém území až tři procenta celosvětových zásob lithia, takže bychom se mohli stát energetickou velmocí.

A hra o Lithium pokračuje (přes zástupně rozdmýchané Ča3,14 hnízdo i krásnou labuť Bradáčovou) nemilosrdně:

Zvláštní třepot křídel krásné labutě aneb Paní vrchní státní zástupkyně píše do Echa 24

Proč se „vládní“ pornoherec Janda bojí Korála, Novotného, Žantovského a dalších českých vlastenců/v?

Nejslavnější český gaypornoherec a současně z našich daní stědře „českou“ vládou honorovaný ředitel Jevrohodnot Jakub Jandů se tvrdě pustil do hospodáře Výboru narodní kultury Jana Korála a dalších českých vlastenců – pod klasickým leitmotivem „prokremelských agentů“.

Nejslavnější gaypornoherec Janda na válečné stezce proti českým vlastencům

 

A soucasně si pornoherec Janda pochvaluje, jak se „česká“ vláda nachystala s českými vlastenci /kremelskými ýdženty/ po právu zatočit.

Honza Korálů gaypornoherci Jandovi nezůstal vzápětí nic dlužen a jeho reakce stojí za to!

http://www.nwoo.org/2017/07/28/proc-se-me-jakub-janda-boji-a-jak-by-se-mel-vyhrabat-z-hnoje-do-ktereho-se-dostal/

Včera vyšel na webu info.cz dlouhý článek s vyjádřením proti-kremelského trola Jakuba Jandy z Evropských hovnot o tom, jaké jsou Tři nutné kroky proti českým spojencům Putina. Brojí v něm proti konkrétně doslova proti Asociaci nezávislých médií a NWOO.org. Evidentně se bojí, že mu jde o jeho koryto a možná ne jen o něj.

Píše doslova toto:

Druhým krokem by měla být větší emancipace novinářské obce proti těm, kteří se snaží slušnou žurnalistiku likvidovat. Mainstreamová česká média jsou docela odolná proti otiskování ruských lží, vznikla slušná specializovaná média jako je HlídacíPes.org, a v řadě redakcí konečně najdeme novináře specializující se na téma ruského vlivu a dezinformací, nicméně pořád tu máme výrazné slepé místo, které žurnalistická obec víceméně ignoruje. Když ředitel významné veřejnoprávní instituce plnou vahou své funkce a společenské role šéfa Českého rozhlasu legitimizuje skupinu nejhrubších konspirátorů, čeští novináři reagují krátkými informativními zprávami a několika statusy na Facebooku.

Když se to stalo na jaře 2016 poprvé, jako výmluva stačilo, že asi nevěděl, do čeho jde. Když v červnu 2017 zopakoval svou přímou podporu dokonce tím, že na vyhlašování pseudonovinářských cen organizací konspirátorů poslal šéfa kanceláře generálního ředitele Českého rozhlasu, čeští novináři o tom opět mlčeli. Pokud by šéf profesní asociace právníků opakovaně veřejně podporoval vraha, nebo šéf lékařské komory veřejně doporučoval služby konspirátora zpochybňujícího vědecké poznání o rakovině, příslušníci dané profese by si to asi těžko nechali líbit.

U novinářské obce však skoro nic takového nenastává. Nevidíme žádné bouření slušných novinářů, žádný protitlak proti zneužívání významné a normotvorné veřejnoprávní instituce. Podporovatelé konspirátorů a jiných prokremelských extremistů si to mohou vyložit tak, že tyto kroky jsou společensky přijatelné a práce konspiračních webů jako je NWOO.org a Českého rozhlasu se od sebe zas tolik neliší. Řešení je jen na novinářích samotných, nicméně lepší dar, než jejich pasivitu si konspirátoři nemohou přát. Logickým krokem by byly rozsáhlé investigace do fungování české konspirační scény, která poskytuje rozsáhlé podhoubí extremistům a trojským koním Ruska. Prozatím se jim věnuje jen několik málo novinářů z pár redakcí.

Pornoherec a mediálně-politický prostitut Janda a jeho proti-kremelská parta totiž selhávají na celé čáře. Všem jsou jen pro smích, žádný soudný člověk je nebere vážně. Jak se říká: Psi štěkají a karavana jede dál.

Jenže Janda, zdá se, přemýšlí o tom, že by chtěl někoho z té karavany pokousat. Například mě. Já takové ambice nemám. Nechci a neplánuji se nikomu mstít. Chci, abychom tady žili všichni v míru a v pohodě.

A tak Jakubovi Jandovi a jeho kolegům navrhuji:

Vykašlete se na své současné sponzory, přestaňte kurvit své charaktery ještě víc, už takhle je to dostatečně odporné. Stáhněte se z veřejného prostoru, přemístěte se někam., kde vás nikdo nezná, nejlépe do nějaké cizí země a dělejte nějakou obyčejnou normální práci. Za pár let se tu na vás zapomene a vy budete moci žít alespoň trochu normální život. Máte před sebou ještě hodně let, samozřejmě pokud nebudete úplně blbí a nějak si příslovečně nenaběhnete na vidle. My, normální lidé, nejsme pomstychtiví, ani krvežízniví tak jako vaši současní páníčkové, kterým se snažíte zavděčit. My vás necháme normálně žít, když se nás nebudete snažit zabít a když přestanete ničit tuhle zemi a její lid. Ještě pořád na to máte čas!

Nejen tiskárna Vás nově šmíruje ještě dokonaleji a smyčka se dále utahuje. Nevěříte?

V předchozích článcích o mobilech a/nebo tiskárnách jsme se pozastavili nad mírou šmírování na každém kroku a při vyřčení každého slova, naprosto každého oVčana, který se navíc většinově domnívá, že je „svobodný“ a poukazování na tento fakt je jen „šířením kospirativních teorií“.

Šmírováni „svobodných“ oVčanů na každém kroku: Každý má co skrývat!

Redakce Technet ze stáje Andreje Babiše, někdejší „Marocké spojky“ období reakčního Převratu 1989, se proběhla po pražských copycentrech a ve všech odhalila při „anonymních“ tiscích vkládání neanonymních žlutých teček, o kterých neměli tušení ani  oVčané-zaměstnanci těchto copycenter. Obdobné neanonymní žluté tečky se potvrdily i na dalších tiskárnách mimo centra, které investigativci z Babišovo stáje zkoumali.

K odhalení šmírovacích teček postačil levný stokorunový mikroskop a/nebo i k zobrazení šmírovacích teček došli pouhou změnou barevného spektra naskenovaného vytištěného papíru v obyčejném Photoshopu. Babišovo investigativci se s vkládáním teček setkali na tiscích na tiskárnách kdekoliv: v knihovnách, copycentrech, automatických tiskárnách kdekoliv to testovali. Vyslanci „Marocké spojky“ Babiše lakonicky test uzavírají: Závěr našeho testu je jednoznačný: sehnat v Praze výtisk z barevné laserové tiskárny, který není pokrytý žlutými tečkami, není jednoduché. Nám se to nepovedlo.

A teď se navíc podržte: Americká nezisková organizace Electronic Frontier Foundation (EFF), která se vyhledávání šmírování zabývá, nově letos (2017) uvádí:

„Připomínáme, že je pravděpodobné, že všechny komerčně dostupné barevné laserové tiskárny vkládají nějaký typ forenzně vysledovatelného kódu. Ten nutně nemusí používat žluté tečky. Týká se to všech tiskáren, včetně těch, o kterých se ví, že žluté tečky nevkládají“.

Babišovo investigativci to vysvětlují, že lze šmírovací znaky zanést do tištěného podkladu již tím, že se mírně „upraví“ rozložení tištěného textu a šmírovací tečky již nejsou naprostou nutností od těch, které nikdy nesmíme autocensurně pojmenovávat. Podklady pro Nobelovky, vynálezy, bankovní informace a zdravotní záznamy a dalších nejcitlivější informace, mají tedy shraňování v těch jediných správných kruzích a rukou ještě lépe zabezpečeny.

Předchozí článek o šmírování v mobilech: http://www.vybornarodnikultury.cz/2017/07/08/vas-mobil-v-roli-spiona/

Předchozí článěk o šmírování tiskárnou: http://www.vybornarodnikultury.cz/2017/07/10/i-vase-domaci-tiskarna-vas-uz-po-desetileti-sleduje-a-bonzuje-nevedeli-jste-o-tom/

Celý původní dnešní článek investigativců vyšel na: http://technet.idnes.cz/tajne-zlute-tecky-v-praze-laserova-tiskarna-fzq-/tec_technika.aspx?c=A170703_101909_tec_technika_pka

 

I Vaše domácí tiskárna Vás už po desetiletí sleduje a bonzuje! Nevěděli jste o tom?

Báli jste se Vy či Vaši předkové StB (anebo Gestapa)? V porovnání se šmírováním na každém kroku dnes to byla doba anonymity a diskrétna. Vyhodili někoho Vám blízkého nečekaně z práce, neobstáli jste v „anonymní“ soutěži a/nebo je i Vám divné, že tzv. Nobelovy ceny, vynálezy a další objevy mívají „favority“? Nedivte se už! Kdo je nad informacemi, ovladá soukromý i firemní tisk a i výrobce tiskáren, ten se umí postarat i o náležité vytěžení zisku.

Každá – i Vaše tiskarna – označuje „neviditelně“ naprosto každý Váš tisk skrytými značkami, které udávají Vaši identifikaci a čas.

Steganografie je když…

Mějte tedy na paměti: Až si příště na firemní tiskárně budete chtít tisknout nějaké ty štvavé protirežimní letáky, pamatujte, že každičký vytištěný list obsahuje identifikaci, která může kohokoliv(!!!) přivést zpět k použité tiskárně. A následně, ze síťových záznamů, bude možné zjistit, ze kterého počítače se tisklo a kdo na něm byl přihlášený. A také půjde nějakou tou kamerou podívat, kdo si tisk z tiskárny vyzvedl.

Více informací o steganografii na: https://www.lupa.cz/clanky/barevne-tiskarny-desitky-let-tajne-oznacuji-vse-co-vytisknou/?ic=kolotoc-header&icc=barevne-tiskarny-desitky-let-tajne-oznacuji-vse-co-vytisknou

Váš mobil v roli špiona?

Už dávno před skandálem Snowden si o ilegálních odposleších získávaných přes mobil štěbetali vrabci na nejen komunikačních střechách. Občas zahlédnete dva chlápky, jak stojí na mostě nad rušnou dálnicí. Svá auta, pravděpodobně i s mobily uvnitř, mají zaparkovaná opodál. A nad velice rušnou dálnicí řeší cosi, co by nemělo být odposlechnuto Velkým Bratrem nebo konkurencí.

Důležité porady dnes probíhají beze slova, pouze se skřípotem tužek po klasickém papíru, který je poté buď uzavřen v trezoru a/nebo v lepším případě je svěřen ohni.

Stejně tak i důležité porady probíhají beze slova, pouze se skřípotem tužek po klasickém papíru, který je poté buď uzavřen v trezoru a/nebo v lepším případě je papír, i s citlivými plány, pak svěřen ohni. Naposledy se reality znalý kolega při návštěvě u mě doma zeptal, zda smí mít v místnosti s sebou mobil.

Všichni tedy víme, že jsme vydáni na pospas nemilosrdnému šmírování od toalety po ložnici. Naučili jsme se s tím žít. Proto přelepujeme preventivně stejně nemilosrdně kamerky na TV, v mobilech a další technice ihned scotch tejpou – lepící páskou. Bojíme se již otevřeně komunikovat jeden s druhým. Nejen proto, že nevíme, kdo má napíchnutý jeho mobil v kapse nebo v kabelce.

Moje ukrajinská známá v tom umí chodit asi nejlépe, protože pochází z Oděssy. Kupodivu vůbec není překvapena tím, „kam ten svět dospěl“. Už za života jejích předků platilo, že na předměstích Oděssy postávali v kaftanech Khazaři. Poptávali se do města přicházivších naivních a dobrosrdečných venkovanů „jak se mají“,  jak se má ten a ten soused, co je u nich doma nového a co si přichází do Oděssy vyřídit.

Díky tomuto pouličnímu „soft monitoringu“ a „zpravodajské organizaci“ končily zájmy naivních venkovanů obvykle v jediných správných kruzích a rukou. Stejně tak i zájmy jejich příbuzných, vesnic, městeček, půda zděděná po předcích. Ale i zdraví a léčení členů rodin, výuka dětí. Cizinci vždy žasli, jak je tak bohatá země jako Ukrajina či Novorusko ujařmené a jak je možné, že je v područí několika málo oligarchických velkostatkáŕú či nastrčených a odkudsi s naprostou jistotou loutkovedených politiků. Aneb „Kdo říká „organizace,“ říká oligarchie„!

Je tedy velice zajímavé, jak se k odhaleným bezpečnostním rizikům autocensurně staví Češi, resp. ti Češi, kteří by měli tato rizika ošetřovat. Přečtěte si pozorně následující anabázi jednoho bystrého a technicky zdatného stěžovatele, jehož příběh rozkrývá nezájem a odevzdanost poskytovatelů i regulátorů nad ochranou našeho nejen českého soukromí, konkurenceschopnosti a bezpečnosti:

Martinovu barvitou výpověď přikládáme bez redakčních úprav níže pod čarou.


„Řeknu jenom šéfovi, že jsem marod, a jdeme hned lyžovat!“

…aneb Nemluvte do sluchátka, dokud není hovor spojený.

Je to asi 3 roky, kdy se mi stala zajímavá příhoda s mobilem: Volá mi člověk, u kterého přemýšlím, jestli zvednout hovor zeleným tlačítkem anebo odmítnout červeným. A protože při tom přemýšlení nechci poslouchat vyzvánění, tak stisknu napřed tlačítko „Ticho“. V tom tichu přemýšlím. Přitom ale jako bych odněkud toho člověka slyšel.

Příliš konkrétní pocit jeho hlasu při přemýšlení, asi ještě příliš živá vzpomínka. Ale ne, zjišťuji, že jeho hlas vychází z telefonu. Tak si dávám telefon na ucho v domnění, že jsem hovor omylem přijal, a začnu do něj mluvit. Volající ale nereaguje a jen nadává „… zase mi to nebere!“ Tak volám, že ho přece slyším, tak ať mluví. On nic a zavěsí. Říkám si, že jsem něco udělal špatně. Ale na displeji svítí „Nepřijatý hovor“. Tak si říkám, co mám v tom pití před sebou, vždyť jsem ho fakt slyšel! Ale to jsem nemohl, vždyť jsem ho nezvednul a je to přece nepřijatý hovor.

A tak jsem přišel na chybu v propojení českých telekomunikačních sítí. Vrtalo mi to hlavou. Volající volal z pevné linky na můj mobil v síti Vodafone. Používám staré tlačítkové Nokie z důvodu jednoduchosti, výdrže baterie a spolehlivosti. Šel jsem si poruchu ihned ověřit. Zavolal jsem si z pevné linky O2 na svůj mobil Vodafone, počkal, až začne zvonit, stisknul Ticho a foukal a mluvil do sluchátka pevné linky. Zvuk opravdu vycházel ze sluchátka mobilu bez spojení hovoru. Opačným směrem zvuk nešel. Zavěsil jsem pevnou linku a na mobilu zůstal nepřijatý hovor.

Neuvěřitelná porucha

V dalších dnech jsem ji příležitostně testoval z dalších pevných linek O2 na různých místech republiky. Fungovala na všech. Dokonce i na pevných linkách kabelové televize UPC v Praze, v Opavě, na některých VoIP telefonech. Zkusil jsem to i na jiných SIM kartách Vodafone ve svém mobilu i jiných mobilech podobného typu. Pokud se na mobilu nastaví „tichý profil“ bez zvonění a vibrace, nemusí volaný dokonce udělat vůbec nic. Rovnou se mu začne do sluchátka přenášet hlas od volajícího.

Předvedl jsem poruchu pár známým a vymýšlel, jak by ji šlo používat ke sdělování jednosměrných hlasových zpráv: Zavolat, chvíli počkat, říct volanému zprávu, třeba opakovaně. Ten na znamení pochopení obsahu zavěsí červeným tlačítkem. Zcela zdarma, neboť jde o nespojený hovor. Vymyslel jsem pro to i marketingový název služby – „Vodafone jednosměrka“. Pro majitele neomezených tarifů to sice nemá cenu, ale ostatní to využijí.

Začal jsem zároveň s tím ale také přemýšlet, že jde o docela závažné bezpečnostní riziko. Napadly mě situace, kdy může tato porucha volajícího poškodit a on se to ani nedozví, protože hovor nebude nikde vyúčtován a bude veden jako zmeškaný. Zde jsou některé příklady:

  • Budu volat šéfovi, jak jsem těžce nemocný, ale než mi to vezme, uslyší, jak někomu říkám, že jen co to vyřídím, jdu lyžovat. A ještě přidám, co si o něm myslím. Pokud bude mít vypnuté zvonění a mobil na stole a bude na poradě, uslyší to celá firma.
  • Advokát může volat soudci a než ten mu to zvedne, prohodí ještě pár vět se svým klientem, čímž soudci prozradí něco, co neměl. („Takže jste ho zakopal na zahradě? Aha, tak o tom u soudu mluvit nebudeme.“)
  • Manžel bude volat manželce do lázní a mezitím slíbí své milence, která je u něj doma, že se určitě rozvede.
  • Kupující prozradí volanému před spojením hovoru maximální cenu, za kterou od něj něco koupí. („Už mu volám, 5 tisíc a ani korunu navíc! A jinak ať si trhne nohou!“)
  • Zaměstnavatel prozradí budoucímu zaměstnanci platový strop, který pro něj má připraven apod.

Úplně stejně může ale tato porucha poškodit i volaného, kupříkladu:

  • V divadle nebo na pohřbu může být volaný považován za bezohledného, protože i když si vypne úplně zvonění i vibrace, volaný mu najednou začne mluvit z telefonu, což v tichém okamžiku bude slyšet.
  • Volaný nechá v plné kanceláři v práci telefon s vypnutým zvoněním na stole a skočí si na záchod. Bude mu volat jeho obvodní lékař s výsledkem vyšetření a během vyzvánění řekne sestře „Volám tomu chlapovi se syfilisem. Má štěstí, nemá syfilis, ale kapavku!“ Taková radostná zpráva. Však také volaný po návratu ze záchodu uvidí vysmátou kancelář a přijme řadu gratulací, ale nikdo mu nebude chtít vysvětlovat, čemu se všichni smějí, proč sedí v kuchyňce u oběda sám a jeho příbor uklízečka desinfikuje propanbutanovým hořákem. Až se to dozví, tak bude lékaře žalovat, ale ten si nebude ničeho vědom. Přitom mu u soudu nebude problém prokázat, že porušil lékařské tajemství. Pokud si soudy nebudou této poruchy vědomy, tak nevím, podle čeho toto budou rozhodovat.

Takových situací je spousta. Běžně při telefonování mluvím s lidmi okolo, dokud telefon vyzvání. Napadlo mě, co všechno takto můžou prozradit na sebe podnikatelé konkurenci, politici novinářům, policisté pachatelům, ale i běžní občané. Tato porucha může ohrozit i bezpečnost státu. Rozhodl jsem se, že bych takovou poruchu měl někam ohlásit, aby byla odstraněna.

Jenže kam ji ohlásit?

Jako technika mě začalo zajímat, u koho ta porucha vlastně vzniká. Může to být úplně stejně v síti O2, UPC nebo v síti Vodafone. Může být i v nějaké propojovací síti třetí firmy, přes kterou směřují své hovory jak O2 tak UPC do Vodafonu. Ohlásil jsem ji nejprve na infolince Vodafone. Po 3 měsících prověřování případ uzavřeli jako vyřešený s doporučením, abych si vyměnil SIM kartu a koupil nový telefon.

Tak to ne. Vzhledem k tomu, že to dělalo asi 10 SIM karet různého stáří koupených na různých místech ČR, to byl jasný nesmysl. Navíc by se tím problém zametl pod koberec. Mi by to třeba dělat přestalo, ale jinak by to dělalo dál. Nahlásil jsem to znovu. 3 měsíce, stejný závěr.

Po nějaké době jsem to zkusil stejně u O2. Tam to bylo složitější. Síť mají podle svých slov nejkvalitnější a pravidelně testovanou, u nich to prostě být nemůže. Testují ale jen hovory uvnitř své sítě, hovory do jiných sítí je nezajímají (asi konkurenční řevnivost) a ty pro ně zprostředkovává společnost CETIN. Mám se obrátit na ni. Tak se obracím na společnost CETIN. Ta mi obratem odpovídá, že jejich zákazníky jsou velké telekomunikační firmy jako třeba O2, a ne jednotlivci jako já, se mnou žádnou smlouvu nemají a nemůžou ode mě přijímat podněty. Takže ať se obrátím na svého poskytovatele, což znamená zase zpátky na to O2. Už chápu, jak vznikla pohádka o kohoutkovi a slepičce, tady v cyklické variantě.

Mezitím zkouším znovu Vodafone. Tam průlom: Podaří se mi přesvědčit pracovnici infolinky, že jde opravdu o něco speciálního a že jsem technik a popovídám si s jejich technikem, kterému to budu schopen přesně popsat a i pomoci nasimulovat. Za pár hodin opravdu volá technik. Je velmi vstřícný, nechá si všechno vysvětlit a i když tomu zpočátku nevěří, opravdu si sežene tlačítkovou Nokii a testovací SIM kartu. K mému úžasu nemá ovšem k testování k dispozici pevnou linku od O2 (asi konkurenční řevnivost). Volám mu tedy na jeho mobil ze své pevné linky a přitom si paralelně voláme dalšími mobily kvůli domluvě.

Technik je šokován, když slyší moje povídání v nespojeném hovoru. Na přání mu recituji básničky nebo zpívám. Za hodinu znovu ještě pro jeho nevěřící kolegy a pak ještě aspoň jednou. 3 měsíce klid. A pak telefonát od pracovnice infolinky. Porucha byla vyřešena. Mám si vyměnit SIM kartu a mobil. Nic měnit nebudu. Poruchu jsem otestoval, stále stejný stav. Nechávám případ znovu otevřít, ale to už bez naděje na výsledek.

Kam se obrátit?

…když obyčejného zákazníka nikdo neposlouchá? Na Český telekomunikační úřad. Podrobně tedy sepíši poruchu včetně naznačení bezpečnostních rizik a odešlu na ČTÚ. Odpověď je nejprve striktně úřední: Vymezení zákonů, v rámci kterých se Úřad pohybuje, a žádost o doložení smluv, které mám na oba telefony uzavřené. Samozřejmě žádnou takovou smlouvu nemám. Podaří se mi ČTÚ přesvědčit, že ty smlouvy jsou zbytečné, jelikož to dělá každá pevná linka a každá SIM karta v síti Vodafone.

ČTÚ oslovuje obě firmy a posílá mi jejich vyjádření. Vodafone naštěstí potvrzuje, že porucha existuje. Píše ale, že mi už opakovaně navrhli vyměnit si SIM kartu a mobil, ačkoliv chyba je určitě u O2 (tak proč si mám měnit SIM kartu a mobil?). U O2 nejspíš nepochopili přesně, o co v poruše jde. Popisují signalizaci při spojování hovorů a účtování, prověřili poruchu a neprojevila se.

ČTÚ mi doporučuje řídit se doporučeními obou firem a podat reklamaci. Já ale nemám co reklamovat, protože všechno to je zdarma. Zvyšuji tlak na ČTÚ, který zkouší poruchu neúspěšně nasimulovat. Nakonec nezbývá, než se tam zastavit osobně se svým telefonem, nechat si zavolat z pevné linky a poruchu předvést. Pak následuje přátelská odborná hádka mezi mnou a dvěma techniky Úřadu a provádíme řadu testů, kdy se porucha projevuje a kdy ne. Pobíháme po chodbách Úřadu s mým mobilním muzeem a zkoušíme volat, z čeho se dá.

Od tohoto momentu ČTÚ bere věc vážně. Zvláště, když se porucha projeví i na jejich SIM kartě Vodafone, protože napřed mi taky chtěli vyměnit SIM kartu, abych přišel o možnost poruchu testovat. A taky poté, co jim ukážu výpis hovorů z pevné linky, kde tyto hovory opravdu nejsou zaevidované. ČTÚ opět oslovuje oba operátory a nakonec si ode mě půjčuje jeden můj historický telefon. Ten míří na diagnostiku poruchy do specializované laboratoře.

Věci se daly do pohybu

Mezitím se mi přihodí, že mám na telefonu tichý profil a na Vodafone mi volá někdo ze sítě T-Mobile. Kupující, který ode mě na internetu kupuje nějakou starožitnost (ne, můj mobil to není). Telefon mi začne na stole sám mluvit, spíš křičet, a v něm se hádat několik lidí a já přesně slyším, kolik mi chce maximálně nabídnout. Někdy je to prostě užitečné, říkám si. Ovšem do poruchy je tímto vtažen už i T-Mobile. Ověřuji na internetu, že nešlo o přenesené číslo do jiné sítě.

Aby problém nebyl zameten pod koberec, krátce po oslovení ČTÚ se obracím i na Národní bezpečnostní úřad. Myslím si, že jde o závažný bezpečnostní incident a porušení kybernetické bezpečnosti a domnívám se, že by to NBÚ mělo zajímat. Popíši jim poruchu, odkáži je na ČTÚ a přiložím testovací protokol, aby si rychleji ověřili, že si z nich nedělám legraci. Poté jim posílám doplnění popisu poruchy a žádám o reakci. Žádná nepřichází. Nezbývá, než si ji vyžádat pomocí zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. NBÚ odpovídá ve smyslu, že to přijali jako zajímavou informaci, ale nezabývají se technicky zastaralými zařízeními a není v jejich kompetenci něco na tom změnit.

Já doplňuji podání, že porucha se sice jenom projevuje na starších přístrojích, ale dochází k ní někde v telekomunikačních sítích O2, Vodafone, T-Mobile, UPC a to snad nejsou technicky zastaralá zařízení a ani nevím, co novějšího a modernějšího bych tedy mohl používat. Dostávám odpověď, že postoj NBÚ se tímto nemění. Tedy že nemají možnost řešit technologicky zastaralá zařízení. Zkoušejí na mě taktiku poškrábané gramofonové desky.

Pomůže síla médií?

Tak co s tím? Obracím se na MobilManii. Všimne si toho více lidí, začnou se o to zajímat, ptát se, zkoušet a testovat a možná to tak zodpovědné dotlačí poruchu vyřešit.

Kde se všude porucha dosud vyskytla:

  • Volající: Analogové pevné linky O2, pevné linky kabelové televize UPC, některé VoIP linky, 1 případ mobilního čísla T-Mobile
  • Volaný: Vodafone (nesmí být přenesené číslo do jiné sítě). Vyzkoušeno cca 20 SIM karet. Objevena ale jedna, která to nedělá, i když bych se vsadil, že před lety to dělala taky.
  • Mobilní telefony: Tlačítkové Nokie starších typů. Funguje na 1600, 6080, 6230i a dalších, nefunguje na novějších (N73). Nefunguje na žádných chytrých telefonech. Nicméně se domnívám, že k poruše dochází i na nich. Jenom ty chytré telefony asi softwarově nepouštějí hlas do reproduktoru, dokud uživatel hovor nespojí. Už to, že hlas nejspíš přes síť projde až do cílového zařízení při nespojeném hovoru, je ale bezpečnostní riziko.

Pokud máte pevnou linku, SIM kartu Vodafone a některou starší Nokii s tlačítky, můžete si nejspíš tuto poruchu vyzkoušet i sami. Podělte se o svoje zkušenosti v diskusi.

Autor: Martin Vítek

Zdroj: https://www.mobilmania.cz/clanky/pozor-co-rikate-volany-vas-slysi-i-kdyz-hovor-teprve-vyzvani/sc-3-a-1338951/default.aspx

 

Proč je Český svaz bojovníků za svobodu terčem dehonestačních kampaní mainstreamu?

Opět platí klasické Cui bono!  – Stojí za vším sudetští Němci?

Posuďte sami po přečtení následujícího článku Jiřího Jaroše Nickelliho (životopis) , předsedy Historicko-dokumentační komise ČSBS Boskovice:

Fatální omyly vyšetřovatelů protektorátních restitucí

 

Orgány, které dnes vyšetřují tzv. restituční kauzy potomků protektorátních aktérů, po nichž chtějí dědit obrovské majetky, patřící dnes státu – a to nejen pozemkové úřady, ale i žel některé soudy -, se dopouštějí často fatálních chyb v hodnocení základních meřítek kolaborace s III. říší. Přitom nález Ústavního soudu z r. 2004  Colloredo-Mansfeld nabádá orgány i soudy, aby si v případě nejasností, tyto ověřily důkazy oborů historie a archivnictví. Zhusta se tak ovšem neděje dostatečně!  Podívejme se na tyto omyly blíže.

První a doslova fundamentální omyl, je pouhé formalistické hodnocení přihlášky k němectví – tzv. Fragebogenu (v otrockém překladu „okruhu otázek“). Fragebogen byl nejtvrdší kádrový dotazník všech dob. „Kam se hrabe bolševik“ se svým kádrováním! Ve své knize „Umlčená Osvětim“ (Vydavatelství Jarošová, Brno-Líšeň 2016,I. vyd., bibliofilie) jsem podal v exkursu o přihlášce „Fragebogen zur Feststellung der Deutschen Volkszugehörigkeit“ na stranách 155 až 166 velmi podrobný rozbor této kruciální přihlášky  nejen k němectví, ale ke III. reichu. Řada dosavadních badatelů (zejména z tzv. ÚSTR) takto formalisticky Fragebogen hodnotí, což je naprosto nesprávné a bludné. Horší je, když na toto hodnocení přistupují kompetenti různých vyšetřujících orgánů.

Co to byl a co znamenal Fragebogen pro žadatele? Byla to nejen formální přihláška ke stanovení žadatelovy národnosti, nýbrž též přihláška závazku ke III.říši, k jejímu „Herrenvolku“ – panskému národu. A to na rasovém základu stanoveném tzv. norimberskými zákony! Nešlo pouze o to, že žadatel se veřejně a úředně přihlašoval k německému národu, k německému „soukmenovectví“ (Volksgenossenschaft). Šlo rovněž o to, že prokazoval své tzv. árijství, a to u tzv. běžných soukmenovců do čtvrtého pokolení obou pokrevních linií, a u šlechty do pěti pokolení obou linií. Tj. dokazování bylo ohraničeno pro tehdejší občany roky 1800 a pro šlechtu dokonce rokem 1750! Každý žadatel, který toto prokázal, musel podpisem po čtrnáctidenním povinném rozmýšlení stvrdit, že je „dokonalým arijcem„, což byl princip,který demokratické státy odsuzovaly v Ženevě a jinde již tenkráte. Arijství u Fragebogenu prověřovaly státní a stranické orgány Říše,a to i v protektorátu! Tak každý žadatel Fragebogenu byl nejen prověřován okupačním Oberlandrátem, nýbrž i orgány NSDAP, potažmo vyššími říšskými orgány, jako byl například Ahnenerbe. Takové prověřování pak z tohoto hlediska přímo vylučovalo otázku tzv. nátlaku na žadatele. Žadatel podepisující pod nátlakem, by pro Říši nejen bezcenný,ale i mohl být nebezpečný svou nespolehlivostí – a především nesměl navršovat kolaboraci dalšími skutky! Zjištění nátlaku kontrolními orgány by pak znamenalo zvláštní postih agresorů nátlaku – přinejmenším tzv.Sonderbehandlungem,což znamenalo zvláštní říšské nebo stranické soudy a koncentrák nebo i smrt! Samotný příklad fatálního omylu vyšetřovatelů prokazuje i sama kauza Colloredo-Mansfeld,v poslední době vystavená vrácení od Ústavního soudu nižším obecným soudům – jež jak se zdá,se potácejí od jednoho řešení ke druhému bez kýženého závěru. Co bylo selháním v dané kauze? Bylo to uvěření žadatelům, že jejich případ měl tzv. rasové pozadí persekuce,a tudíž mají na restituce nárok. Kdyby vyšetřovatelé od počátku přihlédli k reáliím Fragebogenu, takový obrat kauzy by vůbec nemohl nastat. Je známo, že příslušníci rodu Colloredo-Mansfeld sami podali tyto Fragebogeny. Je to dokonce zveřejněno v odborných publikacích,jak je CUI BONO RESTITUCE, a jiné. Tudíž bylo vyloučeno podle reálií postupů Říše, aby jako „neárijci“ vůbec vyplnili takové přihlášky a byli prověřováni. Jako neárijci by skončili v transportech smrti. Tento formalistický přístup tudíž jen zbytečně prodloužil kauzu beztak problematickou od samého počátku a poškodil občany daného regionu,dodnes tonoucí v právních nejistotách!

 

Další fatální omyl vyšetřovatelů protektorátních kauz spočívá v přesvědčení, že stačí prověřit období chování žadatelů o Fragebogen v počátku okupace. Orgány v mnoha případech pomíjely vyšetřování chování protektorátních aktérů během celé doby okupace, anebo se při tomto vyšetřování vymlouvaly na čas vyšetřování, na dobu tak vzdálenou od konce okupace,že prý příslušné doklady nelze dohledat! Tím ovšem jen potvrzují prvotní hrubou nedbalost státu, který, jak pravil přednosta Pozemkového úřadu Blansko Ing. Skřipský, měl „s péčí řádného hospodáře“ pečovat o všechny tyto doklady, nikoli je selektovat a trpět jejich ničení, ztráty a dokonce krádeže,jak se to například stalo na Městském úřadě v Rájci-Jestřebí! Stát tu od počátku vyšetřování v mnoha případech projevil hrubou nedbalost – tak chybějí u kauzy Salm doklady vyšetřování tří komisařů ze září 1945, chybějí registrační karty nacispolků v originále, dále dokonce i cenné reálie jako prapor Kriegerkameradschaft a fotoalbum Kriegerkameradschaft v odhadní ceně cca 750 tisíc korun! V kauze Walderode chybějí dokumenty o abwehru a wehrmachtu, v jiné kauze na Moravě dokumenty o NSDAP otce a dcery, apod. Toto vše zavinil sám stát hrubou nedbalostí ve sledování, zajišťování a uchovávání protektorátních a říšských dokumentů – a i vlastních dokumentů vyšetřování z let 1945 a dalších! A nelze se vymlouvat jen na „revoluční chaos osvobozeného státu“! Tak například album Kriegerkameradů Rájce, kde byl dle vyšetřovatelů fotografován pan kníže, reálně existovalo, bylo zajištěno u nacisty Tugemanna, vrchního účetního Salmova panství, bylo dle protokolní knihy města dokonce veřejně vystaveno v Rájci na policejní stanici – a dnes je ukradeno! Kdo je viník ? Pan stát. Strpěl to a nezajistil nic.

 

A konečně další omyl vyšetřovatelů spočívá v ignoraci skutků žadatelů – protektorát netrval jen jediný rok, za dobu okupace řada žadatelů o Fragebogen navršovala svou kolaboraci různými dekretálně nepřijatelnými skutky, ať to byl vstup a příspěvky různým naciorganizacím, nebo veledary na wehrmacht, nebo přijímání tzv. Mutterkreuzů za které byly obrovské privileje na ošacení, obuv,otop a dokoce na bankovní úvěry, dokonce vstup do NSDAP, projevy soustrasti s umrtím katana Heydricha, potkávání se s reichsprotektorem Neurathem – skvělý dokument o patolízalství protektorátní šlechty vůči Neurathovi přinesli prof.Pavlíček a doc.Benda ve své knize o majetkových restitucích šlechty po roce 1989. Tam je doposud neznámý seznam podepsané šlechty dolézající k reichsprotektorovi, u kterého loajální vlastenec ČSR se směl objevit jen v jediném případě – jako zatčený nebo vězeň!

 

Co měly učinit soudy v takových kauzách? Měly prohlásit nepřezkoumatelnost těchto kauz, přiznat zavinění státu v otázce dokumentace, a zarazit je navždy podle platných dekretů. Dále měly přezkoumat celé období kolaborace jednotlivých aktérů a správně je vyhodnotit. Nestalo se všude – a stát se potácí od jedné protektorátní kauzy ke druhé. Ke škodě vlastních občanů a své vlastní.

 

Jiří Jaroš Nickelli,

předseda Historicko dokumentační komise

ČSBS Boskovice

„Zabil jsem princeznu Dianu,“ ohromil všechny umírající agent MI5

Každý si pamatuje kde byl a co právě dělal, když popravili JFK nebo princeznu Dianu! Pokud tedy již byl tehdy na světě.

Stejně jako spiknutí okolo popravy JFK je opředeno konspiracemi, i smrt Diany provázejí dodnes pochybnosti, popírající oficiální verzi hlásanou monopolními khazarskými médii. Diana dobrovolně do „Pavouka“ nevstoupila, ale byla vybrána. Podrobnosti a detailní znalosti o globálním zločineckém klanu, které potom nabyla, ji odsoudily k smrti když skončila v náručí méně zasvěceného ale ambiciozního egyptského multimiliardáře.

Ýdžend, který popravil Lady Dianu?

Je proto dobře, že umírající „ýdžend“ Jejího Veličenstva údajně porušil na smrtelném loži omertu a potvrdil všemi tušenou jistotu? Kromě Diany prý zavraždil od roku 1973 do roku 1999 desítky občanských aktivistů, odborářů a dalších globální khazarské sektě nepohodlných osob. Diana byla však jedinou ženou, kterou mu měl přikázat popravit přímo Buckinghamský palác.

O to více je dobře, že panování khazarského klanu, v dnešní již „Malé“ Británii, ukončila nedávná potupná projíždka Vladaře Říše Středu ve „zlatém kočáře“. Dá se tušit, že další svědectví nájemných shabesgoyim budou přibývat, jak Katar a další dědičné zionistické brdlohy opouští tradiční globální zločinecký piedestal.

Video ve slovenštině s podrobnostmi o vraždě princezny Diany  naleznete: ZDE

 

Babiš: Zločinci v ČR provokují a následně sestřihávají rozhovory i ilegální odposlechy

Andrej Babiš urychleně dementuje, že by označil ikonu Havla za sovětského koně, určeného kormidlovat reační Převrat 1989 ( roz. rozkradení vselidového statu) namísto Lubomíra Štrougala:

Всегда готов!

„…Prosím vás, já o tomhle tématu nic nevím, je to zase nějak sestříhané. Mám tady knížku Tajemství sametu, ve které o sametové revoluci mluví Jiří Svoboda (filmový režisér a první polistopadový předseda KSČM – pozn. red.). Mluvil jsem o této, o tom, co se v ní píše. Nic víc nevím. Podstatné je, že se v zemi pohybují zločinci, kteří si nahrávají politiky, snaží se je dehonestovat a ovlivňovat veřejné mínění. O tom je celý příběh nahrávek.

S Václavem Havlem jsem se viděl dvakrát na obědě. Zastal se mě v rámci kauzy Unipetrol. Tehdy napsal Adamu Michnikovi, šéfredaktorovi listu Gazeta Wyborcza dopis, aby mi v Polsku dali prostor vysvětlit případ Unipetrolu…“

Zdroj: http://www.lidovky.cz/v-zemi-se-pohybuji-zlocinci-nahravaji-si-politiky-a-snazi-se-je-dehonestovat-rika-babis-gr1-/noviny.aspx?c=A170630_224344_ln_noviny_mpr

Aktuálně vedle Slovanů skandalizuje i exministra financí a šéfa ANO – Babiš: Václava Havla naverbovali Sověti namísto Štrougala několik let před Vítězným Plyšem 1989!

Vybíráme z plátku Aktuálně nejnovější agitku – tentokrát vedenou proti Andreji Babišovi:

Na anonymním twitterovém účtu skupiny Julius Šuman  se objevila další kompro nahrávka.

Babiš: Václava Havla naverbovali Sověti namísto Štrougala několik let před Vítezným Plyšem 1989! Namísto Strougala

Andrej Babiš na kompru odkrývá Listopad 1989 a Havla označuje jako favorita, kterého Sověti naverbovali a zfavorizovali místo Lubomíra Štrougala už několik let před reakčním Převratem!

Další podrobnosti zde:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/babis-na-dalsi-nahravce-havla-nastrcili-rusove-a-kleslova-by/r~a4d234765cbb11e78e050025900fea04/?redirected=1498740314