Reportáž: Připomínka umučení Mistra Jana Husa – prosluněné Husovské slavnosti s Českomoravským slovanským svazem

Již po třetí se ve čtvrtek, 6.7. 2017, sešli účastníci slavnostního průvodu na návsi Žemličkovy Lhoty, aby vyrazili vzhůru, k Husově kazatelně. Počasí jim přálo, slunce svými paprsky rozehrávalo v poli zrající pšenice vlnění barev a tak ani horko při stoupání úzkou silničkou nebylo nepříjemné, jak by se zdálo. Nad průvodem vlál prapor českomoravských slovanů, byli zde mladí i starší, přátelé i nově seznámení příchozí . . . Za nedlouho průvod dorazil k cíli.

Projev dr. Marie L. Neudorflové

Pro jistotu se všichni dorazivší k obrovskému viklanu občerstvili u stánku se vším potřebným, který zajistili dobrovolní Hasiči. Po chvíli se slova ujala místostarostka obce Petrovice, paní Vlasta Roubíková, která akt uctění památky Mistra Jana Husa řídila. Hlavní referát přednesla historička Marie L. Neudorflová, místopředsedkyně spolupořádajícího Českomoravského slovanského svazu a členka vedení Výboru národní kultury. Se svými příspěvky vystoupili i další hosté – Ivan Kratochvíl, velitel Československých vojáků v záloze za mír; František Landecký, rychtář XVIII. baráčnické župy T.G. Masaryka v Příbrami; Vladimíra Vítová, předsedkyně Českého mírového fóra a Petr Synek, předseda Českomoravského slovanského svazu.

František Landecký, rychtář XVIII. baráčnické župy T.G. Masaryka v Příbrami

Překrásné slunné odpoledne 6. července 2017 patřilo vzpomínání na Mistra Jana Husa, na jeho veliké myšlenky, odhodlání i život, kterým zaplatil svoji nezlomnou pravdu. Vzpomenut byl i Mistr Jeroným Pražský, blízký přítel a oddaný spolubojovník mučedníka Jana, který stejně jako on ukončil své ideje o nápravě církve na kostnické hranici. Vytvořili tak společně dějinný odkaz nám, svým potomkům, kteří v úctě vzpomínáme na Mistra Jana a jeho vstoupence, jejich odvahu, moudrost i dobu, ve které žili, ale i nešvár tehdejšího života mocných – nemocných. Kolik stejného je v té naší splašené době s tím, za co Mistr z Husi bojoval!

Mistr Jan zemřel, aby stále žil!

V třetí části Husovských slavností se rozezněla Husovou kazatelnou lidová dobová hudba Ludus musicus.

Lidová dobová hudba Ludus musicus.

Zdroj: http://www.slovane.eu/cs/2017/07/07/proslunene-husovske-slavnosti-2017/1502/

Monika Hoření o Slovanech a Jubilejním všeslovanském sjezdu v Rusku: Slovanská rodina je otevřená a solidární

Na tři desítky dokumentů přijal jubilejní všeslovanský sjezd, který byl zahájen 26. května v Moskvě k poctě 150. výročí sjezdu Slovanů v roce 1867. Jeden z jeho českých účastníků, občanský aktivista Jan Korál, o letošním sjezdu vyprávěl na mimořádném semináři Spojenectví Práce a Solidarity (SPaS) minulý čtvrtek.

Posluchači, kteří zcela zaplnili zasedací místnost Domu odborových svazů v Praze, vyslechli, k jakým závěrům sjezd dospěl, resp. jak bohaté a smysluplné byly diskuse účastníků. Ačkoli názory více než 220 delegátů sjezdu ze všech slovanských zemí byly na mnohé otázky různorodé, sjezdová atmosféra se vyznačovala otevřeností a solidárností se snahou si vzájemně pomáhat.

Jan Korál (vlevo)

Na otázku našeho listu Korál upřesnil, že se delegáti sjednotili na důležitosti zvyšování kulturní výměny a mezilidských kontaktů, a na prohlubování slovanské pospolitosti. Jako iluzorní všichni vnímají předsudky vůči Rusku a záměrně pěstovaný strach z něho, »který je nám tlučen do hlavy«. Ale běžní lidé jsou jiní než většina oficiálních představitelů států, uvedl Korál, který byl atmosférou v Rusku potěšen. Rusové jsou podle něho »plni duševní energie, která nám zde chybí«. V mladých Rusech vidí naději, neboť se projevují vlastenecky. Delegáti také odmítli sankce proti Rusku, chtějí stavět na spolupráci s Ruskou federací.

Mluvené slovo Korál na semináři SPaS doplnil fotografiemi z Moskvy, kde byl sjezd v Hlavním sále Ruské státní knihovny zahájen, a z dalších pro Středoevropany méně známých míst Ruska, kam účastníci pluli lodí Kněžna Anastasija. Cílovou destinací byl Petrohrad. Během plavby pokračovaly diskuse v různých tematických skupinách, při zastávkách účastníci navštívili místní pamětihodnosti.

Sjezd byl pod silným vlivem pravoslavné církve, informoval Korál. V debatách s ostatními delegáty vysvětlil, že ačkoli mnozí Češi mají vztah k duchovnu, neplatí to tak o vztahu Čechů k církvím, »s nimiž máme špatné zkušenosti«. Proto také delegace Českomoravského slovanského svazu (ČMSS), jejímž členem Korál byl, nepodpořila návrh, aby se slovanské národy sjednotily pod pravoslavím.

Co spojuje Slovany?

V diskusi na semináři SPaS vystoupili i další zástupci ČMSS. Například místopředseda Zdeněk Dragoun objasnil, že česko-ruské vztahy jsou na dobré úrovni, ze slovanských zemí má ČR v Ruské federaci největší kredit – i díky prezidentu Miloši Zemanovi, jenž přijel v roce 2015 do ruské metropole na Přehlídku vítězství. Na »zažitou historii« své země a z ní plynoucí zdravé vlastenectví poukázal předseda ČMSS Petr Synek, který mj. zavtipkoval, že lidé věnující se slovanské otázce a slovanské vzájemnosti jsou v mainstreamu nálepkováni jako tzv. Putinovi agenti. »Přemýšleli jsme, co Slovany spojuje. Jsou to společné kořeny, minulost,« řekl Synek. Z minulosti je to i dramatické a tragické období za druhé světové války, kdy německý hitlerovský režim usiloval o totální genocidu Slovanů – bylo zahubeno na 36 milionů Slovanů…

Historička Marie Neudorflová upozornila, že Slovany ohrožuje kořistění Západu. Ostatně, poznamenal Korál, všichni delegáti všeslovanského sjezdu si stěžovali, jak se slovanským národům »pod vedením Západu« nedaří dobře.

Vedle ČMSS pracují v České republice i další organizace pěstující vlastenectví, národní hrdost a slovanskou vzájemnost mezi národy, např. Slovanský výbor ČR. »Je to o rozdílnosti nazírání,« odpověděl Synek na dotaz, proč u nás působí více slovanských svazů.

Převzato z originálního článku Moniky Hoření z 20.6.2017

 

Napsali o nás: Monika Hoření 20.6.2017 v HaNo o semináři SPaS s Honzou Korálem

Jedna z mála seriozních novinářek předních českých tištěných deníků, Monika Hoření z Haló Novin, publikovala 20.6.2017 objektivní pohled na seminář o Jubilejním všeslovanském sjezdu který proběhl 26.5. – 2.6.2017 v Rusku, o semináři, kde jeho účastník Honza Korál a další hosté ihned krátce po návratu delegace diskutovali již 15.6.2017 s četnými dorazivšími zájemci o čerstvé a nezkreslené informace.

Kliknutím na náhled se Vám otevře text v novém velkém okně!

Monika Hoření 20. 6.2017 o semináři z minulého týdne s Honzou Korálem

Českomoravský slovanský svaz, ve spolupráci s VNK a LKŽ, Vás srdečně zve na HUSOVSKÉ SLAVNOSTI 2017 !

HUSOVSKÉ SLAVNOSTI 2017
čtvrtek, 6. července 2017
Husova kazatelna
Petrovice u Sedlčan
(GPS 49.5672139N, 14.3628361E

PROGRAM – Sraz: NA NÁVSI ŽEMLIČKOVY LHOTY VE 13.30 HODIN
14.00 průvod na Husovu kazatelnu
14.30 zahájení slavnostního setkání
14.40 vystoupení historičky Marie L. Neudorflové
15.00 vystoupeni hostů
15.30 Ludus musicus – dobová hudba
16.30 předpokládaný konec
Souběžně probíhá hvězdicový turistický pochod na Husovu kazatelnu se startem:
v Petrovicích, Vysokém Chlumci, Sedlčanech, Krásné Hoře a Milevsku.
OBČERSTVENÍ NA MÍSTĚ

 

Sejdeme se o půl druhé na návsi v Žemličkově Lhotě, průvodem dojdeme na Husovu kazatelnu, kde nás čeká bohatý program a skvělé občerstvení. Společně tak vzpomeneme na velikého Čecha, kterému nebyl lhostejný osud církve, ani osud a budoucnost prostého lidu.

Díky spolupráci s obcí Petrovice se 6. července již po třetí sejdeme na Husově kazatelně, abychom si připomněli 602 výročí od mučednické smrti Mistra Jana z Husi. Přijďte a prožijte s námi krásné odpoledne plné vzpomínek i dobové hudby na místě, kde Mistr Jan pravděpodobně kázal pro tisíce svých věrných!

 

VIDEO (31:23): Provokatéři se pokusili rozbít návštěvníky přeplněný seminář o proběhnuvším Všeslovanském sjezdu

Tento čtvrtek 15. června 2017 se od 17 hodin konal v Domě odborových svazů dlouho avizovaný seminář Honzy Korála a dalších hostů o Všeslovanském jubilejním sjezdu v Rusku, který proběhl 26.5. – 2.6.2017 za plavby z Moskvy do Petrohradu na luxusní říční lodi Velkokněžna Anastasie.

Hit sunt „Siberians“?!

Seminář a aktivní diskuse, které nakonec trvaly dohromady až téměř tři hodiny, přilákaly tolik účastníků, že sál praskal ve švech a zmizely i veškeré židle z kuloárů. Po půlhodině od zahájení (ve 31:23) byl učiněn pokus o rozbití semináře dvěma „Takyslovany“. Tento pokus jen díky kultivovanosti ostatních hostů a publika neskončil výtržností a krachem celé akce.

Proč seminář přitáhl takovou pozornost a vyvolal pokus o rozbití? O tom se můžete přesvědčit v následujícím nijak nesestříhaném a nekráceném videu: https://youtu.be/_uxD2hX1aoc

Zmizely i židle z kuloárů a návštěvníci seděli i po zemi – taková byla účast!

Slovanství a zvlášť kořenová skutečná historie lidstva je natolik dosud zastřené téma, že i velice kultivované publikum pomalu obracelo obrazně „list za listem“ ve svých úvahách a dotazech a vyjadřovalo obezřetně každé slovo.

Petr Synek, předseda Českomoravského slovanského svazu, fundovaně odpovídal na dotazy týkající se situace Slovanů a slovanství v České republice.

Na štěstí, jen s malým zpožděním díky dopravní situaci, akorát včas dorazil Petr Synek, předseda Českomoravského slovanského svazu, takže diskuse probíhala komponovaně a fundovaně, jak ze zážitků Honzy Korála, tak i zasvěceného výkladu a přesných odpovědí o situaci Slovanů v České republice právě Petra Synka.

Děkujeme z celého srdce všem, kteří nám přispěli na vydávání publikací a uspořádání semináře

Pořadatele potěšila účast nemalé části „Účastníků zájezdu“ do Ruska na Jubilejní všeslovanský sjezd např. Zdeňka Dragouna a Alexandra Gegalczije, stejně tak i přítomnost odborné veřejnosti, za niž jmenujme např. dr. Marii L. Neudorflovou.

Původem Volyňský Čech a zároveň i někdejší dlouholetý americký rezident Josef Balada moudře vysvětlil princip, jak se každý můžeme individuálně vypořádat s pokřiveností mediálního světa.

Zaslouženým potleskem byl v samém závěru odměněn také poučný příspěvek v diskusi nestora Výboru národní kultury, Volyňského Čecha Josefa Balady, který se narodil a prožil jako malý chlapec v okupovaném Sovětském Svazu hrůzy banderismu na vlastní kůži, během aktivního života pracoval a žil i dlouhá léta v USA, nežli se rozhodl strávit podzim života mezi námi a i ve svých pokročilých 81 letech je nenahraditelným členem vydavatelského kolektivu každé Lípy, čtvrtletníku Výboru národní kultury.

Přes velké teplo byla skvělá účast a aktivita i vysoce odborného publika

K současné produkci o Janu Masarykovi

Už řadu let vychází literatura, která často nehorázným způsobem zveličuje negativní aspekty českých dějin a jejích osobností. Pokud autoři nenajdou nic vhodnějšího, začnou zpochybňovat původ našich významných osobností, což se týká hlavně Boženy Němcové a T. G. Masaryka. Asi nám autoři chtějí naznačit, že osobnosti, které ctíme, nemohly vzejít z českého národa, protože jsme národ plebejský. Tento argument jsem dokonce slyšela od jednoho současného českého sociologa, který působí delší dobu v Německu. Je možné se dohadovat, do jaké míry byl ovlivněn tradičními německými názory o inferioritě Čechů a Slovanů obecně.

Druhou metodou, jak znevážit naše významné osobnosti je, soustředit se na jejich osobní život, zarámovat ho do úzkého kontextu a zvětšit všechny problémy, které je možné o člověku najít. Otázku, zda tyto problémy ovlivnily jejich lidské přístupy, veřejnou činnost, práci pro národní potřeby, si autoři vůbec nekladou, vědí, že by si opět museli vymýšlet.

To se týká celé řady osobností z minulosti, ale v poslední době se to týká hlavně Jana Masaryka. Články, které o něm vyšly, se vyžívají v negativních aspektech jeho života, dokonce celé Masarykovy rodiny. Pomíjejí, že máme mnoho dokumentů o tom, že to byla rodina šťastná, dokonce veselá. Pomíjejí, že určité problémy pro citlivého Jana nastaly, až když se k němu spolužáci, ovlivnění katolickým a rakouským agresivním antisemitismem, začali chovat nepřátelsky, i kameny na něho házeli, když šel do školy. Bylo to kvůli otcovu postoji v hilsneriádě, kdy se nebál veřejně požadovat respekt k nezpochybnitelným faktům v procesu s Hilsnerem.

Nový film Jan Masaryk si vybral nejbolestnější dvě léta jeho života a kariéry, a v podstatě s ním nemá slitování, podle představ autorů se měl asi chovat jako Nietzscheho nadčlověk. Nestačí předkládat fakta, to je příliš laciné, nepoctivé, ale je nutné hledat širší souvislosti, smysl dění. Jan Masaryk byl velký vlastenec a tragická dvě léta, která autoři filmem ztvárnili, ho v žádném případě nezlomily. Jeho práce v londýnském exilu během války nesla pozitivní výsledky. Zvláště důležité bylo jeho vysílání do Čech z londýnského rozhlasu. Opět máme mnoho dokumentů o tom, jak bylo pro české lidi důležité, povzbuzující, Honzu dychtivě poslouchali, ač za to byl německými okupanty vyhlášen trest smrti.

Člověk se musí ptát, co je účelem této produkce, znevažující naše vlastenecké osobnosti, proč se jí čeští tvůrci propůjčují, proč nejsou schopni odolávat vnějším tlakům a výhodám. Proč se nesoustředí na tematiku, která může povzbudit křehké a ubíjené sebevědomí a sebeúctu českého národa. Liberalistické „umění pro umění“ je mravní podvod, je naprosto zbytečné. Nejsou snad umělci schopni se hlouběji podívat na život lidí, společnosti, politiky? Byly doby, kdy umění přispívalo nejen ke zdravému sebevědomí a sebeúctě českého národa, ale kdy se snažilo svými prostředky dobrat se hlubší pravdy o společnosti, o lidech a jejich problémech, kdy bylo schopno rozlišovat, co je v silách jednotlivců, a co je zakořeněno v systému a nezodpovědnosti mocných, co je mravné a co nemravné.

MARIE L. NEUDORFLOVÁ

Marie L. Neudorflová, Ph.D., (1940) vystudovala historii na Filozofické fakultě UK v Praze a politologii a historii na University of Alberta v Kanadě, kam odešla v roce 1968. Působila na několika kanadských univerzitách a v Kanadském národním archivu. Od konce devadesátých let žije trvale v České republice, přednášela na FF UK v Praze a na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, v letech 1999–2011 pracovala v Masarykově ústavu AV ČR a v Ústavu T. G. Masaryka. Je autorkou monografie České ženy v 19. století (1999) a studie T. G. Masaryk – politický myslitel (2011), uspořádala mj. sborníky Charlotta G. Masaryková (2001) a Češi a Němci v pojetí a politice T. G. Masaryka (2004).