Záznam živého vysílání o Slovanech – kopné právo, Sněm Občin a Država, příprava Sněmu Občin

Slované, přátelé a sympatizanti!

Pokud jste nestihli dnešní živé vysílání o životě a kultuře našich slovanských předků – kopné právo, Sněm Občin a Država, příprava Sněmu Občin v současnosti, tak si můžete vše poslechnout ze záznamu v archivu:

http://www.svobodny-vysilac.cz/2017-08-01-proc-se-navratit-ke-slovanstvi-kopne-pravo-vs-zastupitelska-demokracie-ing-mojmir-misun-a-petr-synek/

Hit sunt „Siberians“???

 

Sláva Rodu!

Petr Synek
předseda
Českomoravského slovanského svazu
+420 605 268 145
www.slovane.eu

LIVE! Slované Petr Synek a Mojmír Mišun opět na Svobodném vysílači 1. srpna 2017 od 17:00 hodin

Pozvánka na vysílání ŽIVĚ – Proč se navrátit ke Slovanství? – kopné právo x zastupitelská demokracie / Studio Kadaň Út, 1. srpna, 17:00 – 19:00
Hit sunt (A.D. 1403 (sic)) „Siberians“???
Kopné právo předcházelo zastupitelskému systému, a to je jedna z věcí, která zradila Slovany.
Jestli si někdo myslí, že zastupování bez úplatků někoho zajímá, je stejně naivní jako ti, kteří si myslí, že když si zvolí čestného, statečného a nevím jakého zástupce, že je za jistých okolností nepodrazí.
Otázka. 1) Proč se domníváte, že kopné právo něco v dnešní zaprodané době vyřeší?
2) Proč by měli lidi volit zastupitele, když má jít o celospolečenský konsensus?
3) Proč hergot nemůžou volit přímo to, co chtějí? Bez prostředníka!

Proč se „vládní“ pornoherec Janda bojí Korála, Novotného, Žantovského a dalších českých vlastenců/v?

Nejslavnější český gaypornoherec a současně z našich daní stědře „českou“ vládou honorovaný ředitel Jevrohodnot Jakub Jandů se tvrdě pustil do hospodáře Výboru narodní kultury Jana Korála a dalších českých vlastenců – pod klasickým leitmotivem „prokremelských agentů“.

Nejslavnější gaypornoherec Janda na válečné stezce proti českým vlastencům

 

A soucasně si pornoherec Janda pochvaluje, jak se „česká“ vláda nachystala s českými vlastenci /kremelskými ýdženty/ po právu zatočit.

Honza Korálů gaypornoherci Jandovi nezůstal vzápětí nic dlužen a jeho reakce stojí za to!

http://www.nwoo.org/2017/07/28/proc-se-me-jakub-janda-boji-a-jak-by-se-mel-vyhrabat-z-hnoje-do-ktereho-se-dostal/

Včera vyšel na webu info.cz dlouhý článek s vyjádřením proti-kremelského trola Jakuba Jandy z Evropských hovnot o tom, jaké jsou Tři nutné kroky proti českým spojencům Putina. Brojí v něm proti konkrétně doslova proti Asociaci nezávislých médií a NWOO.org. Evidentně se bojí, že mu jde o jeho koryto a možná ne jen o něj.

Píše doslova toto:

Druhým krokem by měla být větší emancipace novinářské obce proti těm, kteří se snaží slušnou žurnalistiku likvidovat. Mainstreamová česká média jsou docela odolná proti otiskování ruských lží, vznikla slušná specializovaná média jako je HlídacíPes.org, a v řadě redakcí konečně najdeme novináře specializující se na téma ruského vlivu a dezinformací, nicméně pořád tu máme výrazné slepé místo, které žurnalistická obec víceméně ignoruje. Když ředitel významné veřejnoprávní instituce plnou vahou své funkce a společenské role šéfa Českého rozhlasu legitimizuje skupinu nejhrubších konspirátorů, čeští novináři reagují krátkými informativními zprávami a několika statusy na Facebooku.

Když se to stalo na jaře 2016 poprvé, jako výmluva stačilo, že asi nevěděl, do čeho jde. Když v červnu 2017 zopakoval svou přímou podporu dokonce tím, že na vyhlašování pseudonovinářských cen organizací konspirátorů poslal šéfa kanceláře generálního ředitele Českého rozhlasu, čeští novináři o tom opět mlčeli. Pokud by šéf profesní asociace právníků opakovaně veřejně podporoval vraha, nebo šéf lékařské komory veřejně doporučoval služby konspirátora zpochybňujícího vědecké poznání o rakovině, příslušníci dané profese by si to asi těžko nechali líbit.

U novinářské obce však skoro nic takového nenastává. Nevidíme žádné bouření slušných novinářů, žádný protitlak proti zneužívání významné a normotvorné veřejnoprávní instituce. Podporovatelé konspirátorů a jiných prokremelských extremistů si to mohou vyložit tak, že tyto kroky jsou společensky přijatelné a práce konspiračních webů jako je NWOO.org a Českého rozhlasu se od sebe zas tolik neliší. Řešení je jen na novinářích samotných, nicméně lepší dar, než jejich pasivitu si konspirátoři nemohou přát. Logickým krokem by byly rozsáhlé investigace do fungování české konspirační scény, která poskytuje rozsáhlé podhoubí extremistům a trojským koním Ruska. Prozatím se jim věnuje jen několik málo novinářů z pár redakcí.

Pornoherec a mediálně-politický prostitut Janda a jeho proti-kremelská parta totiž selhávají na celé čáře. Všem jsou jen pro smích, žádný soudný člověk je nebere vážně. Jak se říká: Psi štěkají a karavana jede dál.

Jenže Janda, zdá se, přemýšlí o tom, že by chtěl někoho z té karavany pokousat. Například mě. Já takové ambice nemám. Nechci a neplánuji se nikomu mstít. Chci, abychom tady žili všichni v míru a v pohodě.

A tak Jakubovi Jandovi a jeho kolegům navrhuji:

Vykašlete se na své současné sponzory, přestaňte kurvit své charaktery ještě víc, už takhle je to dostatečně odporné. Stáhněte se z veřejného prostoru, přemístěte se někam., kde vás nikdo nezná, nejlépe do nějaké cizí země a dělejte nějakou obyčejnou normální práci. Za pár let se tu na vás zapomene a vy budete moci žít alespoň trochu normální život. Máte před sebou ještě hodně let, samozřejmě pokud nebudete úplně blbí a nějak si příslovečně nenaběhnete na vidle. My, normální lidé, nejsme pomstychtiví, ani krvežízniví tak jako vaši současní páníčkové, kterým se snažíte zavděčit. My vás necháme normálně žít, když se nás nebudete snažit zabít a když přestanete ničit tuhle zemi a její lid. Ještě pořád na to máte čas!

Audio: Občiny, volby a společnost Slovanů / Mojmír Mišun a Petr Synek

Vážení příznivci (nejen) věcí slovanských,

pokud jste nestihli nedělní živé internetové vysílání Svobodného vysílače 16.7.2017 od 21:00 hodin, kde zaznělo mnoho podnětů i sdělení, které jsou v dnešní době velice aktuální, zasílám odkaz na záznam:

2017-07-16 Občiny, volby a společnost Slovanů / Ing. M. Mišun a Petr Synek

Další společné dvouhodinové povídání si dopřejeme s Mojmírem Mišunem, starostou Državy Morava-Slezsko 1. srpna od 17:00 hodin.

Pozvánku ještě zašleme.

Sláva Rodu!

Petr Synek
předseda
Českomoravského slovanského svazu
www.slovane.eu

„Absurdní představa“ – překlad osm let starého článku z německého Spieglu, který vznikl po odtajnění části zahraničních ministerských dokumentů

dr. Milan Neubert si vzpomněl na jeden osm let starý článek z německého Spieglu, který vznikl po odtajnění části zahraničních ministerských dokumentů, přeložil jej z němčiny a výsledek je zde:

Problém rozšiřování NATO a jeho přibližování k ruským hranicích otevírá historickou otázku po dohodách mezi Západem a Sovětským Svazem před jeho krachem. Zajímavým příspěvkem z roku 2009 po odtajnění některých západních dokumentů je článek z Der Spiegel, jehož překlad nabízíme. (mn)

Titulka Spiegelu, ve kterém článek vyšel v originálu

Ruský prezident Medveděv obvinil Západ z nedodržení slova. Rozšíření NATO na východ je v rozporu se závazky, které byly přijaty v průběhu jednání o znovusjednocení Německa v roce 1990. Dokumenty ze západních archivů podporují ruské podezření.

Nikdo v Rusku nemůže nechat svému hněvu nad rozšiřováním NATO na východ před milionovým publikem tak prudký volný průběh jako Viktor Baranec. Komentátorská hvězda bulvárních novin „Komsomolskaja Pravda“ rád hřímá proti „zákeřné a bezohledné“ západní vojenské alianci. Rusko musí konečně přestat vidět NATO jako partnera.

Proč uvažovat o společných manévrech, pokud jste byli podvedeni? NATO se „svými kanóny provrtalo až k našim hraním,“ píše plukovník ve výslužbě, který byl mluvčím ministra obrany za Borise Jelcina. A to v rozporu se všemi sliby, které byly učiněny v procesu sjednocování Německa.

V Moskvě panuje napříč politickým táborem – od národních patriotů přes komunisty až k Putinově straně „Jednotné Rusko“ – politický konsensus, že Západ porušil slovo a oslabené Rusko ošidil.

Když prezident Dimitrij Medveděv přijal na začátku listopadu SPIEGEL ve své rezidenci u Moskvy, stěžoval si, že se po pádu zdi nepodařilo, „nově definovat ruské místo v Evropě“. Co Rusko dostalo? „Nic z toho, co nám bylo slíbeno: že se NATO nebude donekonečna rozšiřovat na východ a že naše zájmy budou vždy brány v úvahu.“

V otázce, co bylo Moskvě v roce 1990 skutečně přislíbeno, se vede zuřivý historický spor s dalekosáhlými důsledky pro budoucí vztah Ruska k Západu. Ale jaká je pravda?

Verze jednotlivých účastníků se od sebe velmi liší. Samozřejmě že tam byl dán příslib „nerozšiřovat NATO směrem na východ ani o palec“, řekl dnes v Moskvě Michail Gorbačov, bývalý sovětský vůdce. Naproti tomu jeho bývalý ministr zahraničí Eduard Ševardnadze však v gruzínském Tbilisi řekl, že ze strany Západu nic takového nepadlo. Dokonce i rozpuštění Varšavské smlouvy, východní vojenské aliance, „leželo mimo svět našich představ.“

James Baker, v roce 1990 Ševardnadzeho americký protějšek, popírá již léta nějakou tajnou dohodu; tehdejší americký velvyslanec v Moskvě Jack Matlock ale říká, že Moskva dostala „jednoznačný příslib“. Přesně to ale zase popírá Hans-Dietrich Genscher, německý ministr zahraničí v roce 1990.

SPIEGEL mluvil s mnoha zainteresovanými stranami a hlavně si všímal převážně britských a německých dokumentů. Podle nich není pochyb o tom, že Západ učinil vše možné, aby Sovětům zprostředkoval dojem, že je vyloučeno členství v NATO u zemí, jako jsou Polsko, Maďarsko či Československo.

Z nedávno odtajněného německého záznamu vyplývá, jak mluvil Genscher dne 10. února 1990 od 16 do 18.30 hod s Ševardnadzem:

„BM (spolkový ministr): Jsme si vědomi toho, že členství sjednoceného Německa v NATO vyvolává složité otázky. Jsme si však jisti tím, že se NATO nebude rozšiřovat na východ“. A protože v rozhovoru šlo především o NDR, Genscher výslovně dodal: „Pokud jde ostatně o nerozšiřování NATO, to platí i docela obecně.“

Ševardnadze odpověděl, že věří „všem slovům BM (spolkového ministra)“.

Rok 1990 byl rokem velkých jednání. Washington, Moskva, Londýn, Bonn, Paříž, Varšava, východní Berlín a mnoho dalších bojovaly za německé sjednocení, za všeobecné evropské odzbrojení a za novou chartu KBSE, Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Sověti naléhali na to, aby bylo vše zachyceno v písemné formě, i když šlo třeba „jen“ o osud sovětských vojenských hřbitovů ve východním Německu. Ale v četných dohodách se zrovna o rozšiřování NATO do východní Evropy nenajde ani slovo.

Moskva nemůže vznášet žádné nároky, argumentuje proto západní strana. Koneckonců se nic nepodepsalo.

Tvrdé, ale je to také spravedlivé?

Počátkem roku 1990 byl Sovětský svaz ještě světovou mocností, jejíž vojáci byli na Labi, a ve východním Berlíně rozhodoval bývalý drážďanský tajemník strany Hans Modrow. Ale kolaps východoněmeckého státu se dal předvídat.

Bonnští spojenci v Paříži, Londýně a Washingtonu se zabývali otázkou, zda by sjednocené Německo mohlo být již členem NATO, nebo – jako předtím v dějinách – bude usilovat o politiku houpačky mezi východem a západem.

Genscher chtěl tuto nejistotu ukončit, a tak dne 31. ledna při skvělém projevu v Tutzingu (Bavorsko) naléhal na západ. To jsou důvody, proč by sjednocené Německo mělo být členem Aliance.

Ale jak bychom mohli získat sovětské vedení pro takové řešení? „Chtěl jsem jim pomoci překonat překážky,“ říká dnes Genscher. Takže bonnský ministr zahraničí v Tutzingu slíbil, že nedojde „k expanzi území NATO na východ, tedy blíže směrem k hranicím Sovětského svazu“. Východní Německo nemělo být zahrnuto do vojenských struktur NATO a zemím východní Evropy měly zůstat dveře do aliance uzavřeny.

Genscher si vzpomněl na to, co se stalo v roce 1956 při maďarském povstání. Části povstalců oznámili záměr připojit se k západní alianci a poskytli Moskvě záminku pro vojenskou intervenci. Bonnský ministr zahraničí chtěl Gorbačovovi signalizovat, že se rudé impérium takového vývoje nemusí obávat. Západ chce učinit změny se Sovětským svazem – a ne proti němu.

Genscherův plán, který byl oznámen v Tutzingu, nebyl odsouhlasen ani s kancléřem, ani se spojenci, o jejichž podporu Genscher v následujících dnech usiloval.

Jak později napsal šéf Genscherova úřadu Frank Elbe, ministr zahraničí se v té době „pohyboval s opatrností obrovského hmyzu, který svými mnoha tykadly zkoumá své okolí, a který je připraven ustoupit, jakmile ucítí odpor“.

Americký ministr zahraničí Baker, pragmatický Texasan, „se ihned pro návrh nadchnul.“ 2. února si oba ministři zahraničí sedli v Bakerově pracovně ve Washingtonu ke krbu, svlékli si saka, dali nohy na stůl a diskutovali o běhu světa. Rychle zavládla shoda. Žádné rozšiřování NATO na východ. „Bylo to naprosto jasné,“ píše Elbe.

Krátce poté se k německo-americkému konsenzu připojil britský ministr zahraničí Douglas Hurd. Genscher byl vůči relativně proněmeckému Britovi neobvykle otevřený, když se setkali v Bonnu dne 6. února 1990. Ukazuje to dosud neznámý dokument ministerstva zahraničí. V Maďarsku probíhaly první svobodné volby a bonnský ministr zahraničí prohlásil, že Sovětský svaz „potřebuje mít jistotu, že se Maďarsko nestane po změně vlády součástí západní aliance.“ To se musí Kremlu zajistit. Hurd souhlasil.

Byl ale tento závazek myšlen natrvalo? Zřejmě ne, protože když oba kolegové diskutovali o Polsku, Genscher podle britského záznamu řekl, že pokud Varšava jednoho den opustí Varšavskou smlouvu, Moskva bude potřebovat jistotu, že Polsko „se druhý den nepřipojují k NATO“. Vstup s časovým odstupem se Genscherovi nezdál vyloučený.

Bylo logické, aby nyní Genscher prezentoval své myšlenky v Moskvě. Byl nejdéle sloužícím západním ministrem zahraničních věcí, jeho vztah s Gorbačovem a Ševardnadzem byl neobvykle dobrý, lepší než Helmuta Kohla, a navíc to byla jeho iniciativa. Ale Baker chtěl řešit problém raději sám během své následující cesty do Moskvy.

Není sporu o tom, co americký ministr řekl dne 9. února 1990 v nádherném Kateřinském sále v Kremlu. Aliance svou sféru vlivu „nerozšíří ani o jeden palec na východ“, pokud budou Sověti souhlasit s členstvím sjednoceného Německa v NATO. O tom lze uvažovat, řekl Gorbačov a dodal, že rozhodně by bylo „rozšíření zóny NATO nepřijatelné.“

Nyní ještě po 20 letech reaguje Gorbačov pobouřeně, když je na tuto epizodu dotazován: „Člověk se na americké politiky nemůže spoléhat“. Baker ovšem šíří jiné čtení svého vystoupení. Vždyť v roce 1990 mluvil jen o východním Německu, které právě v alianci obdrželo zvláštní postavení. Nic víc.

Genscher se však o den později v rozhovoru s Ševardnadzem výslovně zmiňuje o východní Evropě, ostatně to bylo v logice západního postoje mluvit také o východní Evropě.

Když už se chtělo východnímu Německu přiznat zvláštní postavení v rámci NATO, aby se sovětské vedení neprovokovalo, pak musel nutně závazek nerozšiřování na východ obsahovat navíc země jako Maďarsko, Polsko a Československo, které se Sovětským svazem přímo hraničily.

Když byli západní politici o několik týdnů později zase mezi sebou, mluvili pak zcela otevřeně, jak je zřejmé z nyní přístupného dokumentují ministerstva zahraničí. Baker řekl, že to vypadá, „jako by středoevropské země chtěly vstoupit do NATO.“ Genscher odpověděl, že to je otázka, „které bychom se v současné době neměli dotýkat“. Baker souhlasil.

Státníci té doby jsou dnes starší pánové, vybavování je někdy obtížné, a samozřejmě chtějí všichni vypadat v učebnicích historie dobře. Gorbačov nechce být tím, kdo v té době selhal a nezavřel pevně dveře rozšiřování NATO na východ; Genscher s Bakerem nechtějí, aby jim bylo předhazováno, že vyjednávali s Moskvou přes hlavy Poláků, Maďarů a Čechů. A Ševardnadze už dlouho nevidí v rozšiřování NATO „nic strašného“. Není tedy divu, že se jeho rodná Gruzie chce stát členem NATO.

Tehdy však byl stav zájmů odlišný. Bonn a Washington chtěli co nejvíc urychlit německé sjednocení. Několik dní po jednání v Kremlu se Genscher, Baker a Ševardnadze opět sešli, tentokrát společně a se všemi ministry zahraničních věcí NATO a Varšavské smlouvy.

Na konferenci o odzbrojení v přestavěném bývalém hlavním nádraží kanadského hlavního města Ottawa seděli a stáli na chodbách a v přilehlých místnostech dva němečtí ministři zahraničí – za NDR to byl ještě Honeckerův muž Oskar Fischer – s kolegy ze čtyř vítězných mocností druhé světové války a diskutovali v různých konstelacích další průběh německé věci. Nakonec to bylo jasné: vnější aspekty sjednocení jako otázka aliance či velikost ozbrojených sil by měly být vyjasněny v tzv. jednání 2+4.

Genscher dnes říká, že vše důležité by muselo být na tomto fóru řešeno a že se tam nikdy o vyloučení členství Východoevropanů v NATO nehovořilo, což všechny strany důsledně potvrzují.

Co ale Genscherovy poznámky k Ševardnadzemu 10. února 1990?

Jednalo se o „testování“ před jednáním, aby zjistil, jaký je postoj Moskvy k otázce aliance a zda existuje prostor pro manévrování. Nic víc.

Jedná se o oficiální stanovisko. Ale není jediné.

Diplomat německého ministerstva zahraničí říká, že samozřejmě došlo ke shodě obou stran. Ve skutečnosti by se Sověti sotva zabývali jednáním 2+4, kdyby věděli, že NATO později přijme Polsko, Maďarsko a další země východní Evropy.

I tak byla jednání s Gorbačovem těžká; západní vůdci opakovaně protestovali, že nechtějí ze vzniklé situace „vyvozovat jakékoliv jednostranné výhody“ (americký prezident George Bush) a že nevznikne „žádný posun v rozložení sil“ mezi Východem a Západem (Genscher). Přinejmenším na ducha dohod roku 1990 by se dnes mohlo Rusko oprávněně odkazovat.

Koncem května 1990 Gorbačov nakonec souhlasil se členstvím sjednoceného Německa v Alianci. Proč si ale Gorbačov a Ševardnadze nenechali dát přísliby písemně, když stále ještě drželi všechny trumfy v ruce? Reakce kdysi mocného generálního tajemníka: „Na počátku roku 1990 ještě existoval Varšavský pakt. Samotná představa, že NATO se rozšíří do zemí této aliance, zněla naprosto absurdně …“

Někteří přední západní politici získali dojem, že vládce Kremlu a jeho ministr zahraničí si nepřipouštějí realitu a že si „nechtějí přiznat“ zánik Sovětského svazu jako velmoci (Baker).

Na druhou stranu bylo Pobaltí stále ještě součástí Sovětského svazu; nějaké členství v NATO se zdálo být světelné roky daleko. A v některých částech východní Evropy byli u moci mírově naladění disidenti jako Václav Havel, který byl původně pro rozpuštění nejen Varšavské smlouvy, ale nejraději i NATO.

Žádná východoevropská vláda si v této fázi nedávala NATO za cíl a západní aliance neměla v úmyslu nové členy přijímat. Příliš drahé, zbytečná provokace Moskvy, a měli by v případě sporu pokládat francouzští, italští nebo němečtí vojáci své životy za Polsko a Maďarsko?

Ale pak se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz; bosenská válka se sto tisíci mrtvými dala vzniknout obavám z balkanizace východní Evropy. A ve Spojených státech hledal nový prezident Bill Clinton od roku 1993 nový úkol pro západní Alianci.

Najednou chtěli všichni vstoupit do NATO, a záhy chtělo NATO také všechny přijmout.

Boj o dějiny mohl začít.

Uwe Klußmann, Matthias Schepp a Klaus Wiegrefe
Der Spiegel 48/2009

Článek ZEITGESCHICHTE: “Absurde Vorstellung“ pro potřeby SDS z němčiny přeložil Milan Neubert.

Pozvánka: SIované ŽIVĚ za hodinu tj. ve 21.00 hodin na Svobodném vysílači

Zveme Vás k živému vysílání,
které se bude vysílat v neděli 16. července od 21 hodin na www.svobodny-vysilac.cz/program a bude se úzce týkat Slovanství, historii slovanských sněmů, Jubilejního Všeslovanského sjezdu v Moskvě a Petrohradu a našeho sněmu v září na Moravě – Slovanského sněmu Občin.
Hit Sunt „Siberians“??
Vše obohatíme duchovním pohledem a tím, jakým způsobem tyto společenské aktivity podléhají duchovní a védské moudrosti. Tomu, čemu věříme, dáváme svou pozornost a energii, to zhmotňujeme. Pokud je to v souladu s Kony, výsledek je ve prospěch Rodu a Národa. Pokud naše osobní směřování je v rozporu s těmito Kony (popisem fungování a stavbou Světa podle Véd), pak je karmická očista směřována zpět k nám.
Ve vysílání bude vystupovat Petr Synek, předseda Českomoravského slovanského svazu viz www.slovane.eu a Mojmír Mišun, spoluorganizátor Slovanského sněmu Občin, více na www.slovanskakosile.cz.

Za tým pořadatelů slovanského sněmu

Mojmír Mišun

Petr Synek
předseda
Českomoravského slovanského svazu
+420 605 268 145
www.slovane.eu

Plíživé přípravy „oslav“ popravy 27 předních Čechů, Bílé Hory, rekatolizace a Doby temna

Včera 7.7.2017 křepčilo 300 Habsburků s papežem ve Vatikánu a otevřeně horovali po návratu na trůn. Již dnes 8. července oznámil „český“ mainstream, že je iniciována „Komise“ pro církevní dějiny 17. století.
Češi se opět dostávají tam, odkud doufali, že už vyšli – a kde se na jejich zájmy nikdy nesvítilo, nesvítí a svítit nebude (neboť je to nejen jaksi anatomicky obtížné…).

„Cíl: překonat některé panující předsudky“

Impulsem pro vznik komise jsou blížící se čtyř set letá výročí bitvy na Bílé hoře či poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí. Česka biskupská konference vzala ustavení komise na vědomí na svém zasedání konaném 25.-26. dubna na Erlebachově boudě.
Členy komise jsou pražský arcibiskup Dominik Duka, generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl, historik z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Tomáš Parma, předseda Ekumenické rady církví Daniel Ženatý, generální sekretář Ekumenické rady církví Petr Jan Vinša vědecký pracovník Historického ústavu Akademie věd ČR Jiří Just. Po začátku ostré práce komise se bude její složení významně rozšiřovat.

Zdroj: http://www.lidovky.cz/vznikla-komise-pro-dejiny-cirkve-17-stoleti-f24-/zpravy-domov.aspx?c=A170704_103611_ln_domov_jho

 

KDO a PROČ vyslal „Apoštoly Slovanům“ coby VĚRO ZVĚSTY

Naivní Slované dnes v co nejposlužněji a co nejlevněji montující a havlující Gottlině zinkajícně oslavují svátky Cyrila a Metoděje – coby „své“ Apoštoly Slovanů(m) nebo také Slovanské věrozvěsty.

Už jako malému dítěti mně znělo divně, že Konstantin se „překřtil“ a že se uchýlil do Říma. Od té doby mně vždy tyhle dva fakty podvědomě blikaly v paměti.

Teprve četba geniálního G.A.Sidorova, mně odkryla vyčerpávající odpovědi na puzení, KDO a PROČ vyslal „Apoštoly Slovanům“ coby VĚRO ZVĚSTY:

 

ЗАЧЕМ БЫЛА НУЖНА ХАЗ АРИЯ НАДНУДЕЙСКОМУ ЖРЕЧЕСТВУ.

О Хазарии написана масса книг. Каких только толкований нет о ее происхождении. Но все объяснения хазарского феномена нелепы и наивны.

Авторы в основном уделили внимание фактологии. Фактология конечно дело нужное, без нее никак, но любое общество всегда имеет смысл. Нет смысла и нет общества. Так какой же смысл имела Хазария? То, что лежит на поверхности, увидеть легко. Можно сказать, что Хазария строилась для того, чтобы создать прозападный азиатский фронт против руссов. И это будет верно. Но с другой стороны его можно было и не создавать. Куда проще, например, натравить на Русь тех же тюрок. Они рядом, за Волгой, и силы у них хоть отбавляй, даже Китай степняков боится. Можно сказать, что Хазария создавалась надиудейским и иудейским жречеством для того, чтобы подмять под себя руссов экономически, используя для этого несправедливо организованную торговлю и запредельный ссудный процент. И такое утверждение будет верным.

G.A.Sidorov – Was verbirgt der Vatikan ?!

На самом деле так оно и было. Хоть историки и врут, что Русь два века находилась под хазарским экономическим игом, но все равно разорительное влияние хазар сказывалось. При хазарах Русь лишилась почти всей своей торговли с Востоком. Выручали экономические связи с Западом, да и то в основном со скандинавами и балтийскими славянами. Собственно, больше сказать на эту тему и нечего. А между тем смысл был и немалый. Феномен Хазарии строился с дальним прицелом.

Чтобы понять для чего нужна была темному жречеству Хазария давайте вспомним, как она была устроена. Иудейская элита: первый каган, царь, второй бек, главный полководец и, собственно правитель – иудеи. Иудеями были и военоначальники. Войско наемное, набранное у тюрок. А население в основном славянское. Из тех славян, которые жили по берегам Волги, Каспия и Яика.

Что мы видим? Почти точную копию теперешней России. В Кремле у нас заседают иудеи, армия скоро станет наемной, на народ ей будет наплевать. И население в России на 82% те же славяне.

Но нам могут возразить, что не просто славяне, а прежде всего христиане, а в Хазарии, скорее всего, руссы были язычниками. В том то и дело, что Хазария в девятом веке крестила своих ведических подданных. Спрашивается: зачем? Не все ли равно, какие рабы язычники или христиане? Все равно «гои-акумы хуже собак» – нелюди. Вот этот-то момент историки ну никак в упор не понимают. А между тем крестили хазарских руссов знаменитые братья Кирилл и Мефодий. Те самые, которые якобы подарили славянам азбуку. Кстати, в своих мемуарах они от подобного «подарка» категорически отказались, но это к слову. И что же получается? А то, что в Хазарию было вложено два смысла. Первый – она стала своеобразной лабораторией по созданию иудейского общества будущего. Где иудеи придут к власти, а их рабами станут христиане.

Общество чисто талмудическое – глобалистское.

И второй смысл – крещение непокорной ведической Руси. Так называемый, ход конем. Сейчас все станет понятно: Хазария, как иудейское государство в окружении ведического мира жизнеспособным не было. Государство — мыльный пузырь, то же самое, что и древняя иудея. По проекту Хазария возникла, как и ее предшественница в Палестине на перекрестке всех мыслимых и немыслимых путей. На дороге из Восточного мира в Западный, в проходе между Уралом и Каспием. Что — опять случайность? Как бы ни так! Та же самая закономерность. А почему бы не пользоваться дедовскими технологиями, если они надежны? Как ни странно, но по замыслу создателей хазарского феномена, их детище не должно было стать долгожителем. Его век под ударами многочисленных врагов никак не мог быть долгим. Хазария была обречена пасть. Ее богатства привлекали, а талмудическая идеология вызывала ненависть. И она в середине десятого века была разгромлена. Рухнула под ударами войск Светослава Киевского. Ну, а что же ее христианские граждане? Будучи по крови славянами, они больше не остались в Хазарии, по сути, они давно лишились Родины. Сначала ее у них отобрали тюрки, потом прибрали к рукам евреи. И христианская Хазария стала переселяться на Русь. Вся целиком, как есть. Христиане-хазары искали на Руси новую Родину. Их объединял с ведическими руссами язык и многое от культуры.

Разделяла религия. Но это, они считали, не беда. С их помощью Русь обязательно перейдет в истинную веру. Дело времени. Вот и весь второй смысл. Завоевать Русь идеологически. Создать в ней непримиримую пятую колонну и, опираясь на нее, полностью искоренить ведическое солнечное мировоззрение, а на его месте вырастить рабскую покорность любой, даже откровенно сатанинской, власти. Что мы сейчас и видим.__

Zotročení Slovanů Západem k levnému biorobotování – či raději Slovanská Evropská Unie?

(Původní text vyšel na New World Order Opposition)

Letošní Jubilejní Všeslovanský sjezd 26.5. – 2.6.2017, který byl zahájen v Moskvě, pokračoval na palubě lodě Velkokněžna Anastazie po trase Uglič-Jaroslavl-Kiži-Valaam, a byl dokončen v Aleksandro- Něvské lavře v Sankt Peterburgu. Zúčastnilo se na něm více než dvěstě delegátů ze všech slovanských zemí. Byla to velmi srdečná setkání Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, Srbů, Chorvatů, Slovinců, Bulharů, Čechů, Makedonců, Slováků, Rusínů, Poláků… Už po plenárním zasedání v Moskvě 26. května bylo lze cítit, s jakou důvěrou a nadějí se k Rusku obraceli Srbové i Rusíni, Ukrajinci i Bělorusové, představitelé lidových republik Luhanské a Doněcké. Jejich úlohy jsou stejné, jako před stovkami let – zachovat ruský svět, zachovat slovanské kultury a tradice, uhájit víru předků, historické území, národní vzdělání, cyrilici… Potěšující je, že i zástupci “západních” slovanských zemí, například doktor filologických věd, profesor Radmilo Marojevič (Srbsko), Barbara Kriger (Polsko), předseda Všeslovanského výboru Zdeněk Opatřil (Česko), vydavatel, překladatel a osvětový pracovník Just Rugel (Slovinsko) hovořili o významu Ruska v slovanském světě. A vedoucí delegací desíti slovanských zemí hovořili v ruštině!

Předseda prezídia Mezinárodního svazu společenských sdružení “Všeslovanská unie”, ředitel Ruského výzkumného centra, šéfredaktor novin “Russkij vestnik”, Oleg Anatoljevič Platonov vyprávěl ve svém referátu o Moskevském sjezdu v roce 1867, 150. výročí jehož byl věnován současný sjezd. Na tehdejším Moskevském sjezdu byly vytyčeny ideje a hlavní směry slovanského hnutí, které i dnes zůstávají aktuální a žádoucí.

Je zajímavé, že už i konání sjezdu před stopadesáti lety nebylo po chuti mnohým představitelům západního světa, a pozvání slovanských delegací do Moskvy považovali západní politici za výzvu k separatismu. No, bodejť! Vždyť sjezd se konal na pozadí britské protiruské politiky v kavkazské válce, v krymské válce…

Ruský historik, novinář, spisovatel a vydavatel, organizátor Slovanského výboru Michail Petrovič Pogodin už tehdy prohlásil, že jedinými spojenci Ruska v Evropě jsou Slované, příbuzní Rusů krví, jazykem, historií i vírou.

Na plenárním zasedání nynějšího sjezdu uvedl běloruský delegát Aleksandr Antonovič Titovec znepokojivá fakta pro budoucnost Slovanů: “V současnosti se rodí nové světové náboženství, v němž není místa pro křesťanství, ani pro islám. To vyznává toleranci k nejrůznějším projevům zla.

Bílá rasa se scvrkává, jako šagrénová kůže, a představuje v současnosti 2 až 6 procent světového obyvatelstva. А ještě nedávno to bylo 30 procent! Prudce akceleruje depopulace slovanských zemí. Po rozpuštění SSSR Rusko přišlo o 25 milionů, Ukrajina o 10 milionů, Bělorusko ztratilo 800 tisíc lidí.” Jako konstruktivní řešení slovanských problémů A. Titovec navrhl vytvoření Světové slovanské unie na nestranické, konciliární bázi, která by se měla zabývat národním vzděláváním.

Nenadarmo Sorosův fond v 90. letech metodicky a profesionálně likvidoval ruský systém vzdělávání, stejně jako ostatní slovanské systémy. A tehdy zazněly hlasy ruských učenců za zachování národní školy. Vsevolod Jurjevič Troickij přesně vystihl, že existují pouze dvě cesty rozvoje současné domácí školy: “První – prostřednictvím výchovy k národnímu a státnímu vědomí občana Ruska (čti: Srbska, Bulharska, Česka atd.), a druhá – potvrzení egoistické osobnosti, ducha čachrářství, ba co více, formování koloniálního vědomí…”

Během činnosti kulatých stolů na sjezdu nejednou zaznělo jméno vynikajícího putujícího pedagoga konce 19. století, Sergeje Aleksandroviče Račinského (1833–1902), který vytvořil vzorovou církevní národní školu, která vychovala desítky učitelů z rolníků, a která spolu s K.P. Pobedonoscevem dosáhla masové zakládání církevních farních škol po celé Ruské říši.

Během práce sjezdu padlo rovněž jméno ruského lingvisty, lexikografa a etymologa Olega Nikolajeviče Trubačova (1930–2002), který je ve slovanském světě uznáván jako nejvýznamnější badatel v oblasti slovanských jazyků a slovanské kultury.

V rámci Všeslovanského sjezdu proběhly tvůrčí večery ruských spisovatelů Vladimira Krupina, Vladimira Ličutina, básníka a šéfredaktora časopisu “Моlodaja gvardija” Valerije Chaťušina, laureátky všeruských a mezinárodních soutěží a festivalů “pěvkyně svaté Rusi” Iriny Leonovové. Zazněla vystoupení šéfredaktorů ruských periodik: novin “Slovo”, internetového portálu “Russkaja narodnaja linija”, časopisu “Моskva”, jakož i pracovníků novin “Russkij vestnik” a  “Rus deržavnaja”.

Během celé exkurze nás doprovázel duchovní Ioann Plamenac (Srbská pravoslavná církev, Černá Hora), novinář a  publicista, autor knihy “Proč milujeme Rusko”. Je charakteristické, že jeho předek se zúčastnil na slovanském sjezdu Moskevském sjezdu v roce 1867.

Ve svém vystoupení otec Ioann uvedl: “Od dob přijetí křesťanství, od té doby, co Slované přijali Kristovo učení jako základ svého duchovního života, vstoupily naše národy na cestu duchovního sjednocení. Mezitím byla tato historická jednota narušena. Nejprve odpadnutím Říma, jako nejchuravější větve, od spásného stromu následování Krista. A potom, dalším dělením a drobením. A v neposlední řadě islamizací jednotlivých částí řady slovanských národů.… Duch Západu tvrdí, že demokracie je jakoby vláda lidu. Ve skutečnosti to je prostředek nadvlády nad lidem. Vykřikují o “lidských právech”, a přitom člověka nelítostně zotročují. Horují za “práva žen”, a přitom je zbavují štěstí z mateřství a radostí rodinného života. Vzývají sexuální rovnoprávnost, a ve skutečnosti se ukazuje, že jde о propagandu nejhnusnějších zvráceností, vnucovaných společnosti s patologickou houževnatostí. Duch Západu zredukoval hodnotu lidské osobnosti na její praktické využití, které daná osobnost znamená nebo může znamenat pro západní kapitál. Obnova slovanské jednoty v dějinách lidské civilizace by byla rovná zničení jednoho a vytvoření druhého – principiálně odlišného – království”.

Významné byly přednášky, které zazněly na různých konferencích a u kulatých stolů po cestě parníku do Ugliče, Jaroslavli, Kiži… Jmenujme: “Slovanský svět: prameny, pravlast, předkové” předsedy Mezinárodního svazu společenských sdružení “Všeslovanský sněm” Nikolaje Ivanoviče Kikiševa, “Organizace dobrovolnického hnutí v Srbsku v 90. letech 20. století” Borise Jurjeviče Zemcova, “Ruský přínos rozvoji Bulharska po osvobození” Ally Gigovy (Bulharsko), “Historická komplexnost polsko-ruských vztahů” Elźbiety Grabarek-Bartoszewicz (Polsko), “Život a vojenská kariéra gardového generál-majora Maksima Jevsejeviče Kozyrja, který zahynul v bojích o osvobození Československa” Zdeňka Opatřila (Česko), “Generál M.G. Čerňajev ve válce za osvobození Slovanů” šéfredaktora periodika “Russkaja narodnaja linija”» Аnatolije Dmitrijeviče Stěpanova, “Úloha terorismu při zničení Jugoslávie” Slobodana Radulje (Republika srpska), “Význam kulturního dědictví Kosova a Metochije pro srbský národ” Nevena Dženadiji (Srbsko).

О Donbasu, jako součásti ruského světa vyprávěl igumen Kirill (Sacharov), převor moskevského chrámu Nikoly na Berseněvce, který nejednou pobýval na nejnebezpečnějších úsecích současné bratrovražedné války na Ukrajině.

Literárně-publicistický almanach “Karpatskaja Rus” představil Rusín Andrej Vasiljevič Fatula a Michail Jurjevič Dronov (Rusko).

Chtělo by se připomenout i vystoupení Vasilije Vasiljeviče Semencova, vedoucího peterburské pravoslavně-pedagogické společnosti. Jeho projekt internetového slovníku kořenů slov “Glagoľ” by měl posloužit pedagogům a badatelům-slavistům.

Během celého sjezdu účastníky bavily a rozveselovaly písně a tance kurského folklorního souboru “Slavica” a moskevského souboru “Belyj kameň”..

Ruští folkloristé snadno našli společný hudební jazyk se svými slovanskými kolegy, a ruská garmoška každý večer vesele zněla v doprovodu slovenských dudáků.

V rámci sjezdu se uskutečnil kulatý stůl “Rušivé síly v dějinách slovanstva”, který vedl vědecký tajemník Všeslovanského sjezdu, řádný člen Cyrilometodějské akademie slovanské osvěty, profesor Pavel Vladimirovič Tulajev, který vystoupil s přednáškou “Tajné organizace ve slovanských zemích”.

Zazněla aktuální vystoupení Olega Anatoljeviče Platonova “Výzkum tajných organizací a zednářských lóží, podle materiálů  Speciálního archivu KGB SSSR”, Vladimira Viktoroviče Bolšakova, “Komunismus a sionismus ve slovanských zemích”, Sergeje Viktoroviče Lebeděva “Srbové splácejí daň Novému světovému řádu”, Ljubomira Perunoviče “Válka proti  duši” (Černá Hora), a rovněž zprávy Liljany Džorovič ​(Srbsko) o současné informační válce a Vjačeslava Fjodoroviče Dubčika (Bělorusko) o pokusech ukrajinských nacionalistů ovlivnit společenské vědomí v Bělorusku.

Podle názoru  účastníků kulatého stolu probíhá současná válka za podmínek globálního konfliktu a pokusů ustanovit takzvaný “nový světový řád”, na čele s USA.​Prostřednictvím elektronických sdělovacích prostředků, virtuálního prostoru, finančních kanálů se liberálně-kapitalistická oligarchie snaží změnit duchovní zíklady lidského bytí, přeměnit svobodnou osobnost v živou mrtvolu, otroka globální moci. Zastavit tuto noční můru může toliko dobrá vůle spojených národů, kde Slovanům na čele s Ruskem je souzeno sehrát klíčovou úlohu.

Jedním z nejdůležitějších směrů činnosti Ústavu ruské civilizace a Všeslovanského sjezdu je činnost výzkumná a vydavatelská, za účelem obnovení historické pravdy. Za poslední roky profesor Tulajev připravil do tisku a komentoval nezaslouženě zapomenuté práce prvních slavjanofilů: Andrease Gottlieba Masche, Ivana Semjonoviče Orlaje, Jurije Ivanoviče Venelina, Aleksandra Fomiče Veltmana. Objemné sebrané spisy dvou posledně jmenovaných autorů zveřejnil Ústav ruské civilizace.

Speciálně ke sjezdu vydal P.V. Tulajev výzkumnou práci “První slavjanofilové a jejich sjezdy”. V ní je uveden přehled a analýza panslavismu od doby renesance až po revoluce začátkem 20. století. Jak se vyvíjela myšlenka západního a východního slavjanofilství? Čím se zásadně lišil sjezd Slovanů v Rusku v roce 1867 od prvního Všeslovanského sjezdu v Praze v roce 1848? K čemu přivedla geopolitika panslavistů? Tyto a mnohé jiné otázky se pojednávají v chronologickém přehledu v kontextu s naší dobou.

Slávista, překladatel, hlavní redaktor Sebraných spisů archijereje Nikolaje Serbského (1881–1956) v ruské řeči a sestavitel první dvoujazyčné Antologie srbské poezie 20. století Ilja Michajlovič Čislov kromě zevrubné přednášky o pracích sv. Nikolaje a vystoupení v lingvisticko-historické a literární sekci, promluvil na jedné z vědecko-společenských konferencí o známém srbském publicistovi, malíři a politikovi, Drahoši Kalaičovi (1943–2005). “Často slyšíme na sjezdu rozcházející se obvinění na adresu Evropy a Západu, kteří jsou jakoby hlavními nepřáteli Slovanů,” řekl I.M. Čislov, “přitom mezi oběma uvedenými pojmy, ať už z důvodu nedaleké inerce, ať už kvůli sofistikované lstivosti, se permanentně klade rovnítko. Srbská geopolitika, tentýž D. Kalaič, však tyto pojmy zásadně rozlišuje. Ano, Západ, od dob “francouzské” revoluce nenávidící Krista, v současnosti prakticky Evropu okupoval. Avšak Slovanstvo vždy bylo a jako předtím je její neoddělitelnou částí. Kdo jsou Evropané, ne-li my? O tom, jak si všichni dobře pamatujete, mluvil i velký badatel 20. století, slávista Oleg Nikolajevič Trubačov, který přesvědčivě dokázal původnost slovanské přítomnosti v Evropě, pravlasti všech národů bílé rasy”.

“V mnoha svých článcích a pracích se D. Kalaič uchyloval k ruské tematice, třebaže půlku života prožil v Západní Evropě a v Americe, v důsledku čehož důkladně poznal i tento svět. V 80. a 90. letech byl velmi těsně spjat i s Ruskem. A třebaže ruštinu dokonale neovládal, přesto četl ruské klasiky nejen v překladech, ale i v originálu, včetně takových autorů, jako je Danilevskij a Leontjev. Drahoš byl vždy obeznámen s aktuálním děním a výborně se orientoval v labyrintech ruské kuloární politiky,” pravil I.M. Čislov, který znal D. Kalaiče osobně.

Vyprávěl o tom, že Drahoš psal o ruské revoluci, o tom, že i současné demokratické, “perestrojkové” reformy v Rusku “podivuhodnou shodou okolností” realizují děti a vnuci “stále těchtýž zapálených revolucionářů”. Ruské dojmy se staly základem takových jeho knih, jako je “Americké zlo”, “Zaprodaná Evropa” a “Rusko se budí”.”

Čislov konstatoval potřebu vydat knihy Drahoše Kalaiče v Rusku, kterému srbský autor dříve přinášel obrovský užitek, jelikož říkal pravdu o ruské zemi nejen u sebe ve vlasti, ale i v Západní Evropě a v Americe.

Je třeba říci, že činnost Všeslovanského sjezdu v široké míře vrhala světlo na situaci v různých slovanských zemích. Ruské sdělovací prostředky o sjezdu takřka neinformovaly a ruské úřady nevěnovaly sjezdu pozornost v podobě pozdravů, poselství a jiných znaků projevovaného zájmu. Připomeňme, že sjezd v roce 1867 se ctí přijal i car Aleksandr II…

Jeden z účastníků sjezdu – český novinář Jan Korál – odevzdal ruské delegaci svůj článek, nadepsaný “Amerikanizace české kultury, její důsledky a cesta zpět k naší národní identitě”. Je třeba mu složit hold. Je to mladý člověk, který dobře mluví a píše rusky

Jan Korál na Sjezdu

a dobře ovládá ruské dějiny.
Zde jsou některé jeho úvahy, které není obtížné schematicky přenést na ruské dějiny. “Co do materiálního blahobytu se obyvatelstvu Československa v období socialismu nežilo špatně, třebaže vládu komunistické strany nevyhnutně doprovázela korupce a pokrytectví. My, občané jsme společně budovali svou vlast a zvelebovali jsme ji. Ale nedostávala se nám svoboda sebeurčení, svoboda cestování, svoboda tvořivosti a myšlení. Proto jsme se tlačili na Západ, do Evropy. Toužili jsme právě po této svobodě. Právě to nám slibovali koncem roku 1989 političtí předáci, motající se kolem proslulého “sametového podvodu” a pozdější prezidenti Václav Havel a Václav Klaus, dokonce i náš dnešní prezident Miloš Zeman. Tehdy si nikdo z obyčejných lidí nepředstavoval, že za tuto svobodu zaplatíme nejen vším, co bylo vybudováno v období socialismu, ale postupně i naší zemí, kulturou, dějinami a svébytností. Podle mého názoru i sám Karl Marx záměrně zapojil do své ideologie ateismus a sjednocení socialistických zemí, a potom i jejich rozpad byl rovněž naplánovaný, aby se oslabily slovanské národy

Čeští žoldáci ulovili během okupace Mali cennou slovenskou trofej

a dostaly se do područí Západu, přesněji řečeno západních korporací a kultury…”.

A ještě jeden moment, který lze rozeznat i v srbských dějinách 90. let, jakož i v tom, co se dnes děje na Ukrajině:

“Rozdělení Československa na přelomu let 1992–1993 bylo výsledkem pověstné strategie “rozděl a panuj” a jeho řízení a financování se realizovalo ze zahraničí”.

Na nynějším sjezdu se zúčastnil i Voin Gušič, předseda Organizace veteránů a válečných invalidů Republiky srpské v 90. letech (už v roce 1994 Srbové sestřelili nad Bosnou a nad Jadranem první americká letadla). Organizace teď sdružuje 130 tisíc veteránů, přičemž Republika srpská má kolem jednoho a půl milionu obyvatel.

Na jednom ze závěrečných zasedání sjezdu zazněla myšlenka, že je třeba se obrátit na haagský tribunál, který by měl odsoudit zločiny spáchané NATO. Ano, lze namítnout, že skoro všechny slovanské země, kromě Ruska, Běloruska, Ukrajiny a Srbska jsou členy tohoto severoatlantického seskupení, ale ne všechny slovanské i neslovanské země souhlasí s tím, jak NATO chrání “svobodu, demokracii a lidská práva”.

“…Když se před ní nesehnete, páni, // nedostane se vám uznání od Evropy. // V jejích očích budete vždy // ne služebníci osvěty, ale nevolníci». F.I. Ťutčev,  mimochodem právě v roce 1867…

Účastníci Všeslovanského sjezdu dostali upomínkové diplomy od MSOO “Všeslovanský sjezd”, a mnozí z nich dostali i pamětní medaile “Za slovanskou jednotu a vzájemnost” V.I. Lamanského, který je označován za apoštola panslavismu. K dnešnímu dni Ústav ruské civilizace už přistoupil k přípravě vydání úplného sborníku přednášek, vystoupení a dokumentů sjezdu.

Všeslovanský sjezd byl ukončen krátkou bohoslužbou u schránky s ostatky svatého pravověrného knížete Aleksandra Něvského – ochránce a sjednotitele ruské země. Po bratrském slovanském pohoštění se mnozí účastníci sjezdu, aniž se domluvili, odešli poklonit velkým ruským povznesitelům ducha, kteří spočívají v nekropoli lavry. Je to Vasilij Nikolajevič Chitrovo, státník, zakladatel imperátorské Palestinské společnosti; Pjotr Aleksandrovič Freze, jeden z tvůrců prvního ruského automobilu; vynikající chirurg Fjodor Uglov, který operoval až do věku 102 let; metropolita Antonij (Meľnikov), který odhalil ekumenické kacířství kněze Aleksandra Meně; metropolita Ioann (Snyčov), který v dobách dalších ruských nepokojů v 90. letech 20. století poskytl ruskému národu duchovní usměrnění a upevnění národního vědomí.

Na základě výsledků sjezdu, jehož organizátorem a duchovním otcem byl Oleg Anatoljevič Platonov, bylo rozhodnuto aktivně pracovat na znovuzrození jednotného Ruska, odeslat už připravené příslušné dokumenty, zdůvodňující tuto  věc, státním orgánům Ruska, Běloruska a Ukrajiny.

Nejvýznamnější myšlenkou projednávanou na tomto Všeslovanském sjezdu byl projekt vytvoření Sdružení nezávislých slovanských zemí, v němž by žádná z členských zemí neměla diktát. Každý stát si zachová své státní struktury, jazyk i chápaní mnoha základních směrů rozvoje. Znovu vytvořené slovanské společenství bude reagovat na výzvy i nyní pokračujícího procesu proti Slovanům, známého jako “Drang nach Osten” (nápor na Východ). “Ten se Západu docela daří. Značná část slovanských zemí se nachází pod diktátem západu, značné bohatství a zdroje jsou pod tlakem západních korporací a vlastníků.

Nejlákavější ekonomická sousta se dostala pod vládu franko-germánských vlastníků, poznamenal O.A. Platonov. Mnozí delegáti sjezdu se domnívají, že mohou vytvořit analog Evropské unie. Bezpochyby to bude euroasijská unie, v níž budou dominovat Slované.

Vznikne nová unie, která bude disponovat obrovskými zdroji, náležejícími především Rusku. Ekonomická a politická moc Západní Evropy už nebude schopna dominovat nad slovanskými zeměmi. Slované nakreslí čáru, kterou bude představitelům západní civilizace obtížno překročit. My, Slované, budeme řešit otázky tak, jak budeme považovat za potřebné pro sebe, nikoliv na úkor svých zájmů a cílů.”

Stojí za zmínku, že kníže Aleksandr Ivanovič Barjatinskij, který dokázal ukončit kavkazskou válku, nejdelší v ruských dějinách, a zajmout imáma Šamiľa, se obrátil k carovi s plány na sjednocení slovanského světa, jehož centrum mělo být podle jeho názoru v Kyjevě…

Zůstalo jen vyslechnout myšlenky polského badatele, Pawla Zimińského, který ve svém vystoupení poznamenal:

“Dříve než slovanské země sjednotíme, je potřebné obnovit jejich suverenitu. Jestliže postavíme problém tak, že Východ je protikladem Západu, není to aktuální, neboť bývalé socialistické země jsou pod vlivem globalistických sil Západu. I západní země nejsou dostatečně suverénní, neboť i ty se nacházejí pod vlivem těchže sil.”.

Důležitý a plně uskutečnitelný návrh předložil dirigent, skladatel, národní umělec SSSR, umělecký vedoucí ruského koncertního orchestru “Bojan”, Anatolij Ivanovič Poletajev: “Ve všech zemích dochází k amoralizaci mládeže, k rozvoji alkoholismu a narkománie. Je potřebné na úrovni zákonodárných sborů a parlamentů prosadit zákaz reklamy těchto neřestí, protože jinak nebude mít kdo uskutečnit všechno to, o čem tady hovoříme. Nebude žádný slovanský svět. To je to hlavní, co ho teď může zachránit!”.

Hovoříme-li o přínosu ke sjednocení slovanského světa, nelze nepromluvit o spisovatelích, kteří sjezd pozdravili, veřejnýcch činitelích Juriji Loščicovi a Anatolii Paraparovi.

Právě Jurij Loščic koncem 80. a začátkem 90. let jako první čestně a profesionálně nastolil téma slovanských vztahů a poukázal na činnost nepřátelských sil v slovanském prostředí. Neškodilo by, kdyby si ostatní slavjanofilové přečetli například stránky z novin “Literaturnaja Rossija” z těch let – besedy Jurije Loščice s akademikem O.N. Trubačovem, a s profesorem Bělehradské univerzity R. Marojevičem, který řekl doslova toto: “Ruské národní zájmy se nakonec musí ztotožnit s ruskými státními zájmy. K tomu dojde, jestliže Rusové konečně začnou hrát vedoucí úlohu ve své vlastní zemi, což se jim dosud nedovolovalo”.

Jedním z nejupřímnějších nanejvýš uměleckých děl, která nám ve vší pestrosti nabízejí pohled na rusko-srbský duchovní a kulturní svět, je kniha Jurije Loščice “Ruská pověst – srbská báj” (vydavatelství Veče, 2015), která byla představena na probíhajícím sjezdu.

Od roku 1996 slovanské téma zaznělo na stránkách novin “Istoričeskaja gazeta”, které založil spisovatel a dramatik Anatolij Parapara, kde za perestrojkové deprese vycházely publicistické články o Danilevském a Leontjevovi, o Gogoľovi a Lermontovovi, o Suvorovovi a Kutuzovovi, kde publikoval Vladimir Ličutin a Georgij Sviridov, a kde v dubnu 2000 byl uveřejněn projev Slobodana Miloševiče ze dne 17.02.2000, kolem něhož se tehdy sjednotil celý srbský národ, a rovněž materiály zaslané redakci novin, vyjadřující názory prostých Američanů, protestujících proti bombardování Jugoslávie. Později, v roce 2006 v novinách “Istoričeskaja gazeta” vyšel článek generála L.G. Ivašova “Jak Srbsku brali Kosovo”.

А.А.  Parpara za půlstoletí literární činnosti přeložil množství makedonských, srbských a bulharských básníků, o nichž se jeho zásluhou dozvěděl čtoucí svět.

Na závěr svých poznámek o uskutečněné akci budu citovat řádky Anatolije Parpary, zaslané ve zdravici účastníkům Všeslovanského sjezdu:

 

Nikoliv poprvé mezi nás vrážejí klín.

Minulé věky jsou tomu svědky.

Naštěstí však, nás chrání nebesa,

A Řím nás zatím nerozzlobil.

…Svou pozemskou cestu projdeme se ctí,

Sami k sobě jsouce puntičkářsky přísní…

Оbejměme se, přátelé!

A nechť zmízí

Nepřátelé Páně i Slovanů!

 

Irina Ušakova,

http://www.nwoo.org/2017/06/24/slovanska-evropska-unie/

http://www.stoletie.ru/slavyanskoe_pole/slavanskij_jevrosojuz_550.htm

 

Další podlý útok kavárny na Honzu Korála, Slovany i Výbor národní kultury!

Lumpenkavárník, propagandista a „Autor“  Miloš Kadlec z prorežimního plátku manipulatori.cz, provozovaného skupinkou okolo vítacího Člověka v tísni (Jeden svět na školách, Faktus.info) a Evropských por… pardon hodnot, si (po např. Václavu Klausovi, Janu Schneiderovi ) dne 22.6.2017 vybral se svými kumpány jako téma k útoku Slovany, Honzu Korála, Výbor národní kultury, Klub levicových žen, Petra Žantovského a další Kadlecovi a lumpenkavárně „odporné“ a sorosovské fondy

Co Kadlecovi a Kavárně nikdy nevadí, je nabíledni!

nesající české osoby a subjekty – k tradiční dehonestační režimní agitce „Co Slovan, to antisemita?“:

Co Slovan, to antisemita?